blog (nejen) pro migrantky
Charitativní běh v červených šatech proti domácímu násilí proběhl Prahou
09/07/19 | Článek
Začátkem července v Praze proběhl již 4. ročník charitativního pražského běhu v červených šatech a se SIMI jsme byli u toho. Více než 40 lidí si oblékli červené šaty a proběhli Prahou. Akci pořádali pražští Hash House Harriers ve spolupráci s organizací ROSA. V průběhu běhu se tak vybírali peníze na podporu obětem domácího násilí, konkrétně na aktivity organizace ROSA, a to provoz azylového domu pro ženy, které jsou oběťmi domácího násilí, a jejich děti, dále na krizovou linku pro oběti násilí a poskytování odborného poradenství obětem trestných činů.
Pracovníci SIMI se též dlouhodobě věnují problematice domácího násilí a právě proto běželi také. Cizincům a cizinkám SIMI nabízí právní, sociální a psychosociální poradenství, rodinné poradenství, vzdělávání v rámci kurzů a seminářů nebo telefonické či emailové konzultace. Dlouhodobě SIMI spolupracuje s organizacemi ACORUS či ROSA.
A co vlastně běh v červených šatech, neboli Red Dress Run znamená a jak tato aktivita vznikla? Hash House Harriers je totiž největší síť běžeckých nadšenců na světě. Česká odnož vznikla v Praze v roce 1984. Od roku 1987 dostávají hasherské aktivity také charitativní rozměr, a to právě vznikem Red Dress Runu. Ten vznikl úplnou náhodou, když se pravidelného běžeckého setkání hasherů z jihu Kalifornie zúčastnila dáma oděná do červených šatů a vysokých podpatků v domnění, že půjde o plážovou párty. Změna formátu akce ji ale nevykolejila a k překvapení všech běh absolvovala i přes ne úplně ideální běžecký outfit. Další rok se do červených šatů oblékli už všichni hasheři. Více o tradici Red Dress Run se dozvíte zde http://nolareddress.com/.
Protože Red Dress Run byl tento rok pořádán i organizací ROSA, problematika domácího násilí se tak mohla dostat více do povědomí české veřejnosti. Z průzkumu společnosti SocioFactor z roku 2015 totiž vyplývá, že česká veřejnost nemá jasno v tom, co je domácí násilí. V průzkumu bylo například zjištěno, že lidé v Česku nedokážou většinou rozpoznat, co je běžný rodinný konflikt a co už týrání. Ve zmíněné sociologické sondě oslovili odborníci na 1500 respondentů z celé republiky a zjistili, že obětí tohoto typu násilí se stala v Česku každá šestá žena a dvaadvacátý muž. Více viz článek na iRozhlasu.
Praxe neziskových organizací potvrzuje, že obětí domácího násilí bývají nejčastěji ženy, a to bez rozdílu věku, země původu, dosaženého vzdělání nebo povolání. Ženy-cizinky jsou ještě zranitelnější kvůli jejich závislosti na násilném partnerovi, Čechovi či cizinci, zejména v otázkách pobytu (například pokud má žena přechodný pobyt za účelem sloučení rodiny), financí, ale mnohdy jde také o závislost sociální. Ženám na rodičovské dovolené například chybí sociální síť kontaktů v podobě příbuzných a kamarádek, kterým by se mohly svěřit. Více o zkušenostech SIMI v oblasti domácího násilí v migraci se dočtete na stránkách SIMI – Nebudu obětí.
Pomoc ze strany státu týraným ženám a obětem sexuálního násilí je v Česku však stále malá. Ještě loni rozděloval Úřad vlády na podporu rovnosti žen a mužů 7 milionů korun, letos to byly již pouhé 4 milióny a příští rok to mají být jen 2 miliony. Více k tématu na stránkách České ženské lobby - https://czlobby.cz/.
O tom, že problematika je v Česku podceňována, svědčí i diskuze nad ratifikací Istanbulské úmluvy, která je především Úmluvou proti násilí na ženách. Úmluva přednostně usiluje o vyřešení závažného problému porušování lidských práv, který představuje násilí na ženách a domácí násilí. Jejím cílem je ochrana a pomoc obětem, efektivní stíhání pachatelů a prevence. Preventivní přístup míří na informování a vzdělávání tak, aby ve společnosti i rodinách převažoval vzájemný respekt. ČR je mezi posledními státy Rady Evropy, které k ní zatím nepřistoupily. Přečtěte si více, proč by Česká republika měla přistoupit k její ratifikaci.
Komentáře
Zatím nikdo nekomentoval
