blog (nejen) pro migrantky
PŘÍBĚH: Zvjezdana Marković propojuje ČR a její rodnou Jugoslávii skrze kulturní mosty
25/11/16 | Článek
S Českem je tak nějak spjata už odmalička. Nikdy by ale netušila, že se v Česku usadí natrvalo. Stejně jako tisíce dalších lidí z bývalé Jugoslávie, kteří museli kvůli válce opustit svoje domovy. Zvjezdana Marković se teď ale cítí doma v Praze. Na své náklady tu organizuje nejrůznější akce, které představují bosenskou kulturu. A často ji právě propojuje s tou českou. Před několika týdny se jí v Praze narodil vnuk.
V Sarajevu si žili na vysoké úrovni, její manžel byl uznávaný architekt a ona pracovala ve vydavatelství. Ovšem s válkou se všechno záhy změnilo. „Najednou jsem ale byla donucena utíkat z města se dvěma dětmi a dvěma igelitkami. Přesto jsem ale nebyla zoufalá, protože pro mě ta materiální rovina nebyla nikdy prioritní. Pro mě byl nejtěžší právě ten pocit zmizení z rodného města – to bych nepřála nikomu…,“ říká zamyšleně.
Pak dodává: „Nejhorší byla ta ztráta identity. Ten pocit, že už nikam nepatřím. To, že Jugoslávie již neexistuje, bylo pro mne horší, než to, že žiju někde jinde. Několik let jsme s manželem doufali, že se vrátíme zpátky. Ale pak jsme zjistili, že to nejde.“
V Praze žije už jednadvacet let, nedávno se jí zde narodil vnuk. Říká: „Teď prostě patříme sem. A jsme tu šťastní.“ Se vzpomínkou na rodné Sarajevo dodává: „My jsme se zpočátku nechtěli natrvalo usadit v Praze. Život v Sarajevu byl neskutečně krásný. Bylo to bezstarostné město, ve kterém žili skvělí lidé. To je už ale bohužel minulost. Mám tam nadále spoustu přátel, mám to město ráda, ale už není součást mě.“ Zjistila, že se změnila nejen ona, ale také lidé v Sarajevu. Už nejsou kompatibilní.
V Česku pořádá nejrůznější kulturní akce, představuje zajímavé osobnosti, které pocházejí z tehdejší Jugoslávie. Na to dodává: „Chtěla jsem ukázat, že my z Bosny a lidi z dalších států bývalé Jugoslávie nejsme žádní zabijáci, jak nás mnohdy některá média ukazovala. Ale že taky máme nějakou svoji kulturu a že máme s Čechoslováky hodně společného. Umění, které mi je už odmalička tolik blízké, je podle mě totiž ten nejlepší způsob, jak vzájemně komunikovat.“
Zvjezdana také přeložila do bosenského jazyka knihu Vzpomínky na Bosnu od Františka Valouška, což byl rakousko-uherský četník narozený v Brně. Na otázku, proč si tuto knihu vybrala, odpovídá: „Především prolínání kultur našich národů tehdejšího Československa, dnešního Česka a Bosny a Hercegoviny mne vždy zajímala. Spoustu lidí z Česka zůstalo, integrovalo se mezi národy Bosny a Hercegoviny. České stopy jsou zde znát taky dnes. Když jsem přijela do České republiky, tak jsem zjistila, že mi Češi nejsou úplně neznámí. A že je spousta věcí, které si zaslouží pozornost. Abychom se o Češích dozvěděli více. Abychom prostě odhalili vzájemnou propojenost našich kultur.“
Příběh Zviezdany byl sepsán na základě rozhovoru s redaktorkou Gorankou Oljača v pořadech:
- Český rozhlas, My a Oni, 6. 2. 2016. Dostupné na: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3564996
- Český rozhlas, My a Oni, 3. 1. 2015. Dostupné na: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3285468
Zvjezdana se stala také protagonistkou našeho dokumentárního filmu "Ženy od vedle". Medailonek s jejím příběhěm si můžete prohlédnou zde:
1) Květa 08/02/17 10:01
Milá Zvjezdana je povoláním manažerka umění, ale ve skutečnosti je spojovatelkou lidských srdcí přes umění. Patří ji za to hluboká poklona.