Migrantky v českých porodnicích: zkušenosti z výzkumu

V České republice rodí řada žen-cizinek, jež mají různé předchozí zkušenosti s těhotenstvím a porodem a stejně tak i znalosti místního systému zdravotní péče. Ostatně porod patří mezi nejčastější důvody, proč nastávající rodiče migračního původu vůbec zdravotní péči v ČR vyhledají. V rámci tříletého výzkumného projektu na Západočeské univerzitě, financovaného Grantovou agenturou ČR, jsme se proto zajímaly o to, jaké zkušenosti s českou zdravotní péčí během těhotenství a kolem porodu tyto ženy mají a na jaké překážky narážejí.

V jedné z nejobtížnějších situací se ocitají ty ženy, jež nemají s těhotenstvím a porodem žádné předchozí zkušenosti, mluví málo nebo vůbec česky či anglicky a jsou v ČR relativně krátkou dobu. Jednou z takových žen je Theresa, úžasná mladá žena z jedné menší asijské země, kterou jsem měla možnost během jejího těhotenství občasně doprovázet k lékařům. Na jejím příběhu představím některé komplikace, kterým takové ženy musí čelit. Mezi ty přední patří jazyková bariéra.

Theresin rodný jazyk je v ČR raritou a ona sama umí jen několik desítek slov anglicky a díky kurzu pro cizince i pár slov česky, nicméně na konverzaci o zdravotním stavu u lékaře to nestačí. Theresa je ale sociálně velmi zdatná a ví, jak dojem v rámci interakce do jisté míry kompenzovat. Její strategií je identifikovat v promluvě druhé/ho klíčová slova a pak je s přitakáním a rozumějícím výrazem ve tváři opakovat. Ve zdravotnických zařízeních většinou zdravotníci považovali její reakci za vyjádření plného pochopení, a protože v rámci doby určené na vyšetření neměli příliš času na to si ověřovat, zda Theresa všemu opravdu rozumí, většinou pokračovali všeobsažným výkladem s konkrétními instrukcemi ohledně zdravotního stavu. To se stávalo zejména u těch zdravotníků, kteří uměli plynně anglicky a předpokládali dobrou znalost tohoto jazyka i u Theresy. Plynulý výklad v angličtině ale Theresu mátl a vedl k tomu, že ještě více zastírala svůj stud z toho, že zdravotníkům dobře nerozumí. Theresa potřebovala spíše to, aby zdravotníci hovořili pomalu, používali zjednodušené fráze či jen klíčová slova namísto ucelených vět a v případě potřeby je vstřícně opakovali.

K podobným zmatkům v komunikaci ale docházelo i v situacích, kdy se Theresa či poskytovatelé péče omezili na neverbální komunikaci. Tak tomu bylo například při porodu, kdy Theresa měla kvůli bolesti problém vyjádřit se v podstatě v jakémkoliv jazyce. Navíc vzájemné dorozumění komplikoval fakt, že základní gesta běžné komunikace – například pro souhlas – v jejím kulturním kontextu vypadala radikálně jinak. Čeští zdravotníci tak jejímu neverbálnímu projevu měli problém rozumět, což představovalo významnou překážku v situaci, kdy od rodící Theresy potřebovali souhlas s provedením invazivního lékařského zákroku.

Během běžného vyšetření šlo také v případě potřeby využít mobilní aplikaci umožňující překlad z angličtiny do Theresina rodného jazyka, jejíž pomocícož byla možnost, kterou jsme si komunikaci mezi sebou usnadňovaly také my dvě. Naprostá většina zdravotníků však neměla k vyhledání a využití takovýchto komunikačních prostředků s Theresou v rámci doby určené na vyšetření prostor. Na základě zkušeností dalších žen jsme se pak v rámci výzkumného projektu dozvěděli, že někteří lékaři navíc nejsou vůbec ochotni k hledat ání dalších způsobyů komunikace se ženami, které nehovoří dobře česky, ochotni vůbec a požadují doprovod tlumočníka jako podmínku přijetí do péče. Theresa se mohla v případě urgence na tlumočníka ovládajícího její mateřštinu obrátit, jenže jeho přítomnost při gynekologických vyšetřeních byla s ohledem na to, že se jednalo o muže, z hlediska jejího sociálního a kulturního nastavení nepředstavitelná.

