Foto

KRUHY 2.: historie multikulturních ženských skupin

07/11/17 | Článek

Pokračování: Martina Hrdličková

Do neziskové organizace InBáze, tehdy Berkatu, jsem se dostala díky studiu sociální práce a mému zájmu o pomoc lidem v Čečensku. Jako mnozí první zaměstnanci Berkatu jsem začínala i já jako nadšená dobrovolnice, v mém případě dobrovolnice Multikulturních skupin KRUHY. Má pravidelná účast na skupinách a zaujetí touto výjimečnou aktivitou mě velmi brzy posunuly z role dobrovolníka do role asistentky vedoucí.  O pár měsíců později, psal se  rok 2007, jsem s radostí přijala nabídku stát se spoluvedoucí pondělní skupiny a moci se tak podílet na dalším směřování Kruhů. Toto mé rozhodnutí patřilo k mým nejzásadnějším, KRUHY si mě tak získaly a drží si mě dodnes.

V roce 2007 se InBáze díky podpoře Karla Schwanzenberga rozrostla i do Jižních Čech na hospodářský dvůr Rakovice, který postupně zaměstnanci s pomocí řady brigádníků, zejména z řad dobrovolníků, zrekonstruovali tak, aby tam mohly probíhat různé komunitní programy. Plán se zdařil a od roku 2008 sem mimo jiné začaly jezdit i naše skupiny a to na pětidenní letní pobyt žen s dětmi.

Tento náš společný pobyt byl vždy jedním velkým zážitkem, nejen pro účastnice skupin. Většina žen neměla žádnou jinou možnost někam jet se svými malými dětmi, a proto to byla pro ně vskutku výjimečná nabídka, kterou vždy vítaly s obrovským nadšením.

Tento letní pobyt byl otevřený všem ženám ze skupin, včetně jejich dětí. Proto jsme vždy zajišťovaly i hlídaní dětí, opět z řad dobrovolníků, které bylo ženám poskytováno v průběhu skupinových aktivit, aby se mohly aktivně zapojit a zároveň si odpočinout. Program byl vytvářen společně, ženy vždy na jeho podobě participovaly a rok od roku vždy více zapojovaly se a přebíraly tak společnou zodpovědnost na jeho výsledné podobě. Poslední dva roky již nebylo třeba plánovat toliko aktivit z naší strany, neb věděly jsme, že ženy mají vždy připraveny své programy/aktivity pro ostatní. Tento znatelný posun jen dokazoval, že tento náš společný „projekt“ se stal mezi „klientkami“ již tradičně známým a především získal si své místo v jejich životě. Participace žen velmi dobře fungovala nejen v rámci skupinových aktivit, ale i při celkovém chodu pobytu. Ženy se podílely na vaření, úklidech po společném stolování, přípravě večerních posezení u ohně, atd. Cílem tohoto výjezdu bylo lepší poznání se navzájem a stmelení skupiny jako celku. Já osobně považuji tento náš pobyt za jeden z velmi dobrých příkladů toho, jak krásně může fungovat komunita lidí, kde existují jednoduchá pravidla („vzájemný respekt“, „zužitkuj, co umíš, nejen pro sebe“, apod.) a zbytek je ponechán spontánnímu průběhu. Bohužel v roce 2015 jsme o Rakovice přišly, a tak sedmý ročník v roce 2014 byl bohužel naším posledním.

Jak se služby Inbáze postupně rozšiřovaly, bylo nutné vyměnit prostor za větší a v roce 2010 jsme se díky podpoře Prahy 2 mohli přestěhovat do krásného nového komunitního centra opět ve dvorním traktu na Praze 2 v ulici Legerova. Rok 2010 byl mimo jiné významný i rozšířením skupin o dvě nové specifické skupiny, co se „klientely“ týče, o klub Babí léto - klub pro seniory a Skupinu pro rodiče s dětmi.

A jak je tomu dnes?

