Proč by se měl chystaný zákon o sociálním bydlení vztahovat i na zranitelné migrantky

01/12/16 | Článek

Článek se věnuje významné části strukturální dimenze sociální integrace a pokouší se pojmenovat, s jakým úskalím se příchozí osoby, zde zejména ženy, potýkají při řešení bytové situace a zároveň identifikovat, do jaké míry mohou mít podmínky v oblasti bydlení vliv na faktické postavení těchto žen a na úspěšnost integrace jako takové. Mimo jiné poukazuje i na dokumenty strategické povahy, které by se tématu měly či mohly věnovat, a v tomto ohledu apeluje na přijetí zákona o sociálním bydlení. Zároveň je v textu nastíněno, že zdánlivě nesouvisející faktory mohou ve svém důsledku vést k podpoře genderově podmíněného násilí.

Pomineme-li pobytové otázky, pak jedním z nejčastějších problémů, který trápí klientky a klienty Sdružení pro integraci a migraci, je absence dostupného, udržitelného, a především pak důstojného bydlení v České republice. Za neúspěchy ve snahách o zajištění takového bydlení, s nimiž jsou podle všeho příchozí osoby nikoliv výjimečně konfrontovány,[1] mohou stát nejrůznější příčiny. Na první místo by nicméně mohl aspirovat dosavadní nedostatek politické vůle uspokojivě řešit bytové otázky sociálně znevýhodněných, který, jak doufáme, bude v nejbližší době už minulostí. Svou roli hrají i legislativní nedokonalosti, ale i uplatňované stereotypy a předsudky většinové společnosti. Bez zlehčování je také třeba zvážit chyby a neznalosti, s nimiž migrantky a migranti v praxi přistupují k řešení tohoto tématu, a jejich možná nedostatečná sociokulturní orientace a jazyková bariéra či nedostatečné finanční zdroje k pronájmu či koupi nemovitosti. Dostupnost bydlení je v neposlední řadě podmíněna obecnou bytovou situací v ČR a pochopitelně i vysokými regionálními rozdíly.  Z dalších okolností je třeba zdůraznit třeba i provázanost trhu s bydlením s trhem práce a nikoliv bezvýznamná genderová specifika, která zvyšují zranitelnost žen a způsobují, že pro migrantky je situace v oblasti bydlení ještě mnohem komplikovanější.

Obtíže při hledání ubytování

Je zřejmé, že dlouhodobé zajištění přijatelného bydlení je složité i pro velkou část nízkorozpočtových domácností českých občanů. Nicméně, situace migrantek a migrantů je v mnoha ohledech komplikovanější a obecně se jim důstojné a cenově dostupné ubytování shání velmi obtížně. Jazyková bariéra v kombinaci se vzrůstající xenofobií a latentním či dokonce neskrývaným rasismem celou situaci výrazně zhoršují a ze zkušeností neziskových organizací vyplývá, že mnozí příchozí si stěžují na diskriminaci už při samotném hledání ubytování.

Jak lze nalézt v odborných výzkumech, případy diskriminace na základě odlišného původu bývají poměrně běžnou praxí: „jakmile dojde k označení za cizince, mění se podle respondentů podmínky vyjednávání o práci či bydlení. Ve výpovědích respondentů lze nalézt několik typů důsledků toho, že je člověk rozpoznán jako cizinec. Jedním je odmítnutí (…) – jde o odmítnutí jakýchkoli úvah o další interakci, ať jde věcně o cokoli. Dalším důsledkem je podle respondentů zvýšení ceny za danou službu, respektive zhoršení finančních podmínek pro cizince.[2]

Tyto závěry potvrzují i výsledky šetření veřejné ochránkyně práv z loňského roku,[3] když připouštějí, že problémy se získáním bydlení mají hlavně ti, kdo se potýkají s diskriminací na základě své etnicity či národnosti. Nezřídka jsou odmítáni už v okamžiku prvního telefonického kontaktu, a to kvůli zřetelně odlišnému přízvuku anebo jménu, které indikuje, že zájemce o bydlení patří mj. mezi migranty a: „nedostanou tak ani šanci překonat bariéru předsudků na straně poskytovatele při osobním rozhovoru či při nabídce případných finančních záruk. V některých případech není diskriminující sám zastáncem segregačního přístupu, ale obává se reakce okolí – majitele bytu, jehož zájmy zastupuje jako zprostředkovatel, nebo reakce ostatních nájemníků v okolí pronajímaného či prodávaného bytu.“

