PŘÍBĚH: Dana Němcová vzpomíná na bosenské uprchlice

Už v roce 1993 vznikala  řada humanitárních středisek, ve kterých se ocitli právě uprchlíci z bývalé Jugoslávie. Nevládní organizace, - tehdy to byly Poradna pro uprchlíky, Organizace pro uprchlíky a SOZE, spolupracovaly velice dobře s příslušným odborem Ministerstva vnitra i se zaměstnanci humanitárních center, vždycky se prý dokázali domluvit.  

„Pobyt utečenců z bývalé Jugoslávie nevyvolával ani nějaké  nepokoje, nespokojenosti nebo nepříjemnosti s místním obyvatelstvem. Má zkušenost z těch let, kdy jste vy z bývalé Jugoslávie byli chráněnci českého státu, byla velmi dobrá,“ shrnuje Dana po 25 letech. Zvlášť připomíná příznivý vztah české veřejnosti, který byl – do Poradny například přicházely děti, které přinášely svoje hračky, nebo staré babičky s peněžitými a věcnými dary. Po sametové revoluci se obecně mělo za to, že se má pomáhat.

Poradna pro uprchlíky poskytovala, jak ve své pražské kanceláři ve Vladislavově ulici, tak i v humanitárních střediscích sociální, právní a psychologickou pomoc. Dana Němcová se skoro denně potkávala se ženami, které i s dětmi uprchly před hrůzami války.  

 „Já jsem ty ženy obdivovala, protože když jsem přišla do humanitárního střediska, všechny  se snažily držet úroveň. Všechny byly upravené z toho mála, s čím přišly. Byly si vzájemně oporou a všechny vypadaly tak, aby ty děti na nich neviděly, že něco je jinak, než by mělo být. Taky jsem obdivovala to, že  ženy mezi sebou neměly žádnou národnostní nevraživost, která tehdy ubila tu bývalou Jugoslávii, že se stýkaly vzájemně bez jakýchkoliv problémů.“

• Rozuměla jsi jim navzdory tomu, že tvoje cesta byla podstatně jiná. Ty jsi tenkrát kvůli svým dětem zůstala v Československu a šla do vězení.

„Ale, no tak. Situace jsou různé. Já jsem mohla mít klid a pokoj a dělat si svou práci psycholožky na nějakém odborném pracovišti, ale pustila jsem se do něčeho s vědomím, že o toto postavení přijdu. Zatímco tyto ženy do jejich postavení vrhla válka. Sdíleli jsme s nimi smutek, když se některá z žen dozvěděla, že její manžel už nežije atd. A mám dojem, že ženy mají poměrně dost empatie, pokud si řeknou až intimní věci, které je trápí a které je traumatizovaly, takže si mohou navzájem porozumět a pomoct. Přinejmenším tím, že se  situace vyjeví, že se otevře a že  bolest může být nějakým způsobem sdílená.“

• Mnoho těch žen včetně vysokoškolaček dělalo potom tzv. podřadné práce, protože měly jazykovou bariéru. Ty jsi také nějakou dobu dělala práci uklízečky a domovnice kvůli svým disidentským aktivitám v totalitárním režimu.

„Obdivovala jsem jejich obrovskou houževnatost, s kterou začínaly z ničeho a pouštěly se s nadějí, že se jim zase podaří nějaký nový život uchopit. Je pravda, že, když přišli uprchlíci sem, tak se protloukali všelijak. Vídala jsem jednu milou rodinku, pan a paní, vysokoškoláci, kteří si otevřeli stánek se zeleninou na Karlově náměstí. S tím začínali a krok za krokem se postupně vypracovávali dál. Takže,  - oni něco ztratili kvůli tomu, co se dělo v jejich zemi původu, a tady měli příležitost  od nuly se pohybovat dál. My, jako tzv. disidenti, mám-li to srovnávat, jsme to měli jinak. Musím říci, že já jsem si v podstatě tu situaci vybrala. Já jsem věděla, že doplatím na to, co považuji za správné, protože moje názory a názory tehdejší státní vedoucí garnitury  byly v zásadním rozporu, zejména v oblasti lidských práv.“

• Vídáš se se současnými uprchlíky?

„Ono je jich tu tak málo, že je nepotkávám. Už jsem vlastně v důchodu, protože už je mi 83 let, a přátelím se s desítkami lidí, kteří právě z bývalé Jugoslávie k nám přišli. Taky se spoustou lidí, kteří se vrátili z emigrace nebo s lidmi, kteří v emigraci zůstali, protože jejich děti tam vyrostly, a jenom příležitostně přijíždějí sem. Ale těch čerstvých, o mezinárodní ochranu usilujících uprchlíků, živých, já teda moc nevidím.“

Dana Němcová nedávno dostala Cenu Arnošta Lustiga za odvahu, statečnost a spravedlnost. Gratulujeme. Základní informace o tom, jak je situace dnešních uprchlíků těžká, prý získává jako členka Správní rady SIMI, která je dědicem tradic původní Poradny pro uprchlíky. SIMI tímto letos oslaví 25 let od svého vzniku. 

• Cenu Arnošta Lustiga obdržela bývalá mluvčí Charty 77 Dana Němcová (ČT 24)

***

Článek připravila Goranka Oljača v rámci projektu „Migrantky mezi ženami 2017“, podpořeného z dotace Úřadu vlády ČR v rámci programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů."

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Váš e-mail (skryto)

Zobrazené jméno

Odeslat

• Zpět na úvodní stránku