PŘÍBĚH: Turistické výlety pro cizince a blog paní Míly

29/07/16 | Článek

Paní Míla je obyčejná starší žena se zvláštními schopnostmi. Řeší-li nějaký vlastní problém, nasbírá si k tomu tolik informací a umí je tak hezky systemizovat, že tím pomůže i ostatním lidem. O všem, co ji zajímá, píše na blogu Život v Česku zevnitř. Kromě toho více než 5 let dobrovolně organizuje výlety cizinců a připravuje si vlastní trasy. Hovořily jsme s ní o tom, jak se k tomu dostala a jak ji bohatý společenský život  pomáhá zůstávat bez vrásek.

Jak Vás napadlo vytvořit blog o životě v České republice?

Bydlím v Čechách trvale od roku 2005. Baví mě cestování. Někdo rád přesouvá nábytek v bytě, ale já pro inspiraci potřebuji cestovat, potkávat nové lidi a divit se novému. Moje práce byla spojena s mými zájmy. Pracovala jsem v nakladatelství. Připravovala jsem obsah webových stránek o turismu a psala jsem o kulturních událostech. Během vyhledávání těchto informací jsem objevovala spoustu materiálů o různých bezplatných akcích. Nehodily se do pracovních webových stránek, ale zajímaly mě osobně. Tak jsem je začala uveřejňovat na vlastním blogu. Četly ho mé známé, které po čase začaly přidávat vlastní informace. Vznikla myšlenka vytvořit kolektivní blog a mě požádaly, abych ho administrovala.

Jak vznikla myšlenka organizovat vlastní výlety?

Už od začátku života v Čechách jsem projevovala zájem o turistiku. Ale vyznat se v tématu mi pomohla náhoda. Jeden můj známý pracoval v české firmě, v níž měli tradici firemních výletů do přírody. Díky jemu jsem se zúčastnila těchto výletů také. Byl to začátek mého seznamování se s českým vnitrozemím a českou přírodou.

Organizace výletů v této firmě byla pro mě ze začátku zvláštní. Měla jsem dojem, že jediným cílem většiny účastníků bylo co nejrychleji uběhnout danou trasu a usadit se v hospodě. Pak čekali na ostatní. Divila jsem se, že je nezajímá odbočit z naplánované cesty a poznat něco nového. Já jsem vždy byla mezí posledními, zkoumala jsem okolí a obdivovala přírodu. Na jednom výletě jsem dostala čepičku s nadpisem "26. ročník přechodu Šumavy". Najednou mi bylo všechno jasné! I ve firmě byly tradiční výlety vždy po stejné trase! Ostřílení zaměstnanci ji prošli již 10-15krát. Znali každý keř! Pro ně ty výlety znamenaly hlavně fyzické odreagování a možnost se neformálně pobavit s kolegy.

Chtěla jsem se naučit připravovat vlastní trasy. Již jsem uměla pracovat s mapou. Musela jsem se naučit vyhledávat informace v češtině. Začala jsem zkoumat české webové stránky o turismu. Zájem mi pomohl překonat prvotní nechuť číst v cizím jazyce. Když jsem si připravila svou první trasu, musela jsem čelit další výzvě. Bála jsem se chodit na delší výlety sama. Začala jsem přemlouvat své známé, aby chodili se mnou. Ze začátku moc zájemců nebylo.  Pro většinu to bylo velmi neobvyklé. V Rusku zkrátka není tradice pěší turistiky. Existuje profesionální turismus nebo návštěvy jednotlivých památek. Ale nevzdávala jsem se. S nejodvážnějšími jsme chodili jen nedaleko Prahy. Například do chráněné rezervace České kras.

Jak tedy Vaše výpravy získaly popularitu?

Jednou jsem napsala o plánovaném výletu na kolektivním blogu. Jednalo se o výlet do Saského Švýcarska a přes vyhlídkovou plošinu Bastei. Tato místa mě dávno lákala. Překvapivě se ozvalo hodně zájemců. Byl to únor 2012. Náročná trasa. Skály, hladké kameny, led a sníh bránily ve výstupu nahoru. Shromáždil se prima tým. Na trase si navzájem pomáhali.

Po výletu se jeho účastníci začali dožadovat další vycházky. Domluvili jsme se, že budeme chodit na výlet každou sobotu, a to za každého počasí. V roce 2012 jsme udělali 49 výletů! Obvykle skupina sestává z 10-15 účastníků. Jednou nás bylo 59, ale to byla spíš výjimka. Velká skupina se složitě zvládá.