Svou roli v negativním smyslu hraje také etnicita a barva pleti – tyto faktory ještě umocňují diskriminaci na trhu s bydlením a zapadají podle našeho názoru do schématu vícenásobného znevýhodnění. Dle zprávy veřejné ochránkyně práv se tato problematická situace zdaleka netýká jen prostředí komerčních nájmů a prodeje nemovitostí, ale migrantky a migranti se s ní setkávají i v oblasti přidělování obecních bytů. Ze strany úředníků je tak porušována zásada rovného přístupu, kterou v těchto případech přebíjí subjektivní obava úředníků z obecně nevstřícného přijímání migrantů a migrantek, ale i dalších osob (explicitně jsou zde uváděni Romové) mezi obyvateli dané městské části nebo obce. [4]

Ve stejném duchu jsou formulována i východiska kapitoly týkající se přístupu k bydlení ve Strategii sociálního začleňování 2014–2020, když hovoří o existenci skupin domácností, které jsou na trhu bydlení znevýhodněny, protože představují „v očích“ pronajímatele velké riziko, přičemž jednu z těch skupin představují právě migranti. Jak se v tomto materiálu dále připouští, ČR zatím nevyužívá nástroje, které by znevýhodněným domácnostem zpřístupňovaly volný trh se standardním bydlením (mezi něž dokument řadí např. garanční mechanismy či sociální nájemní realitní agentury apod.), a „ne všude je dostupná kvalitní terénní sociální práce s komunitou spolu s aplikací nástrojů bytové politiky včetně důsledného uplatňování antidiskriminační politiky.“.[5]

Jak k otázce dostupnosti bydlení výstižně uvádí Program cílené a dlouhodobé podpory integrace cizinců třetích zemí na území Jihomoravského kraje 2011–2015,[6] jedním z dalších důvodů, proč pronajímatelé bytů nechtějí své nemovitosti pronajímat těmto osobám, je fakt, že si pletou místo hlášeného pobytu s trvalým pobytem a obávají se případných následků například ve formě exekucí, které jsou však, postupuje-li exekutor podle zákona, liché. Migranti a migrantky tyto problémy se získáním bydliště reflektují, a i z toho důvodu se uchylují k fiktivnímu pobytu na adresách, které jsou pro ně dostupné, nikoli na těch, na nichž skutečně bydlí, což potvrzují i naše zkušenosti.

Další úskalí daná migračním původem

Potíže migrantek a migrantů však mnohdy okamžikem nalezení ubytování nekončí. Častými problémy, s nimiž přicházejí za pracovníky pomáhajících organizací, jsou chybějící písemné smlouvy s pronajímatelem, resp. ústní dohody, svou povahou kontroverzní smluvní podmínky vč. např. požadované vysoké kauce a výrazně v neprospěch nájemníků formulované klauzule o jejich propadnutí pronajímateli a další okolnosti v rozporu s dobrými mravy, které migrantky a migranti při sjednávání akceptují ve snaze získat potřebné bydlení. Jak se někdy ukazuje, pronajímatelé jsou schopni jim pronajmout např. nezkolaudované prostory, popř. prostory ve velmi špatném technickém stavu (plyn, voda, elektřina), či ubytování i ve zcela vybydlených či zdemolovaných bytech po svém vystěhování před plánovanou rekonstrukcí apod.

Problémem ovšem není jen získat samotné ubytování ve smyslu střechy nad hlavou, ale takové bydlení, kde se mohou přihlásit k pobytu, což je jedna z nutných podmínek pro získání a udržení si pobytového oprávnění. Malé pokoje na periferiích s nevyhovujícím hygienickým zázemím či v havarijním stavu tak mohou stát srovnatelně tomu, jak by se za jiných okolností pronajímal rozlehlý luxusní byt v centru města.

