Zákaz burkini ve Francii: Jak to bylo?

23/09/16 | Článek

Jistě jste zaznamenali v médiích, že během letošního léta byl zaveden některými francouzskými přímořskými městy (např. Nice, Cannes) zákaz nošení burkin jako oděvu, kterým jeho nositelky zjevně projevují svou náboženskou příslušnost. Francouzští primátoři tak reagovali na teroristický útok v Nice za účelem udržení pořádku, bezpečnosti a veřejného zdraví. Zde přinášíme stručné shrnutí, co zákaz burkin vyvolal v místní společnosti.

Burkini navržené Ahedou Zanetti působící v Austrálií jsou kombinací burky a bikin a představují alternativu koupacího oděvu pro muslimky. Burkini zahalují celé tělo s výjimkou obličeje, rukou a chodidel a jsou vyráběné z elastických materiálů, obdobných surfařským neoprenům. Cílem návrhářky bylo poskytnout ženám více svobody, a to designem oděvu z materiálů vhodného k plavání, který by zároveň zahaloval větší část jejich těla. Dle jejích slov jsou burkini nošeny nejen muslimkami, ale i vyznavačkami jiných náboženství, ženami po rakovině kůže nebo po porodu. Navzdory její argumentaci jsou burkini dle primátorů těchto měst vnímány jako symbol radikálního islámu a byly zavedeny zejména jako reakce na teroristický útok v Nice za účelem udržení pořádku, bezpečnosti a veřejného zdraví.

Zákaz burkin byl následně v jednotlivých městech vymáhán, ženám byly uděleny pokuty, příp. byly donuceny svléct si své burkini přímo na pláži. Lidsko-právní organizace se proti zákazu burkin ve městě Villeneuve-Loubet bránily soudní cestou. Případ se dostal až před francouzský Nejvyšší správní soud, který dne 26. srpna 2016 rozhodl o pozastavení zákazu z důvodu, že zákaz vážně a zjevně nelegálně narušuje základní svobody, zejména svobodu vyznání a pohybu. Přesto mnoho měst ponechává zákaz burkin v platnosti (rozhodnutí se na ně přímo nevztahuje, jelikož nebyly stranou sporu). Proti burkinám se staví i francouzský premiér Manuel Valls, který se v návaznosti na rozhodnutí soudu nechal slyšet, že obnažené ženské poprsí symbolizuje Francii víc než muslimský šátek. Toto vyjádření uvedl v souvislosti s národním francouzským symbolem Marianne. Rozsudek soudu naopak uvítal Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva, který vyzval ostatní města k respektování závěrů plynoucích z rozsudku Nejvyššího správního soudu a zavedení praxe, která bude v souladu s lidsko-právními standardy. Výzvu uposlechl pouze správní soud v Nice, který zrušil zákaz burkin s odůvodněním, že nebyla prokázána hrozba narušení veřejného pořádku.

Tento blog vznikl v rámci projektu „Ženy na vedlejší koleji (?)“, který podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Projekt realizoval Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) ve spolupráci s FHS Univerzity Karlovy v Praze a Universitou Bergen v období let 2014 - 2016. Od roku 2016 je správa blogu částečně podpořen z prostředků státního rozpočtu ČR v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů, a to v rámci série projektů "Migrantky mezi ženami". V roce 2017 probíhala správa blogu za spolufinancování z projektu „Migrant women among us“, podpořeného v rámci programu ENAR National Projects a financovaného z prostředků Joseph Rowntree Charitable Trust a dále z projektu „Migrant Women among us“, realizovaného v rámci regrantovacího programu projektu LADDER – Local Authorities as Drivers for Development Education & Raising awareness, realizovaného organizací ALDA– the Association of Local Democracy z podpory Evropské unie. Názory vyjádřené na těchto stránkách jsou v plné odpovědnosti Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s. a v žádném případě neobsahují stanoviska Evropské unie, nebo ALDA.