Ráda připravuji trasy po Česku. Tady je krásná příroda, vyhlídky, hrady. Výletů se účastní lidé různého věku a různé přípravy. Vystoupí-li člověk na vrchol nebo zvládne-li dlouhou cestu, začíná být na sebe hrdý. Překonal sám sebe a svou lenost, pochopil, že je schopen něčeho víc, než si myslel.

Jak připravujete své trasy? Máte nějaké zvláštnosti při organizování výletu?

Mám spoustu průvodců, map a příruček, pomocí kterých připravuji své trasy. Musím všechno vzít v úvahu. Ze začátku to bylo náročné. Ale učila jsem se z praxe. Dnes mám velkou zkušenost s cestováním a dobře se orientuji ve spoustě záležitostí, včetně dopravy. Na začátku docházelo k neočekávaným událostem a zvláštním situacím. Například jsem naplánovala dopravu přes internet, ale ukázalo se, že ve skutečnosti v té malé vesnici žádná autobusová doprava není. Teď pro všechny případy počítám se 2-3 možnostmi dopravy tam a zpět. Často říkám účastníkům, že se budeme rozhodovat o způsobu a času návratu podle situace. Může ji ovlivnit i počasí nebo únava.

Jaké další zvláštní situace řešíte během výletu?

Největší výzva pro účastníky je vyrazit brzo ráno. Během turistické sezóny vstáváme ve 3-4 hodiny ráno, abychom mohli vyrazit kolem 6. Další výzvou je doprava k začátku určené trasy. Někdy musíme 3 až 5 krát přestupovat. A pak ještě 5-6 hodin chůze. Ale pokud je trasa zajímavá a navštěvujeme zajímavé objekty, stojí veškeré útrapy za to.

Poslední roky řeším otázku, jak udělat výlety zajímavé jak pro zkušené, tak pro nové účastníky. Připravuji speciální mapy, kreslím 2 trasy: snadnou a náročnou. Celá skupina jde společně určitý úsek a na rozcestí řešíme, kdo půjde jakou trasou dál.

Nechtěla jste někdy začít podnikat v turismu?

Často se mě na to lidé ptají. Odpovídám záporně. Dělám to ve vlastním zájmu a chci, aby pěší turistika v Česku byla přístupná a srozumitelná i cizincům.

Máte nějaká pravidla nebo tradice?

Že začátku jsme slavili narozeniny nebo jednotlivé svátky na trase. Například jsme pálili čarodějnice a pak vycházeli na trasu. Ale nejsem člověkem tradice. Nemám ráda činnosti, které se opakují, a lidé v mé skupině to cítí. Ale máme určitá pravidla, například bezpečnostní a jak se chovat na trase.

Co podle Vás přinášejí výpravy jejich účastníkům?

Za prvé vidíme reálný život Čechů. Při výpravách poznáváme zdejší tradice. Potkáváme nové známé. Lidi si navzájem vyměňují zkušenosti o životě v cizím prostředí. Rozšiřujeme své znalosti o české historii, architektuře, a to ze života, ne z knih. Výpravy dále poskytují možnost fyzicky se odreagovat po práci v kanceláři. Z bývalých účastníků vzniklo několik párů, účastníci se těší na další výlety. Moc mě to inspiruje a dodává barvu životu. 

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Tento blog vznikl v rámci projektu „Ženy na vedlejší koleji (?)“, který podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Projekt realizoval Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) ve spolupráci s FHS Univerzity Karlovy v Praze a Universitou Bergen v období let 2014 - 2016. Od roku 2016 je správa blogu částečně podpořen z prostředků státního rozpočtu ČR v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů, a to v rámci série projektů "Migrantky mezi ženami". V roce 2017 probíhala správa blogu za spolufinancování z projektu „Migrant women among us“, podpořeného v rámci programu ENAR National Projects a financovaného z prostředků Joseph Rowntree Charitable Trust a dále z projektu „Migrant Women among us“, realizovaného v rámci regrantovacího programu projektu LADDER – Local Authorities as Drivers for Development Education & Raising awareness, realizovaného organizací ALDA– the Association of Local Democracy z podpory Evropské unie. Názory vyjádřené na těchto stránkách jsou v plné odpovědnosti Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s. a v žádném případě neobsahují stanoviska Evropské unie, nebo ALDA.