Neziskové organizace monitorují i případy tzv. sdíleného bydlení, kdy v jedné místnosti bydlí více osob nežli je postelí a nájemnice a nájemníci se tak ve spaní střídají v závislosti na pracovních směnách či vzájemné dohodě. Ani v těchto případech se zdaleka nemusí jednat o nízkonákladové pronájmy a ceny tak rozhodně neodrážejí dostupnou kvalitu ubytování. Často je nabídka ubytování provázána s pracovní nabídkou a vykořisťování na trhu práce tak úzce souvisí s vykořisťováním na trhu s bydlením[7] (jde o levné ubytovny, kde pobývají společně s dalšími pracovníky téhož zaměstnavatele, které svou povahou představují jakési provizorní počáteční řešení, které však pro některé paradoxně představuje řešení dlouhodobé, ač se jedná o prostředí zcela nevhodné a dlouhodobému pobytu neuzpůsobené), což má mimo jiné za následek vznik a přetrvávání znevýhodněných lokalit a rezidenční a sociální segregaci, které stojí v přímém rozporu s myšlenkou úspěšné integrace.[8] Opět, záleží na přístupu k samotné integraci a na zodpovězení otázky, do jakého prostředí se migrantky a migranti integrují.

V jiných případech si pronajímatelé za bydlení s možností přihlášení nechávají vyplácet speciální paušální částky za každý měsíc trvání registrace a v průběhu nájmu je i libovolně navyšují, podle zvážení, jak velkou hrozbu pro nájemkyni či nájemce představuje ztráta ubytování v konkrétním případě. Pronajímatelé zde jednoznačně profitují z obtížných okolností, v nichž se migrantky a migranti nacházejí, a této poptávce přizpůsobují svou nabídku. Výjimkou pochopitelně nejsou ani situace protiprávního ukončení nájmu a zabavení osobních věcí nájemnic a nájemníků.

Pokud jde o pronajímatele, jejichž chování je v rozporu s dobrými mravy, jsou mezi nimi pochopitelně zastoupeny osoby z většinové společnosti, ale nijak výjimečné není, že ze situací migrantek a migrantů v bytové nouzi profitují i jejich krajané a krajanky, ale i jiní migranti a migrantky. Pronajímatelé bez ohledu na státní příslušnost tak zjevně sázejí na neznalost práv, omezené finanční prostředky, nedostatek důkazních materiálů v rukou migrantek či jejich strach z jednání před úřady přijímací země, které ve výsledku vedou k tomu, že se na soudy, které by mohly postihnout nezákonné jednání pronajímatelů, zpravidla neobracejí. Lze pochopitelně nalézt i slušné pronajímatele a neslušné nájemníky a nájemnice z řad migrujících osob, kteří jednají v rozporu s dohodnutými smluvními podmínkami, resp. se zákonem. I zde může být vymáhání práva komplikované, byť i z jiných než výše uvedených důvodů.

Genderové a věkové znevýhodnění

V souvislosti s bydlením je důležité vzít v úvahu také již v úvodu článku zmíněná genderová specifika, která mají ve výsledku nezanedbatelný vliv na dostupnost přijatelného bydlení migrantek. Jak se ukazuje, s nevhodným jednáním, založeným na pohlaví, jsou nikoliv ojediněle konfrontovány už při pročítání nabídkové inzerce ubytování. Reálně zdokumentované inzeráty typu „Nabízím podnájem osamělé Ukrajince nebo Vietnamce, nájem 1 Kč, zn. příjemné společné chvilky“ odradí již na první pohled, jiné se však prezentují zcela seriózně a pravou podstatu nabídky tak ženy odhalí zpravidla až při osobní návštěvě.

Obecně je obtížnější nalézt důstojné a kvalitní ubytování pro migrantky (ve srovnání s migranty), a to jak bezdětné, tak s dětmi, o seniorkách ani nemluvě. Ubytovny jsou nevyhovující zejména pro nedostatek soukromí, hygienická omezení a prostředí neodpovídající potřebám dětí ani seniorů, se stejnými problémy se ale lze setkat ve výše popsaném sdíleném bydlení. Podle zkušeností neziskových organizací jsou ženy v obou typech ubytování častěji sexuálně obtěžovány nežli v jiných případech, a jak se ukazuje, návrhy na hrazení ubytování či dalších nákladů výměnou za poskytování sexuálních služeb nejsou neobvyklé u žádné věkové skupiny žen, včetně seniorek.[9]

Rodinná specifika u migrantek nalezneme i u tzv. sendvičové generace, kdy se ženy starají jednak o své dospívající děti, jednak o svoje rodiče a často se tak i ubytovávají dohromady. Rodinné vazby zde také hrají velkou roli i při poskytování ubytování dalším příbuzným, migrujícím do ČR.  Zde je však nedostatek jistého komfortu vynahrazen nižšími náklady na bydlení v rámci jedné rodiny.  Nesrovnatelně hůře však na tom jsou osamělé migrantky v seniorském věku či migrantky samoživitelky s nezaopatřenými dětmi, kde hrozí riziko absolutní bytové nouze, chudoby a sociálního vyloučení.

