VÝSTAVA: Když jehla vyšívá srdcem

Obě ženy pocházejí z Bosny a Hercegoviny a sem je v devadesátých letech minulého století přivedla válka na území bývalé Jugoslávie. Obě se snažily začlenit do české společnosti nejlépe, jak to uměly. Rozdíly v jejich zdejších pracovních dráhách splynuly právě v okamžiku, když se účastnily projektu Sdružení pro integraci a migraci. Tehdy se během natáčení filmového dokumentu seznámily a Zvjezdana Marković, manažerka umění, se rozhodla představit gobelíny, které Gordana Momičová vyšívá. V jejích nástěnných kobercích totiž viděla něco víc, než je pouhé ozdoby na zdech.

„Z toho dýchá radost, z toho dýchá smutek, ambice, dilemata, slzy, prostě všechno, co se děje v životě ženy vyšívající gobelíny“ vysvětluje Zvjezdana v roli organizátorky výstavy. „Když jsem připravovala výstavu, navštívila jsem ji v Liberci. Gordana na mne čekala na autobusovém nádraží. Prošly jsme spolu centrem města - ukazovala mi ho s určitou hrdostí jakoby své město, ale nemohla jsem si zároveň nepovšimnout, jak se to město chová k ní. Spousta zvednutých rukou a úsměvů na tvářích, jakmile uviděli Gordanu, a také spousta něžných odpovědí z její strany. Bylo zřetelné, že je to naše krajanka, která reprezentuje nás, jižní Slovany, na severu naší nové vlasti – tak jsem to cítila já. Je radost ji znát a kamarádit se s ní.“

Gordana Momičová žije v Liberci více než 20 let. Složitý život válečné uprchlice z BaH jí způsobil mnoho bolesti a obtíží. Je to, jak ji popisuje Zvjezdana, „paní profesorka, paní bankovní úřednice, paní uklízečka, prodavačka a paní důchodkyně. Především je to dobrý a čestný člověk, mimořádná žena“. Své emoce a úsilí projevuje prostřednictvím různých aktivit, mezi nimiž je vyšívání gobelínů tou nejviditelnější. Gordana má přes 100 gobelínů s rozličnými motivy.

Zvjezdana Marković, jako manažerka umění ví, že se vyšívání gobelínů dnes moc nenosí, že to není jaksi trendy, i když se kdysi vyšívalo všude ve světě a nejen v balkánských domácnostech. Přesto si přála, aby veřejnost viděla hobby Gordany Momičové, protože cítila, že jde o víc než o pouhé hobby, že je to její život.

„Svůj vlídný a přívětivý obličej ochotně nabízí přátelům a známým jako podporu a povzbuzení i přesto, že sama často to povzbuzení potřebuje. V tichosti vlastního domu, ohnutá nad gobelíny vyšívá a jehlou uchovává své vzpomínky. Vylévá slzy a nepřekonatelnou bolest matky, které navždy zůstávají utkány v obrazech na zdech kolem nás. Výstava přibližuje její osobnost, přibližuje člověka, který umí žít život takový, jakým je. Myslím si však, že nabízí zároveň i ducha Balkánu s jeho typickou domácností, jaká byla v minulosti,“ řekla Zvjezdana na slavnostním zahájení výstavy.

Do 16. června 2017 máte možnost podívat se na tato díla – určitě vás osloví pestrá škála motivů zachycených jako obraz našeho světa: květiny, zátiší, rozbouřené mořské vlny, záchvěvy větru v korunách stromů, něžnost matčina objetí. Paní Gordana  promluvila na slavnosti skromně a jako obvykle i věcně: „Neočekávala jsem, že výstava vyvolá tolik pozornosti a zájmu. Jsem ráda, že jsem vás poznala.“ Nebylo třeba nic víc říci, protože její jehla už prozradila to, co srdce cítí.

"Příspěvek vznikl v rámci projektu Migrantky mezi ženami 2017, podpořeného z dotace Úřadu vlády ČR v rámci programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů."

Fotogalerie

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Váš e-mail (skryto)

Zobrazené jméno

Odeslat

• Zpět na úvodní stránku