Dvojjazyční asistenti pedagoga - příběh paní Kunduz

META, o. p. s. je neziskovou organizací podporující migranty v ČR a jednou z jejích aktivit je projekt "Dvojjazyční asistenti". Jeho podstatou je zprostředkování tzv. asistenta nikoliv pro dítě, které se ocitlo ve školním prostředí, ve kterém se mluví jiným jazykem, než jeho mateřským, ale pro samotného pedagoga. META sesbírala příběhy několika dvojjazyčních asistentů, které považuje za příklady úspěšné integrace migrantů v České republice. A právě paní Kunduz Slaninkové je jednou z těch, kteří potvrzují, že tento projekt dává smysl. 

Jaké byly Vaše začátky v Čechách?

Nemůžu si stěžovat. Sice jsem neuměla jazyk, ale ve velkoskladě s ovocem a zeleninou jsem jazyk umět nepotřebovala. Hned na začátku jsem si koupila rusko-český slovník a začala se sama učit, abych vůbec mohla v metru říci "omlouvám se" nebo si něco koupit v obchodě. Psala jsem si slovíčka na papír a vyvěsila je na zeď nad postel i do kuchyně ke dřezu, abych se mohla učit i během denních činností jako bylo třeba mytí nádobí.

Jaký je podle Vás přínos dvojjazyčného asistenta ve výuce?

Pomoc asistenta pedagoga je výhodou pro školy, kde mají žáky s OMJ. Usnadňuje a podporuje to učení a pochopení látky u žáka, usnadňuje práci ve vysvětlování u paní učitelky a je to velkou úlevou pro rodiče, kteří často mají horší znalosti českého jazyka než jejich děti a čas od času zcela nerozumí zadáním úloh a tomu, co se po nich vyžaduje. Nicméně každé dítě poleze po žebříku samo, od nás je potřeba ten žebřík jen podržet.

Máte nějakou osobní zkušenost jako matka s českým školstvím?

Když jsem přivezla svoji dceru v roce 2007 a dala jí na základní školu, bylo pro ni docela snadné se adaptovat v českém prostředí. Mám manžela Slováka, takže dcera vyměnila slovenské prostředí za české. Slíbila jsem si, že jí budu doma hodně pomáhat. Jednou jsem šla zaplatit do školy obědy a potkali jsme se s panem ředitelem. Dal mi za pravdu, že má dcera to zvládá a nemusíme se ničeho bát.

V prvních letech asistentky pedagoga z pohledu jazykové vybavenosti jsem ruský jazyk moc nevyužila. Moji svěřenci nebyli z východních zemí. Prvním svěřencem, kterého jsem měla na starost, byl Tomáš z Vietnamu. Nebyl plně zapojen do třídního kolektivu, neuměl se soustředit a chybělo mu sebevědomí. Pracovali jsme spolu 7 měsíců. Za tu dobu jsme se zlepšili v matematice, tím Tomáš nabyl sebevědomí a poté si získal i přátele. Nakonec si zamiloval matematiku a násobení a matematické úkoly byly to první, co plnil, když přišly na řadu školní úkoly. 

Celý příběh paní Kunduz a publikace 

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Váš e-mail (skryto)

Zobrazené jméno

Odeslat

• Zpět na úvodní stránku