I sem totiž výrazně negativním způsobem zasahují genderové nerovnosti z jiných segmentů života, kdy na dostupnost bydlení a jeho kvalitu má primární vliv špatná finanční situace těchto žen, zapříčiněná jejich marginálním postavením na trhu práce a nerovnostmi při odměňování (gender pay gap) a s tím souvisejícími následnými nerovnostmi i ve výší důchodů (gender pension gap).

Jestliže podle dostupných výzkumů[10] představují náklady na bydlení největší zátěž právě pro osamělé ženy, není důvod se domnívat, že v případě migrantek je to odlišné, když je jejich situace ještě komplikovanější, diskriminace na trhu práce častější a příjmy nebo důchodové dávky nižší, pakliže vůbec nějaké. Svou roli hraje i to, že hypotéky jsou pro ně vesměs nedostupné (nejprve kvůli druhu pobytu, posléze kvůli věku, popřípadě nedostatečnému příjmu). Krom toho je zde i další okolnost, která stojí za zmínku, a tou je faktická nemožnost využít pomoci zařízení pobytových sociálních služeb. Jak vyplývá z praxe,[11] přestože existují zařízení, kam se mohou uchýlit lidé v těžké životní situaci, nejsou vybavena pro příjem migrantů a migrantek a takové osoby odmítají, ať už z důvodu jazykové či kulturní bariéry a upřednostňují české občany. Jedním z úskalí je tudíž nedostupnost těchto zařízení pro některé osoby. Jádrem problému v přístupu migrantek do zařízení pobytových sociálních služeb je však jejich finanční nákladnost – migrantky v seniorském věku s nízkými či nulovými důchodovými dávkami si nemohou hradit pobyt v domovech seniorů a zpravidla ani v azylových domech a problémy lze najít i při přiznávání sociálních dávek, v této souvislosti zejména příspěvku na péči, bez něhož se do pečovatelské služby nedostanou.  Ocitají se tak ve zcela neřešitelné situaci, která, a to nikoliv výjimečně, vede až ke ztrátě bydlení a ruku v ruce s tím i důstojnosti.

Některá úskalí bezdomovectví migrantek

Ač je bezdomovectví vnímáno jako absolutní vrchol chudoby a sociálního vyloučení, může kromě řady dalších negativních konsekvencí mít nedostupnost bydlení v případě migrantek ze třetích zemí s krátkodobými či dlouhodobými formami pobytu (vyjma pobytu trvalého) ještě další, velmi zásadní následek, kterým je pád do neregulérního postavení, s fatálními důsledky zejména do všech oblastí života těchto osob, ale koneckonců i do oblasti integrace jako takové.

I samo bezdomovectví migrantek je však zatím neřešeným problémem. Ženské bezdomovectví je obecně označováno za skryté (ženy častěji využívají neformální a nejisté bydlení mimo dostupné sociální služby a teprve když i tyto možnosti selhávají, ocitají se na ulici), to však neznamená, že neexistuje.[12] O to větší je pak zranitelnost těchto „neviditelných“ žen, výraznější je i riziko hrozícího násilí a silnější i stigmatizace, které jsou ženy na ulici vystaveny.[13] Jak se ukázalo,[14] hrozí jim i větší riziko obchodování s lidmi, což je absolutně nežádoucí a společensky extrémně nebezpečné. Je uváděno, že drtivá většina obchodovaných osob se na území ČR nachází v situaci bez přístřeší a bez možnosti obrátit se o pomoc k někomu blízkému.[15]

Jak můžeme potvrdit, jde o ožehavé téma, o němž se většina našich klientek bojí otevřeně hovořit, často ze strachu z původců násilí či z důvodu již výše zmíněné vlastní neregularity pobytu, o který přišly v souvislosti s absencí bydlení, resp. adresy pobytu jakožto nutné podmínky pro udržení si pobytového statutu.