Konstantní zmatky v poskytování zdravotní péče však u Theresy plynuly i z faktu, že zdravotní péče v její domovině funguje velmi odlišně. Namísto jednoho všeobecného lékaře, který řeší celou škálu nemocí, se v českém kontextu setkává s řadou specialistů, jejichž sféra působnosti je pro ni často dosti matoucí. Například mě jednou požádala, abych jí domluvila schůzku u gynekoložky, ale až po cestě k ní jsem se dozvěděla, že ji trápí bolesti zad. Podle chápání těla i zdravotní péče, které Theresa i její manžel sdílí, dává smysl jít s tímto zdravotním problémem ke gynekoložce, která se odborně dolní polovině těla také věnuje, nikoliv však v systému české zdravotní péče, který je organizován podle jiné logiky. Nutno však říci, že tu ženám cizího původu v ČR nikdo příliš nevysvětluje, a to ani tehdy, když se na detaily fungování zdravotního systému opakovaně ptají. Stížnosti na nedostatek informací o poskytované zdravotní péči jsou ale v českém porodnictví mezi ženami časté nehledě na to, zda jsou či nejsou migrantského původu. Ovšem zatímco Češky vidí chybu na rovině fungování celého systému, cizinky mají tendenci vidět chybu u sebe, obviňují se z přílišné plachosti, nejistoty a strachu zeptat se.

Ženy jsou v období těhotenství a kolem porodu v obzvláště zranitelné pozici a je zapotřebí, aby zdravotníci i další pracovníci v pomáhajících profesích snižovali jejich nejistotu třeba tím, že jim budou ochotně poskytovat odpovědi na otázky ohledně systému zdravotní péče či jiných oblastí života, popřípadě je informovat o tom, jak systém péče v ČR funguje, a to Iideálně í je, pokud je to možné v jejich rodném jazyce. Dnes jsou v tomto ohledu snadno dostupnou a vysoce užitečnou pomůckou například překladatelské mobilní aplikace (často ke stažení zdarma) s celou škálou jazykových voleb. Další možností je vytvořit seznam klíčových slov v dané oblasti a opatřit si jejich překlad. Zde by posloužila i drobná brožurka se  základními informacemi, kterou snad nyní v češtině připravuje ministerstvo zdravotnictví. Pozornost je třeba věnovat i kulturně specifickým chápáním těla, těhotenství a porodu a souvisejícím zdravotním problémům. V tomto ohledu se nám osvědčilo vyptávat se, pokud možno, na konkrétní zdravotní obtíže a na jejich základě pomáhat dotyčné s navigací systémem zdravotní péče v ČR. Ovšem jak sociální pracovníci dobře vědí, stejně jako v jiných oblastech sociální práce je i v průběhu těhotenství a kolem porodu nejdůležitější esencí vzájemného pochopení otevřená mysl, ochota pomoci a oboustranná důvěra.

---

Další zdroje:

www.migraceporody.cz

Hrešanová, E. and Glajchová A. 2018. “Staré a cizí: Zranitelnost a intersekcionalita ve zdravotní péči [The Elderly and Foreigners: Vulnerability and Intersectionality in Healthcare]. Gender a výzkum/Gender and Research 19(2): 75-101, http://dx.doi.org/10.13060/25706578.2018.19.2.427

Pařízková, A., Hrešanová, E., Glajchová, A. 2018. „Migrace a porod: sociální aspekty prolínání dvou životních změn ve výzkumu perinatálního zdraví žen.“ [Migration and Childbirth: An Intersection of Two Life Changes in Social‑Science Research on Women’s Health]. Sociologický časopis / Czech Sociological Review 54 (1): 63-100,  https://doi.org/10.13060/00380288.2018.54.1.396

Hrešanová, E. 2011. “Porodní zkušenosti českých žen: kvalitativní studie.”Gender, rovné příležitosti, výzkum 12(2): 63-74. Dostupné z: www.genderonline.cz 

---

Foto: https://agescimarche.it/best-gynaecology-obstetrics-clinic-in-mumbai-india.html

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Váš e-mail (skryto)

Zobrazené jméno

Odeslat

• Zpět na úvodní stránku