PŘÍBĚH: Sagar Rakin a její rodina z Afghánistánu založili v Praze vlastní restauraci

02/12/16 | Článek

Sagar se narodila v Afghánistánu, městě Kábulu. Otec tam byl profesorem na univerzitě, maminka učitelkou v mateřské školce. Sagar měla skoro 4 roky, když rodina odjela kvůli válce z Afghánistánu. I když říká, že dětství měla díky svým rodičům krásné, tak souhlasí s tvrzením, že válka člověka poznamená na celý život, a dokonce i celé další generace. Podle ní by války neměly existovat, nicméně dodává: „Když už ta válka je a člověk ji nějakým způsobem přežije, tak po určité době, po těch traumatech, pokud je dobře zpracuje, tak je to pro něj vlastně obohacení, jak duchovní, tak lidské.“

Pro Afghánce je velmi důležitá rodina a když se rodiny scházejí. Jak sama Sagar tvrdí: „Afghánci jsou národ založený na tanci, hudbě a oslavách. Při svátcích existuje krásné stolování, velká jídla, ženy vaří, je tam atmosféra štěstí ... Je to oslava.“ Také její rodina slaví mnoho svátků, jedním z nich je například Navruz (Nový rok), který se slaví vždy 21. 3. Jde především o oslavy příchodu jara a často se protáhnou na několik dní. Rakinovi slaví svátek takto: „Rodina se sejde pohromadě. Na stole máme jídlo se sedmi S. A to jsou jídla, která jsou zelená. Například Sabzi je u nás špenát, který je zelený a tyto zelená jídla označují štěstí. Je jedno jídlo, kterému se říká Kabuli Palaw, což je rýže vařená v omáčce ze skopového masa a na to se dává osmahnutá mrkev s rozinkami a oříšky. Pak máme kompot, ten pijeme, když se mění čas na ten nový rok. Je to vlastně kompot, který je z různých druhů sušeného ovoce, které rodina zpracovává a nakládá společně. A nechá se to pak 24 hodin odsedět, aby se ty chutě prolnuly. A to se pak pije další 3-4 dny těch svátků.“

Sagar v Česku žije již 19 let. S Vánocemi se setkala poprvé již v uprchlických táborech, později je na Vánoce zvali jejich rodinní přátelé z Prahy. Vypráví: „Vlastně tam jsem prožívala takovou tu vánoční atmosféru. Rodina, společné jídlo a pak to rozbalování dárečků. Naše rodina také slaví Vánoce. Když se malá sestřička narodila tady, tak jsme chtěli, aby měla co největší obeznámení s kulturou, kde žijeme. Například maminka ustrojila stromeček, dárečky tam dávala, dokonce připravila kapra a bramborový salát, takže my jsme měli tradiční Vánoce se vším všudy.“ Nicméně pokud si má doopravdy pochutnat na českém jídle, vybere si guláš či kachnu.

Rodina Rakinových věří českému přísloví, že láska prochází žaludkem, a přes jídlo chce seznámit Pražany se svoji kulturou. Nabízí ho ve vlastní restauraci. Sagar o ní říká: „Jsme velmi pohostinný národ, a chceme jako rodina, aby ti naši hosté se u nás cítili jako doma.“ Restaurace Behsud se zaměřuje na tradiční afghánská jídla, Sagar ji popisuje: „Máme nádherná jídla, velmi chutná, barevná, s láskou připravovaná, čerstvá. Je tam rodinné ovzduší, moji rodiče tam vaří, moji sourozenci tam obsluhují, já se starám o šíření povědomí našeho podniku, že nabízíme to naše obeznámení s naší kulturou přes nás - tu lásku k tomu, co provozujeme. To je myslím jeden z těch nejmírumilovnějších prostředků šíření naší kultury, myslím.“

Celý rozhovor si můžete poslechnout zde: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3766021

Příběh Sagar a recepty restaurace Beshud najdete také na našem Foodblogu SIMI

 

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Tento blog vznikl v rámci projektu „Ženy na vedlejší koleji (?)“, který podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Projekt realizoval Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) ve spolupráci s FHS Univerzity Karlovy v Praze a Universitou Bergen v období let 2014 - 2016. Od roku 2016 je správa blogu částečně podpořen z prostředků státního rozpočtu ČR v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů, a to v rámci série projektů "Migrantky mezi ženami". V roce 2017 probíhala správa blogu za spolufinancování z projektu „Migrant women among us“, podpořeného v rámci programu ENAR National Projects a financovaného z prostředků Joseph Rowntree Charitable Trust a dále z projektu „Migrant Women among us“, realizovaného v rámci regrantovacího programu projektu LADDER – Local Authorities as Drivers for Development Education & Raising awareness, realizovaného organizací ALDA– the Association of Local Democracy z podpory Evropské unie. Názory vyjádřené na těchto stránkách jsou v plné odpovědnosti Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s. a v žádném případě neobsahují stanoviska Evropské unie, nebo ALDA.