Přitom druhů násilí, kterými jsou ohroženy právě tyto osoby, je celá řada, nemusí jít „pouze“ o obchodování s lidmi. (Ne)schopnost zajistit si přijatelné bydlení tak ve svém důsledku souvisí i se zvýšeným rizikem porušování lidských práv, kterému jsou migrantky či osoby s migrační původem nikoliv výjimečně vystaveny.  Sdružení pro integraci a migraci při své každodenní práci s ženami naráží na tento problém stále častěji. S ohledem na vážnost problémů i četný výskyt trestněprávních aspektů a různých patologických jevů je podle našeho názoru nezbytné se i těmito formami násilí zabývat, s důrazem na jejich prevenci a hledání účinných řešení, třeba právě mimo jiné v konstrukci dosažitelného sociálního bydlení pro migrantky či v lepší úpravě zákona o obětech trestných činů[16] i antidiskriminační legislativy.[17]

Na genderová specifika ostatně v souvislosti s bezdomovectvím poukazuje i Vládní strategie pro rovnost žen a mužů v České republice na léta 2014–2020. Právě v komplexnosti faktorů, které popisujeme v úvodu článku, lze hledat podstatu všech problémů, souvisejících s bydlením, které v krajních případech vedou nejen k takřka absolutní sociální exkluzi migrantek, a to zejména těch z nich, které jsou už ve vyšším, seniorském věku, ale i k faktické akceptaci genderově podmíněného násilí, kterému jsou jakožto osoby bez domova vystaveny ve větší a celkově nebezpečnější míře.

Úskalím života bez domova se koneckonců věnuje, byť ne specificky ve vztahu k migrantkám, i Koncepce prevence a řešení bezdomovectví v ČR do roku 2020. Stejně jako tato koncepce, i naše nazírání na problematiku bydlení ve vztahu ke zranitelným osobám vychází z principu nutné solidarity státu k osobám, které nemají možnost si zajistit nebo udržet bydlení. V této souvislosti pak i často zmiňované bezdomovectví pokládáme za vysoce negativní jev a krajní formu sociálního vyloučení, kterou jsou ohroženy zejména zranitelné skupiny osob, mezi něž migrantky nepochybně patří. A na podkladě těchto hypotéz se pak domníváme, že genderově podmíněné násilí ve vztahu k migrantkám má i v oblasti faktické nedostupnosti důstojného a dostupného bydlení svého silného spojence, protože riziko násilí je v tomto případě s ohledem na okolnosti mnohonásobně zvýšené. 

Situaci příliš nepomáhají ani jiné strategické dokumenty, které by tak z povahy věci činit měly a mohly, mezi jinými například Aktualizovaná koncepce integrace – Ve vzájemném respektu. Přestože pokládáme za pozitivní, že je v ní nově kladen větší důraz na specifické potřeby žen, (nejen) v oblasti bydlení by si situace zasloužila více cílené pozornosti. Citovaná koncepce, resp. Postup při její realizaci, stanoví za jedno z opatření: „dotací ze státního rozpočtu na sociální služby podporovat sociální služby, jejichž cílovou skupinou jsou také cizinci, zaměřené na odborné sociální a terénní poradenství, sociální rehabilitaci, terénní sociální práci (streetwork), vzdělávání sociálních pracovníků a dalších subjektů, aktivizační služby a azylové domy“, a zároveň i zajišťovat poskytování aktuálních, srozumitelných a dostupných informací mj. o možnostech sociálního bydlení. V obecné rovině zamýšlí i: „prostřednictvím dotačních řízení a/nebo výzev v rámci fondů EU průběžně monitorovat vývoj situace a postavení cizinců v jednotlivých regionech a lokalitách s cílem efektivně řešit vznikající problémy a na zjištěné problémy bezprostředně reagovat.“.[18] To je sice správný přístup, avšak, jak se zdá, rozhodně nestačí a migrantkám ve výsledku fakticky příliš nepomůže ani s dostupností sociálního bydlení, ani při boji s genderově podmíněným násilím.

