Zapomenuté ženy: Islamofobie a muslimky v zemích EU

02/11/16 | Článek

Kromě běžně známých forem nerovnosti pohlaví a genderově podmíněného násilí migrující ženy a dívky nezřídka čelí také násilí spjatému s etnickým, rasovým či náboženským podtextem. Letos řada evropských zemí zejména monitoruje smutný nárůst rasismu a islamofobie, přičemž oběťmi nenávistných útoků se nejčastěji stávají právě ženy. Nicméně nedůvěra v policii, nízké povědomí o právech či strach z reviktimizace (opětovného se octnutí v pozici oběti) často brání muslimským ženám případ bezpráví nahlásit příslušným orgánům. Boji proti všem formám islamofobie a rovnosti muslimských žen se věnoval především projekt Forgotten Women (Zapomenuté ženy), v němž Evropská síť proti rasismu (ENAR) spojila síly s feministickými organizacemi z osmi evropských zemí, aby společně přesvědčily členské státy EU, že je potřeba přijmout konkrétní národní strategie ohledně boje proti islamofobii a zlepšit provádění evropských předpisů v otázkách rovnosti.

Tento projekt Evropské sítě proti rasismu (ENAR) se zaměřuje na boj proti všem formám islamofobie, zejména pak na rovnost muslimských žen. Zapojeno bylo osm evropských zemí, které byly vybrány tak, aby vytvořily reprezentativní vzorek situace muslimských žen žijících v EU – jsou jimi Belgie, Dánsko, Francie, Německo, Itálie, Nizozemí a Velká Británie. Tento inovační projekt díky společnému úsilí anti-rasistického hnutí (ENAR) a feministických hnutí je klíčovým krokem k prosazení širší strategie, která si klade za cíl přesvědčit členské státy Evropské unie, aby přijaly konkrétní národní strategie ohledně boje proti islamofobii a ukázaly potřebu zlepšení realizace rovno-právních předpisů Evropské Unie.

Projekt zapomenuté ženy: dopad islamofobie na muslimské ženy

Ženy na celém světě trpí nerovností, nicméně u muslimských žen je tato nerovnost umocněna dalšími faktory, jako například etnicitou, náboženstvím, národností či sociální třídou. Navíc diskriminace a trestná činnost konaná z nenávisti jsou nadále vysoce podhodnoceny. Nicméně nedůvěra v policii, nízké povědomí o právech či strach z reviktimizace[1] brání často muslimským ženám případ bezpráví nahlásit případným orgánům.

Proč zrovna muslimky?

Muslimky se často stávají nejenom terčem verbálních či fyzických útoků, ale často se setkávají i s diskriminací. To může být částečně způsobeno i tím, že viditelně nosí jejich náboženský symbol a dávají tak najevo jejich náboženské vyznání. Bohužel to má často za následek diskriminaci na trhu práce nebo v přístupu ke vzdělání. O tom svědčí mnohé studie či viktimizační průzkumy ze Spojeného království, které dokazují, že diskriminace na trhu práce často souvisí s vnímáním Muslimství.[2] Například 11% muslimek v Nizozemí nenosí burku, kvůli jejich dřívější zkušenosti s diskriminací.[3] Přitom příčinou diskriminace či násilného chování na muslimských ženách jsou nejčastěji stereotypní názory ohledně muslimských žen. Některá média často vykreslují muslimsky hned dvojím stereotypním vnímáním a to buďto jako utlačované, nebo jako nebezpečné. Ve všech zemích, většina novinových článků vztahujících se k muslimským ženám, se týká porušování ženských práv. Navíc snímky muslimských žen v náboženském oděvu jsou často používány jako ilustrace k novinovým článkům vykreslující islám jako problém. Právě negativní obraz islámu a muslimů budí proti muslimům strach a obavy, což je projevem islamofobie[4]. Celkově jsou muslimsky vnímány jako ztělesnění stereotypních názorů společnosti.[5] Tato negativní pozornost muslimským ženám v médiích i v politickém diskursu také přispívá k vytváření prostředí pro diskriminační praktiky a násilí v této oblasti.

Co je cílem projektu?

