Co je a co není věková diskriminace

Rozlišuje se diskriminace přímá a nepřímá. Věková diskriminace přímá spočívá v takovém jednání, kdy bylo, je, nebo by bylo s Vámi zacházeno méně výhodným způsobem než s jinými osobami ve srovnatelné situaci, a to z důvodu věku. Věková diskriminace nepřímá spočívá v takovém jednání, kdy Vás zdánlivě neutrální rozhodnutí, rozlišování nebo postup např. zaměstnavatele znevýhodňuje nebo naopak zvýhodňuje fyzickou osobu vůči Vám na základě rozlišování podle věku.

Důležité je, že přímé i nepřímé diskriminace se na Vás může druhá osoba dopustit jak konkrétním jednáním, tak i tím, že nejednala, i když ze zákona jednat měla.

Diskriminace je v České republice zakázána. Obecný zákaz diskriminace je upravený v Listině základních práv a svobod, která tvoří součást české právní úpravy. Diskriminaci se pak věnuje hlavně zvláštní zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací, tzv. antidiskriminační zákon (č. 198/2009 Sb.), na který odkazují ostatní zákony, například zákoník práce nebo zákon o zaměstnanosti.

Diskriminace v praxi

Zřejmě nejčastěji se s věkovou diskriminací setkáte už při hledání zaměstnání. Inzeráty typu „přijmeme ženu do 25 let“, nebo „do mladého dynamického kolektivu hledáme osoby s maximálně dvouletou praxí“ “ jsou už od pohledu diskriminační.

Stejně tak Vás ale věková diskriminace může potkat při výkonu zaměstnání a může být i hlavním důvodem pro ztrátu pracovního místa. Jako příklad se uvádí pevná hranice odchodu do důchodu bez ohledu na zdraví a schopnosti osoby. Diskriminací je také neodůvodněné odepření pracovního povýšení u starších osob, přestože jejich výsledky a znalosti se neodlišují od mladších kolegyň, kterým je tato šance dána. Narážky na Vaši zhoršující se paměť, snížený pracovní výkon kvůli věku, nižší fyzickou zdatnost, záměrné přehánění záporných stránek stárnutí nebo popis stáří jako nemoci ve Vaší přítomnosti či prezentace předsudků vůči senilitě, to vše může vykazovat a naplňovat znaky věkové diskriminace.

Diskriminovat Vás mohou různými způsoby. Může to být obtěžování, ale i pokyny a navádění ostatních k tomu, aby Vás obtěžovali. Může se jednat i o pronásledování.

Obtěžování je takové chování, které oprávněně můžete vnímat jako nevítané, nevhodné nebo urážlivé. Jeho záměr nebo důsledek vede ke snížení Vaší důstojnosti nebo k vytvoření nepřátelského, ponižujícího nebo zneklidňujícího prostředí. (Např. „Vám, Světlano, už asi nemá smysl vysvětlovat, jak funguje ten nový počítačový program. To víte, to jsou ty moderní technologie.“).

Může se stát, že obtěžovány budete i v sexuální rovině. („Na Vás, Natálie, bych si chtěl osobně vyzkoušet, jestli platí české přísloví, že staré koště dobře mete“.)

Pokud je s Vámi nepříznivě zacházeno proto, že jste uplatnila svá práva daná zákonem, hovoříme o pronásledování.

Můžete se také setkat s tím, že Vás někdo diskriminuje na něčí pokyn. Pokyn k diskriminaci je tedy takové chování nějaké osoby (zpravidla Vašeho zaměstnavatele nebo nadřízeného), kterým tato osoba zneužívá podřízeného postavení druhého (zpravidla jiného zaměstnance) k Vaší diskriminaci („Ljubě přidělujte jen úklid skladu, za kasou by už nevypadala dobře“).

Neméně odsouzeníhodné je i navádění k diskriminaci, tedy takové chování osoby, která druhého přesvědčuje, utvrzuje nebo podněcuje k tomu, aby Vás diskriminoval („Jen kvůli Brankici nedostanete odměny, vždyť se na ní podívejte, tempu našeho kolektivu už nestačí, neměli byste to takhle nechat“).

 

Co se naopak za diskriminaci nepovažuje

Některé chování, které by Vám mohlo zdánlivě připadat jako diskriminační, se ale za diskriminaci nepovažuje. Je to například rozdílné zacházení z důvodu věku v přístupu k zaměstnání tam, kde je vyžadována podmínka minimálního věku nebo praxe pro řádný výkon zaměstnání potřebná či nezbytná. Diskriminací není ani rozdílné zacházení z důvodu věku v přístupu k zaměstnání nebo povolání, pokud je pro řádný výkon zaměstnání nebo povolání zapotřebí odborné vzdělávání, které je nepřiměřeně dlouhé vzhledem k datu, ke kterému byste jako osoba ucházející se o zaměstnání nebo povolání dosáhla důchodového věku.

Kritérium věku by mělo být uplatňováno pouze v případech, kdy zákon stanoví potřebný či možný věk pro výkon určitého povolání!

Za diskriminaci se také nepovažují pozitivní opatření, jako je například rozdílné zacházení uplatňované za účelem ochrany žen, typicky odlišná doba odchodu do důchodu. Pozitivním opatřením se v těchto případech rozumí rozdílné zacházení za účelem odstranění důsledků diskriminace, předcházení nebo vyrovnání nevýhod, vyplývajících z diskriminačních důvodů.

Také platí, že ne každé nerovné zacházení s různými subjekty znamená porušení principu rovnosti, a tedy diskriminaci. Musí být splněno několik podmínek. Jednou z podmínek je to, že se s různými subjekty, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, zachází rozdílným způsobem, i když pro toto rozdílné zacházení neexistují objektivní a rozumné důvody. Diskriminací tak nejsou například ani jiné podmínky při uzavírání soukromých pojišťovacích smluv, kdy je jasné, že existují rozdíly v pojišťovacím riziku.

Vězte, že diskriminace se posuzuje individuálně, případ od případu. Neexistuje žádné univerzální pravidlo, které by určovalo, které jednání je už diskriminační a které ještě ne.

Rozhodně se ale nebojte ozvat, pokud máte pocit, že jednání osob ve Vašem okolí vykazuje znaky, které jsme označili jako diskriminační. V případě pochybností doporučujeme obrátit se na organizace nebo osoby, které mají s bojem proti diskriminaci zkušenosti. Které to jsou a jak se diskriminaci můžete postavit, to se dozvíte hned v dalším příspěvku.

Zdroje:

Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon)

HASMANOVÁ MARHÁNKOVÁ, J. Věková diskriminace na trhu práce (článek). Praha, 2014, portál feminismus.cz. Dostupné na http://www.feminismus.cz/cz/clanky/vekova-diskriminace-na-trhu-prace

VIDOVICOVÁ, L., RABUŠIC, L. Věková diskriminace -ageismus: úvod do teorie a výskyt diskriminačních přístupů ve vybraných oblastech s důrazem na pracovní trh. Praha, Brno: VÚPSV, 2005.

Zkušenosti z praxe Sdružení pro integraci a migraci

• Zpět na úvodní stránku