O to více lze, alespoň pokud jde o bydlení, uvítat Koncepci sociálního bydlení,[19] která cílovou skupinu definuje prostřednictvím bytové nouze a mimo jiné také připouští, s určitou mírou zobecnění, že sociálním vyloučením v oblasti bydlení jsou nejčastěji postiženy osamělé ženy ve věkové kategorii nad 65 let. Koncepce počítá se třemi stupni bydlení pro potřebné a jejím cílem je snížit pravděpodobnost pádu do chudoby a zajistit důstojné podmínky těm, kteří splní kritéria stanovená zákonem o sociálním bydlení. Ten je teprve ve fázi přípravy a jeho přijetí je nejisté, stejně tak jako jeho výsledná podoba. V současné době se tak na něj ke škodě věci migrantky spoléhat nemohou, byť právě ony by z něj mohly výrazně profitovat. Tento zákon by totiž mohl v některých případech i zabránit jejich pádu do neregulérního postavení kvůli nesplnění podmínky zajištěného ubytování pro potřeby pobytového oprávnění.

Zákon o sociálním bydlení

Zákon o sociálním bydlení se v současné době nachází ve stadiu legislativních příprav. Jeho tvůrcem je Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, které tuto normu vytváří společně s Ministerstvem pro místní rozvoj ČR a s Úřadem vlády ČR, a přestože oproti původně odhadovanému harmonogramu nebyl ještě předložen Parlamentu ČR, když se zatím pracuje pouze s verzí pro jednání pracovních komisí, stále se podle všeho počítá se jeho platností a účinností k polovině roku 2017.

Zákon přinese definici sociálního bydlení, vymezení oprávněných cílových skupin pro sociální bydlení a definici povinnosti a kompetencí klíčových aktérů – státu, měst a obcí a krajů, což je úkol, který vyplývá z Koncepce sociálního bydlení České republiky 2015–2025 (viz výše).  Ke škodě věci však podle stávajícího návrhu nezahrnuje do okruhu oprávněných osob všechny migrantky, ale pouze ty, které mají na našem území trvalý pobyt, popř. které (při splnění dalších podmínek) jsou občankami EU či rodinnými příslušnicemi občana ČR, resp. občana EU, či které mají na našem území postavení dlouhodobého rezidenta. Stejně tak sem řadí i osoby s azylem či doplňkovou ochranu a také osoby bez trvalého pobytu, kterým tato práva zaručuje mezinárodní smlouva, za podmínky, že mají bydliště na území České republiky.[20] I tak snad půjde o posun k lepšímu, byť chystaná norma vybízí k mnohem vstřícnější úpravě směrem ke zranitelným ženám.

Závěrem

Na základě všech popsaných okolností lze učinit jednoznačný závěr, a sice že migrantky patří mezi osoby ohrožené sociálním vyloučením (nejen) v oblasti bydlení a nezbývá než věřit, že jejich ochrana bude v konkrétní rovině upravena i chystaným výše zmíněným zákonem o sociálním bydlení,  nehledě na žádoucí úpravy v přístupu těchto osob k dalším sociálním službám a azylové bydlení nevyjímaje. Situace a migrantky ohrožené vícenásobnou diskriminací, sociálním vyloučením a genderově podmíněným násilím, které jde často v ruku v ruce s těmito negativními jevy, si to bezpochyby zaslouží.

A zaslouží si to tím spíše, že jejich počet na našem území bude podle všeho dále stoupat. Trendem posledních let je totiž podle dostupných údajů[21] mj. rostoucí počet migrujících žen a jejich upřednostňování trvalé migrace (feminizace migrace). Spolu s feminizací chudoby a s feminizací stárnutí, kdy se jednoduše shrnuto ženy v současné době dožívají vyššího věku, ale i horších materiálních podmínek a kvality života ve srovnání s muži, se totiž takové závěry jednoznačně nabízejí. Tomu by ovšem také měly jistě odpovídat nástroje státu v oblasti integrace či rovných práv.

V této souvislosti však musíme připomenout, že se zde zabýváme postavením migrantek optikou těch pravděpodobně nejzranitelnějších z nich, a je pochopitelné a pravděpodobné, že ne každá migrantka se nachází ve stejném postavení a je vystavena stejným tlakům, prohlubujícím její zranitelnost. V této souvislosti je nutné zmínit i další důležitou okolnost – řada migrantek po dlouholetém pobytu žádá a také získává české státní občanství. Znevýhodnění, s nimiž jsou v souvislosti se svým původem některé ženy konfrontovány, mimo jiné související s dostupností bydlení, však české občanství uspokojivě nezhojí – i tyto souvislosti jsou důležité a vybízejí k zohlednění.

