Problematika důchodů pro azylanty, příběh Lidy Simonian z Arménie

Lidy Simonian je azylantka pocházející z Arménie. Přišla do ČR až po 60. roce svého života. Souhrou okolností se ocitla ve velké finanční tísni. Český stát se podle zákona o důchodovém pojištění při udělení důchodu cizinci řídí nejčastěji mezinárodními dvoustrannými smlouvami o sociálním zabezpečení, nebo pokud je daný cizinec z členského státu EU, tak koordinačními pravidly.

„V praxi se pro účely posouzení nároku na starobní důchod přihlíží vedle doby pojištění v ČR také k době pojištění, která byla získána a potvrzena jiným státem EU nebo smluvním státem.“ [1]

Nárok na důchod se tedy posuzuje podle doby pojištění. Výpočet důchodu se pak vztahuje na dobu strávenou v ČR. Problém tak mají především azylanti přicházející ze států, které nemají s Českou republikou uzavřenou mezinárodní oboustrannou smlouvu o sociálním zabezpečení, protože doba odpracovaná v původním státě se jim u nás do důchodového pojištění nezapočítává. [2] Právě příběh Lidy Simonian poukazuje na tuto problematiku.

Lidy: „Přišla jsem z Arménie v  roce 2001 a dostala jsem azyl. Mám tři děti tady a jedno v Rusku. Manžel zemřel, nikoho tam už nemám. 60 let  jsem žila v Arménii a 14 roků už jsem tady.“

Lidy pracovala 30 let jako účetní v Arménii, protože však Arménie s Českou republikou nemá uzavřenou oboustrannou smlouvu o sociálním zabezpečení, roky odpracované v Arménii se jí zde nezapočítávají. Vzhledem k tomu, že sem přišla po šedesátce, nemohla logicky získat zákonem stanovenou dobu pojištění. Když se šla poradit o své situaci na sociální úřad v Kralupech, úřad zamítl i finanční pomoc dle zákona o hmotné nouzi.

Na otázku, zda žádala o důchod, Lidy Simonian říká: „ Jo, milionkrát. Dala jsem to k soudu a soud to řešil takto: Protože jste tady nepracovala, nemůžeme vám dát důchod. Vaše děti jsou tady, ony vám pomohou.  Ale ony samy moc peněz taky nemají.“

Lidy je navíc nemocná - trpí artrózou. Bohužel nemá ani na léky. Říká: „Proč jste mi dali azyl, když mi nedáváte žádné peníze? Léky jsou moc drahé, já si je nemohu kupovat. Jdete k doktorovi - 30 korun, jdete támhle - zase 30 korun…Takto se nedá žít.“

Vysvětlení podává Lucie Dytrichová z Centra pro integraci cizinců: „Tento problém přišel se změnou zákona o hmotné nouzi, kdy dávky začaly být posuzovány v rámci okruhu společně posuzovaných osob. Teď se to posuzuje dle toho, zda mají společnou adresu. Situace u paní Simonian je komplikovaná. Část rodiny, u které bydlí, tedy její synové, ti sami mají finanční problémy.“

Rodina bydlí společně u nejstaršího syna, tedy nejstarší syn s rodinou, mladší syn a maminka Lidy. Mladší syn k tomu říká: „Bratr má vlastní dům, ale je to malinký 2+1.“ Jak už bylo řečeno, oba bratři mají finanční problémy, starší bratr má navíc svoji rodinu. Maminka bydlí u nich, ale na vlastní potřeby dostává jen minimální peníze.

Lucie Dytrichová na to reaguje: „Sociální dávky nedostane, protože nespadá do systému zdravotního pojištění. Kdyby žila v bytě sama, měla by nárok na dávky životního minima.“

Vlastimil Günter z Centra pro integraci k tomu říká: „Je to problém. ČR se zavázala udělením azylu, že se o azylanty dokáže postarat. Příspěvek v hmotné nouzi však těm lidem stejně nezaručí nějaký důstojný život. Jsou závislí na různých nadacích, rodině a jiných.“

Lucie Dytrichová dodává: „ V jiných státech Evropy to mají lépe zařízeno. Podmínky dostání důchodu jsou limitovány dosažením 60 let a určitou dobou trvalého pobytu.“

Lidy zakončuje rozhovor slovy: „Já toho moc nepotřebuji, ale jeden sýr, jedno máslo, jeden olej, jedno jablko, to je vše.  No prostě životní minimum.“

Situace pro ni je velmi nepříznivá. Potřebná doba pojištění nyní činí 30 let. Více než čtvrtina žadatelů o azyl přichází po 40-tce, mají tedy problém s dobou pojištění. I kdyby začali pracovat okamžitě, měli by prakticky pracovat do 75 let. Aby Lidy v ČR dosáhla na pojištění, musela by pracovat do svých 90 let.

 Podle statistiky v roce 2012 pobývalo v České republice kolem 21 000 žen migrantek ve věku 50 až 60 let. Žen ve  věku 60 až 70 let bylo méně než 9 tisíc a těch o dekádu starších  jen 3 300. Takže kolem 13 procent z celkového počtu cizinců.

Rozhovor přepsán z vysílání Radia Plus – Zaostřeno na cizince s Gorankou Oljača. Cizinci v důchodu, ranní vysílání dostupné zde: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3158453, večerní zde: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3159068.

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Váš e-mail (skryto)

Zobrazené jméno

Odeslat

• Zpět na úvodní stránku