Skupiny stejně jako veškeré dění kol nás podléhají změnám a zároveň se vyvíjí. Poptávka z řad „klientely“ však zůstává, a proto jsem opravdu ráda, že jsou tu stále i nadšení jedinci, kteří jsou odpovědni za jejich realizaci a průběh, tedy vedoucí jednotlivých skupin. Tyto osoby jsou na skupině zcela zásadní, neboť právě na ně se váží jednotlivé účastnice a jejich osobnost určuje i samotné nastavení skupin. Každá skupina je, vždy byla a bude jiná, jinak výjimečná. Platí však vždy to, že je otevřená nejen příchozím (migrantkám), ale též Češkám z důvodu vzájemného osobního poznávání a tak lepšímu porozumění a usnadnění integrace do české společnosti. V současné době v InBázi každý týden probíhají tři Multikulturní skupiny.

Skupina pro rodiče s dětmi probíhá každou středu od 10:00-11:30.

Od dubna roku 2017 vede skupinu Natalia Krukhovska, dříve sama byla aktivní účastnící skupiny, po cca roce byla navržena do vedení a od té doby se skupině naplno věnuje. Tato skupina je otevřená všem ženám s předškolními dětmi, program je vždy připraven tak, aby se mohly zapojit maminky společně se svými ratolestmi (papírová dílna, společné výlety na hřiště, výroba lampiónů, výměny oblečení, učení dětských českých písniček a říkadel, apod.).

Středeční klub probíhá každou středu od 17:30–19:00.

V říjnu oslavil Středeční klub dva roky pod vedením psychoterapeutky Anny Gundersen Medvedevy. Tato skupina záměrně probíhající v podvečerním čase je otevřená i pracujícím ženám s nabídkou odpočinku, možností vzájemného sdílení a poznávání se. Můžete si zde vyzkoušet meditaci, různá relaxační cvičení, či si „jen“ příjemně popovídat u šálku teplého čaje.

Klub Babí léto probíhá každý čtvrtek od 17:00-18:30.

A Babí léto vedu já (od jeho vzniku), Taisia Balyaeva a Dagmar Winklerová.  Nedávno jsme společně oslavily sedm let společného setkávání. Je to jediná skupina otevřená nejen ženám, ale též mužům. Bohužel málokterý muž ustojí 15 žen na jednom místě, a proto máme jen pár odvážlivců, kteří mezi nás občas zavítají.

A co vlastně na Babím létě děláme?

To, co ženy chtějí. Poetické večery, přednášky o zemích svého původu, ale též návštěvy kaváren, exkurze zajímavých míst jako je Trojský zámek, Průhonice apod.

Babí léto bylo vždy věkovým průměrem nejstarší skupinou, leč často zároveň tou nejaktivnější. Ženy se vždy podílely na přípravě inbázních oslav a to nejen na tradičních vánočních setkáváních nazvaných „Vánočka“, ale též kupříkladu na rakovickém Masopustu. Po dohodě s ženami jsme celé naše setkání věnovaly společnému vaření na tuto událost a poté se v hojném počtu na Masopustu sešly a s připravenými maskami prošly vesele s průvodem Rakovicemi.

Jedním z nepsaných pravidel naší skupiny je, že pokud naše členka již nemůže přijít za námi, musí Babí léto za ní. Několikrát do roka tedy společně vyrážíme do Farního sboru Českobratrské církve evangelické na Jarově, kde pobývá nejstarší členka našeho klubu Věra Lukášová.

Na Babím létě se během sedmi let pravidelného setkávání vytvořila opravdu pevná základna žen, z nichž se za tu dobu staly dobré přítelkyně. Díky tomu mezi nimi funguje i vzájemná solidarita projevující se zároveň mimo prostory InBáze, kupříkladu návštěvy hospitalizovaných žen v nemocnicích, doprovody na skupinu apod.