Odhadujeme, že pokud stát nezmění svůj přístup ke specifické kategorii migrantek či žen s migračním původem, nevyhne se zřejmě konfrontaci s takovými problémy jako je chudoba, a to ve své extrémní formě představované bezdomovectvím či nežádoucí sociální izolace a růst genderově podmíněného násilí. což koneckonců ukazují zkušenosti států s dlouhodobější migrační historií ve srovnání s Českou republikou.

 

[1]Vycházíme ze zkušeností, sdílených v rámci činnosti Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty a z praxe Sdružení pro integraci a migraci. Výše uvedené skutečnosti korespondují i se zjištěními kulatých stolů s názvem Střecha nad hlavou a Střecha nad hlavou II, pořádané přímo k tématu bydlení migrantů a migrantek neziskovou organizací Poradna pro integraci dne 16. června 2015 a 14. března 2016.

[2]Viz TOLLAROVÁ, B. Praktické potíže cizinců. In: ŠANDEROVÁ, J. (ed). Nerovnosti kolem nás. Analýza utváření sociálních nerovností v každodenním životě (pracovní texty). Praha: 2006. ISBN 80-239-8209-5, str. 29–52.

[3]Blíže viz ŠABATOVÁ, A. et al. Oběť diskriminace a její překážky v přístupu ke spravedlnosti. Závěrečná zpráva z výzkumu veřejné ochránkyně práv. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2015.  Dostupné na: http://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2016/lide-celi-diskriminaci-nejcasteji-pri-hledani-prace-z-duvodu-vysokeho-veku/. Str. 36 a násl.  (otevřeno dne 11. 11. 2016). Podobně i další výzkumy, srov. CERGE-EI. Na trhu práce i na trhu s bydlením je silný výskyt diskriminace vůči uchazečům z menšin. Praha: Multikulturní centrum Praha, 6. 11. 2014, nebo SOKAČOVÁ, L. Postavení a postoje dlouhodobě usazených migrantů a migrantek v České republice. Op. cit.

[4]ŠABATOVÁ, A. et al. Oběť diskriminace a její překážky v přístupu ke spravedlnosti. Závěrečná zpráva z výzkumu veřejné ochránkyně práv. Op.cit., str. 37.

[5]Viz Strategie sociálního začleňování 2014–2020, str. 40. Strategie sociálního začleňování 2014–2020 byla schválena usnesením vlády ČR č. 24 ze dne 8. 1. 2014.

[6]Program cílené a dlouhodobé podpory integrace cizinců třetích zemí na území Jihomoravského kraje 2011–2015, str. 42 a násl. Dostupné na: www.cizincijmk.cz/api/media/230/program_integrace_cizincu_JMK.pdf. (otevřeno dne 11. 11. 2016).

[7]K tomu srov. např. RÁKOCZYOVÁ, POŘÍZKOVÁ, H. Sociální integrace přistěhovalců – teoretická hlediska výzkumu. In: RÁKOCZYOVÁ, M. TRBOLA, R. (eds).  Sociální integrace přistěhovalců v České republice. Praha: SLON, 2009. ISBN: 978-80-7419-023-0.

[8]K tématu podrobně např. SÝKORA, L., ČANĚK, M. et al. Metodika prevence rezidenční segregace a podpory integrace cizinců v lokalitách koncentrace zahraničních pracovníků. Praha: Přírodovědecká fakulta Univerzit Karlovy v Praze a Multikulturní centrum Praha, 2015. ISBN: 978-80-7444-040-3 (UK PřF), 978-80-87615-54-6 (MKC). Dostupné na: http://migraceonline.cz/cz/e-knihovna/metodiky-identifikace-lokalit-segregace-a-prevence-rezidencni-segregace-a-podpory-integrace (otevřeno dne 21. 10. 2016).

[9]Zjištění vyplývají z přímé práce s cílovou skupinou za dobu trvání projektu ženy na vedlejší koleji (?) a z klientských záznamů v systému ARUM Sdružení pro integraci a migraci, které pro potřeby tohoto článku, resp. publikované analýzy Ženy na vedlejší koleji shrnul vedoucí sociálního oddělení Pavel Duba v březnu 2016.

[10]Podrobněji viz KŇAPOVÁ, K. Mít či nemít svoje Doma. Dopady zavedení dostupného a sociálního bydlení na ženy. Praha: Alternativa 50+, 2015. ISBN:978-80-905711-5-0.