Cílem projektu je jednak dokumentace neúměrného dopadu islamofobie na ženy, tak zpracování analýzy, která umožní implementaci legislativy týkající se rovnoprávnosti v případech diskriminace muslimek. Zároveň je cílem vytvářet spojenectví mezi protirasistickými a feministickými hnutími kvůli lépe možnému podchycení diskriminace muslimských žen. Také je záměrem bojovat proti stereotypům ohledně muslimských žen a propagovat pozitivní pohled na věc. Neméně důležité je také rozšiřovat výsledky výzkumu v rámci podpůrných akcí (celoevropsky i národně), komunikačních aktivit a workshopů pro právníky.

Proč je problematika islamofobie a jejích dopadů na muslimské ženy důležitá?

Muslimky v Evropě se nejčastěji potýkají s diskriminací na pracovišti nebo s trestnými činy z nenávisti, zejména pak násilím. K diskriminaci přitom dochází jak v přístupu k zaměstnání či vzdělání, tak přímo v místě pracoviště. Bohužel získání pracovního místa často souvisí s jejich mírou islamizace. Příkladem je toho Sahar, která se rozhodla začít nosit pokrývku hlavy ve svém zaměstnání. Přestože by nošení šátku nemělo žádný vliv na její odvedenou práci, tak dostala výpověď od zaměstnavatele se slovy, že by zákazníci nyní zjistili, že je muslimka. Sahar na to nechápavě říka: „Vždycky jsem byla muslimka.“ Stejně tak i v Belgii se 44% zaměstnavatelů shoduje, že nošení pokrývky hlavy může negativně ovlivnit výběr kandidátů na pracovní post. Pokrývka hlavy, neboli hidžáb, je tak překážkou při hledání zaměstnání. Ženy tak hledají zaměstnání, kde by nedošlo ke konfrontaci s diskriminací, a uchylují se k omezujícím alternativním možnostem zaměstnání, které jsou často zdrojem frustrace.

Kromě diskriminace jsou na muslimské ženy zaměřeny hrozby a projevy nenávisti, násilí a přepadení. Toto násilí se navíc často odehrává na veřejných prostranstvích, ve veřejných dopravních prostředcích nebo na ulicích a trzích. K nejčastějším projevům nenávisti patří urážky, plivání či strhávání jejich oblečení. Útok ve veřejném autobusu si zažila i italsko-somálská aktivistka Suad Omar v roce 2011, která nejdřív byla častována mnohými urážkami a nakonec fyzicky napadena za přihlížení ostatních cestujících a to až do té chvíle, než zasáhli dva přihlížející muži. Šokující případy, končící vraždou, jsou známé z Německa i Francie.[6] Podle průzkumu v Nizozemsku, více než 90% obětí islamofobických nahlášených incidentů byly ženy. Ve Franci 81,5% a v Belgii 63,6%. Není pochyb, že muslimské ženy jsou častěji oběťmi trestné činnosti z nenávisti, než muslimští muži.[7] Bohužel s ohledem na to, mají muslimsky jen zřídka možnost hovořit o dopadech, které předsudky proti nim způsobují. Stačí se zamyslet, kolik žen se vyjadřuje k tématu hidžáb, když je diskutován v novinách? Přitom tyto útoky na muslimské ženy nezpůsobují pouze psychické či fyzické ublížení pouze jim samotným, ale například i dětem, které sebou mají a musí incidentu přihlížet. Jedna z žen, nosících hidžáb, komentuje: „Jak mám vysvětlit svým dětem, že mě většina lidí z jejich školy, v supermarketu či kdekoliv jinde, nenávidí kvůli mé víře? Co když se stydí být viděny s matkou? Co když se začnou zlobit na tyto lidi, za to že nenávidí jejich matku?“ Jiná žena zase říká: „ Když jsem byla těhotná, byla jsem napadena bandou skinheadů. Od té doby jsem přestala chodit ven sama, dokud jsem neporodila. Nemohla jsem riskovat život svého nenarozeného dítěte.“[8] Nicméně nejsou to jen evropské země, kde se muslimské ženy cítí ohroženy. Například Zainab Chaudry je Američanka, nicméně jeden muž ji řekl, že zde (v USA) není vítána a ať táhne, odkud přišla. Ona na to jen, že je to zábavné, protože pochází z Marylandu. Nedokázal pochopit, že když je muslimka, jak může být zároveň Američanka.[9] Je až alarmující, jak předsudky ovlivňují naše vnímání a chování.