 

Nejoblíbenější aktivitou Babího léta jsou však bezesporu oslavy. Slavení narozenin (4Xročně), oslavy českých či pravoslavných Vánoc, českého Nového roku, ale též kupříkladu čínského Nového roku. Tato oslava už se stala jakousi naší tradicí, stylově se tedy vždy scházíme v čínské restauraci a zde si po společné večeři připijeme na Nový rok.

Je milé, pro mě osobně občas až dojemné, jak si naše ženy k InBázi vytvořily opravdu blízký vztah. Dokladem toho je využívání prostor i mimo naše pravidelná setkávání. V listopadu jedna z našich dlouhodobých účastnic oslaví v InBázi své jubileum, krásných 80 let.

S Babím létem jsem zažila mnoho. Mnoho veselých příhod, nespočet setkání, na která jsem přicházela unavená a vyčerpaná a odcházela z nich nabitá pozitivní energií. Samozřejmě si vzpomínám i na chvíle náročné, zejména období, kdy jsem skupinu vedla sama a dojížděla na ní z Mladé Boleslavi. Tehdy jsem si myslela, že už to své vedení skupiny opravdu ukončím a někomu předám. Pamatuji se, že tato má úvaha se (netuším již jak) dostala k ženám a ty mi okamžitě jasně sdělily, že tato možnost není přípustná. Vlastně mi daly jakousi zpětnou vazbu a já si díky ní uvědomila, že je opustit nemohu, nedokážu. Dnes jsem za to upřímně ráda, že jsme to společně zvládly a mé chvíle vnitřních dilemat ustály.

Nejemočnější okamžik za celou dobu Babího léta pro mě však nastal před rokem. Bylo to ve chvíli, kdy nás opustila jedna z prvních členek skupiny, výjimečná žena původem z Ukrajiny, Valja. Valja byla nejen pravidelnou účastnicí Babího léta, ale též jednou z nejaktivnějších žen, která tedy spoluvytvářela naši skupinu a stmelovala jednotlivé členky v pevnější celek. Smrt Valji mě hluboce zasáhla. Její dcera, kterou jsem poprvé potkala též jako účastnici jedné naší skupiny, mi krátce po jejím zesnutí volala a ptala se mě, zda by v InBázi mohlo proběhnout poslední rozloučení. „Maminka měla InBázi moc ráda, byl to takový její druhý domov. Byla by ráda, když by to bylo právě u vás.“ Tento okamžik nikdy nezapomenu. Tehdy mi bylo moc smutno a zároveň mě zaplavil nepopsatelně hřejivý pocit. Vždyť to jsme si vždycky přáli – poskytnout ženám bezpečný prostor, ve kterém by se cítily jako doma. To, že se z naší vize stala skutečná realita, je jen dokladem toho, že některé naše sny se občas skutečně plní.

Více informací o nás naleznete na: http://www.inbaze.cz/inbaze-praha/multikulturni-skupiny-kruhy/

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Tento blog vznikl v rámci projektu „Ženy na vedlejší koleji (?)“, který podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Projekt realizoval Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) ve spolupráci s FHS Univerzity Karlovy v Praze a Universitou Bergen v období let 2014 - 2016. Od roku 2016 je správa blogu částečně podpořen z prostředků státního rozpočtu ČR v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů, a to v rámci série projektů "Migrantky mezi ženami". V roce 2017 probíhala správa blogu za spolufinancování z projektu „Migrant women among us“, podpořeného v rámci programu ENAR National Projects a financovaného z prostředků Joseph Rowntree Charitable Trust a dále z projektu „Migrant Women among us“, realizovaného v rámci regrantovacího programu projektu LADDER – Local Authorities as Drivers for Development Education & Raising awareness, realizovaného organizací ALDA– the Association of Local Democracy z podpory Evropské unie. Názory vyjádřené na těchto stránkách jsou v plné odpovědnosti Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s. a v žádném případě neobsahují stanoviska Evropské unie, nebo ALDA.