PŘÍBĚH: Aktivní důchodkyně z Ruska Natálie Kolíková

01/11/16 | Článek

Natálii je přes 60 let. Do Čech přišla již v důchodovém věku. „Jsem důchodkyně, v Rusku jsem pracovala od 16 let, tak už asi dost. Přišla jsem za manželem, syn žije v Rusku. Syn ale nepracuje, má tři děti, tak si nemyslím, že je tam šťastný.“ Její manžel je již v důchodu, a protože je to Čech, rozhodli se důchod strávit v České republice. Manžel pracoval na plynovodu na Krymu, tam se také poznali. I když byl v Rusku jako doma, na důchod se chtěl vrátit do Čech. V Praze žijí již 6 let. 

Natálie je velmi aktivní. Často navštěvuje integrační centrum v Praze, kde se také dozvídá o nejrůznějších akcích a seminářích. Účastní se také mnoha tvořivých dílen, jako je například výroba broží či malování velikonočních vajec. Říká: „Líbí se mi, jak to tu dělají. Většinou jednou za týden sem jdu vyzvednout nějaké noviny z Ruska a tak si zde všechno zjistím, co se tu děje. Zrovna včera jsem byla na semináři, jak získat občanství. Mě to moc nezajímá, já o tom přemýšlím, ale nepotřebuji to, tak nevím.“ Nicméně zatím nepřemýšlí o tom, že by se z Česka měla stěhovat. Říká: „Nevím, kam bych se stěhovala. S manželem docela dobře vycházíme, nepereme se, tak nemám důvod.“ Vnoučata navštěvuje, ale žádné povinnosti k nim necítí. Má názor, že dědečkové a babičky by do výchovy zasahovat neměli.

A jak vypadá její život důchodkyně cizinky v Česku? „Nic mi nechybí, furt tady něco dělám. Ráno chodím 5 km cvičit, občas zajdu do bazénu, vařím, uklízím, večery trávím u televize.“ Zatím zde nemá moc přátel, ale s pár Čechy se seznámila na výletě do Vatikánu. Přesto to komentuje slovy: „Necítím osamělost, cítím se tu jako doma. Byla sem trochu nervózní, když jsem šla do důchodu. Ten první rok, když člověk nepracuje, tak je to takový nepříjemný pocit. Ale dá se na to zvyknout. Jsem tu spokojená. Já nevím, co by mě tu znepokojovalo.“ Nicméně ohledně důchodu je to velká neznámá. Natálie odpracovala vše v Rusku a čeká na to, zda bude nostrifikována smlouva s Ruskem o mezinárodním sociálním zabezpečení, aby jí mohli zde uznat důchod z Ruska. Zatím ji živí manžel.

  • Rozhovor z vysílání ČRo REGINA 19.7.2014 – MY A ONI, Goranka Oljača, dostupné na: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3169339
  • Vysílání Čro PLUS, Zaměřeno na cizince, Goranka Oljača, 10.9.2014. Dostupné na: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3204179

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Tento blog vznikl v rámci projektu „Ženy na vedlejší koleji (?)“, který podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Projekt realizoval Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) ve spolupráci s FHS Univerzity Karlovy v Praze a Universitou Bergen v období let 2014 - 2016. Od roku 2016 je správa blogu částečně podpořen z prostředků státního rozpočtu ČR v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů, a to v rámci série projektů "Migrantky mezi ženami". V roce 2017 probíhala správa blogu za spolufinancování z projektu „Migrant women among us“, podpořeného v rámci programu ENAR National Projects a financovaného z prostředků Joseph Rowntree Charitable Trust a dále z projektu „Migrant Women among us“, realizovaného v rámci regrantovacího programu projektu LADDER – Local Authorities as Drivers for Development Education & Raising awareness, realizovaného organizací ALDA– the Association of Local Democracy z podpory Evropské unie. Názory vyjádřené na těchto stránkách jsou v plné odpovědnosti Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s. a v žádném případě neobsahují stanoviska Evropské unie, nebo ALDA.