[11] Viz Proč mají cizinci v Česku ztížený přístup k bydlení? Zápisky z kulatého stolu Střecha nad hlavou ze dne 16. června 2015. Praha: Poradna pro integraci, 2015. Dostupné na: http://p-p-i.cz/public/files/files/Kulat%C3%BD%20st%C5%AFl%2016.6.15%20final%202%20NROS.pdf (otevřeno dne 11. 11. 2016).

[12] V souladu s typologií ETHOS (Evropská typologie bezdomovectví a vyloučení z bydlení) můžeme za ženy bez domova pokládat jak viditelné bezdomovkyně, které spí skutečně na ulici, tak ale i ty ženy, které v důsledku nemožnosti nalézt si jiné ubytování žijí v ubytovacích zařízeních pro tyto účely zřízených, a konečně i ženy, jejichž ubytování je nejisté či nevyhovující.

[13]K otázce ženského bezdomovectví viz např. HETMÁNKOVÁ, R. Zpátky ze dna: Zaostřeno na ženy (výzkumná zpráva). Praha: Jako doma, 2013. Dostupné na: http://jakodoma.org/wp-content/uploads/2014/04/zprava_final.pdf. (Otevřeno dne 12.11.2016) či STULÍKOVÁ, V., KOLÁŘOVÁ, J. Neviditelné ženy. O genderových aspektech bezdomovectví (článek). Praha: Jako doma. Dostupné na:  http://jakodoma.org/2015/04/14/neviditelne-zeny-o-genderovych-aspektech-bezdomovectvi/#more-811. (Otevřeno dne 12.11.2016). Jak autorky mimo jiné v této souvislosti uvádějí, ženské bezdomovectví vlastně kopíruje linii genderově stereotypního rozdělení společnosti.

[14]Viz Analýza rizika obchodování s lidmi u žen bez domova. Praha: La Strada, 2016. Dostupné na: http://www.strada.cz/publikace-a-vystupy-la-strada-cr. (Otevřeno dne 12.11. 2016).

[15]KUTÁLKOVÁ, P. Ženy migrantky a obchodování s lidmi. In: KRCHOVÁ, A., VÍZNEROVÁ, H., KUTÁLKOVÁ, P. Ženy migrantky v České republice. Uvedení do problematiky. Praha: Praha. Friedrich-Ebert-Stiftung, 2008.

[16] Viz zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, v platném znění.

[17] Srov. zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací, antidiskriminační zákon), v platném znění.

[18]Viz Postup při realizaci aktualizované Koncepce integrace v roce 2016, část 3. Priority integrace, bod b) Ekonomická soběstačnost, str. 27,28. Aktualizovaná Koncepce integrace cizinců – Ve vzájemném respektu společně s Postupem při realizace Koncepce integrace cizinců v roce 2016, přijata usnesením vlády ČR č. 26/20116 ze dne 18. ledna 2016.

[19] Koncepce sociálního bydlení České republiky 2015–2025 byla přijata usnesením vlády ze dne 12. října 2015.

[20] Viz Část čtvrtá, Hlava I, § 25 Návrhu zákona o sociálním bydlení, ve verzi k září 2016.

[21]Statistiky či např. vládní Zprávy o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců v České republice za rok 2012, 2013, 2014 potvrzují trend přibývání počtu žen mezi příchozími a preferenci trvalého migrace oproti mužům, u nichž převládá přechodný charakter pobytu.

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Tento blog vznikl v rámci projektu „Ženy na vedlejší koleji (?)“, který podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Projekt realizoval Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) ve spolupráci s FHS Univerzity Karlovy v Praze a Universitou Bergen v období let 2014 - 2016. Od roku 2016 je správa blogu částečně podpořen z prostředků státního rozpočtu ČR v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů, a to v rámci série projektů "Migrantky mezi ženami". V roce 2017 probíhala správa blogu za spolufinancování z projektu „Migrant women among us“, podpořeného v rámci programu ENAR National Projects a financovaného z prostředků Joseph Rowntree Charitable Trust a dále z projektu „Migrant Women among us“, realizovaného v rámci regrantovacího programu projektu LADDER – Local Authorities as Drivers for Development Education & Raising awareness, realizovaného organizací ALDA– the Association of Local Democracy z podpory Evropské unie. Názory vyjádřené na těchto stránkách jsou v plné odpovědnosti Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s. a v žádném případě neobsahují stanoviska Evropské unie, nebo ALDA.