Problematika islamofobie a jejích dopadů, zejména na ženy, je velmi závažná a komplexní a proto je potřeba projekt maximálně zviditelnit. Je nutné zajistit interdisciplinární přístup opatření na podporu rovnosti žen a mužů a ochranu proti vícenásobné diskriminaci[10]. Je potřeba, aby stávající zákony zakazující diskriminaci byly lépe uplatňovány a členské státy EU přijali strategii pro boj s islamofobií.

 

[1] „Slovem reviktimizace se označuje jev, kdy jedna a tatáž osoba se stane vícekrát po sobě obětí trestného činu.“ Dostupné na: http://www.opsychologii.cz/clanek/247-kdo-se-stane-obeti/ Převzato: 29. 10. 2016

[2] ENAR. (2015): Forgotten women: The impact of islamophobia on muslim womem. Situation and discrimination in employment. Availeble at: http://enar-eu.org/IMG/pdf/factsheet9-european_lr_1_.pdf. Accessed: 29. 10. 2016

[3] Tamtéž.

[4]Islamofobie zahrnuje široké spektrum projevů vyjadřujících předsudky, diskriminaci až nenávist vůči muslimům. Je projevem pocitu nadřazenosti a vede k ponižování celé skupiny lidí na základě vnímané náboženské, národní nebo etnické identity, spojované s určitou představou islámu.“ Zora Hesová. (2016): Islamofobie, antiislamismus a negativní stereotypy. Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). Dostupné na: http://www.datovazurnalistika.cz/islamofobie-antiislamismus-a-negativni-stereotypy/. Převzato: 29. 10. 2016

[5] Průzkumy veřejného mínění odrážejí existenci takových stereotypních názorů ohledně muslimských žen. Například při průzkumu ve Francii 79% respondentů uvedlo, že šátek byl problémem společného soužití a zároveň 64% britské veřejnosti získává informace o islámu pouze prostřednictvím sdělovacích prostředků (YouGo hlasování). Dostupné na: http://enar-eu.org/IMG/pdf/factsheet9-european_lr_1_.pdf. Převzato: 29. 10. 2016

[6] ENAR. (2015): Forgotten women: The impact of islamophobia on muslim womem. Situation and discrimination in employment. Availeble at: http://enar-eu.org/IMG/pdf/factsheet9-european_lr_1_.pdf. Accessed: 29. 10. 2016

[7] Tamtéž

[8] TellMAMA.(2016): With the Niqab Being a Political Football, Let´s Listen to the Voice of One Who Wears It. Availeble at: http://tellmamauk.org/with-the-niqab-being-a-political-football-lets-listen-to-the-voice-of-one-who-wears-it/. Acessed: 29. 10. 2016

[9] Sirin Kale. (2016): How Islamophobia Hurts Muslim Women the Most. Availeble at: https://broadly.vice.com/en_us/article/how-islamophobia-hurts-muslim-women-the-most. Accessed: 29. 10. 2016

[10] Julie Pascoët. (2016): Muslim women, forgotten women? Available at: http://www.enargywebzine.eu/spip.php?article435&lang=en. Accessed: 29. 10. 2016

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Tento blog vznikl v rámci projektu „Ženy na vedlejší koleji (?)“, který podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Projekt realizoval Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) ve spolupráci s FHS Univerzity Karlovy v Praze a Universitou Bergen v období let 2014 - 2016. Od roku 2016 je správa blogu částečně podpořen z prostředků státního rozpočtu ČR v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů, a to v rámci série projektů "Migrantky mezi ženami". V roce 2017 probíhala správa blogu za spolufinancování z projektu „Migrant women among us“, podpořeného v rámci programu ENAR National Projects a financovaného z prostředků Joseph Rowntree Charitable Trust a dále z projektu „Migrant Women among us“, realizovaného v rámci regrantovacího programu projektu LADDER – Local Authorities as Drivers for Development Education & Raising awareness, realizovaného organizací ALDA– the Association of Local Democracy z podpory Evropské unie. Názory vyjádřené na těchto stránkách jsou v plné odpovědnosti Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s. a v žádném případě neobsahují stanoviska Evropské unie, nebo ALDA.