Foto

Příběh zahraniční studentka Busry z Turecka

31/10/19 | Článek

V SIMI máme pravidelně zahraniční stážisty. Letos na jaře s námi spolupracovala stážistka Busra z Turecka, která je zapsaná do magisterského programu genderových studií pro mezinárodní studenty na Fakultě humanitních studií UK. Busra projevovala velký zájem o činnost naší organizace a dělala pro nás především rešerše o situaci migrantek v ČR a v Evropě. Nás zase zajímalo, jak se naší stážistce v Praze vlastně žije.

„Dobrý den,“

patří mezi jeden z nejužitečnějších a nejhezčích výrazů, který se doporučuji naučit každému, kdo máte v plánu žít nějakou dobu v České republice. Jako mezinárodní studentka Univerzity Karlovy bych zde ráda popsala své dojmy a zkušenosti z mého pobytu v Česku.

Když jsem zjistila, že Univerzita Karlova v Praze nabízí magisterský program genderových studií, což je téma, kterému se hodně věnuji, rozhodla jsem se přihlásit. Zanedlouho poté jsem se do Prahy odstěhovala a strávila zde téměř rok. Praha je nesmírně živé a zajímavé historické město, plné obchodů a památek, což je určitě také jeden z hlavních důvodů, proč se sem lidé z různých zemí stěhují a vytváří zde příjemnou multikulturní atmosféru. Líbí se mi, že Praha nabízí mnoho cenově přijatelných aktivit, od návštěv kaváren a muzeí po sportovní či taneční akce. Na cizince narazíte téměř kdekoliv, a jelikož většina mladé generace mluví anglicky, je snadné být stále v kontaktu.

Přesto však není zpočátku jednoduché zapojit se do zdejšího společenského života. Po příjezdu jsem se těšila, že se seznámím s místními lidmi a poznám zdejší kulturu a jazyk. Když jsem však dorazila na univerzitu, všimla jsem si, že české a zahraniční studenty od sebe dělí jakási tenká,  neviditelná čára. Možná za to může jazyková bariéra, kterou se však málokdo snaží překonat.  Kvůli dlouhému čekání na vízum jsem, stejně jako mnoho jiných studentů, kteří potřebují vstupní vízum do České republiky, přijela do Prahy později než ostatní mezinárodní studenti. Nestihla jsem se tak zúčastnit „Orientačního týdne“, který Univerzita Karlova pořádá pro nové zahraniční studenty. Během tohoto týdne vás zde mile přivítají a pomohou vám s počátečními praktickými záležitostmi. Těžko tu však budete hledat další navazující aktivity, které by pomohly mezinárodní studenty lépe začlenit do života školy. Proto je zde mezinárodní studentská organizace, která nabízí tzv. „Buddy Program“. Zahraniční studenti se mohou prostřednictvím tohoto programu seznámit s českými studenty. Pokud jste se však na podobný program nepřihlásili, případně pokud zmeškáte první týden školy, seznamování se může stát velkou výzvou a nějakou dobu potrvá. Vznikne pak něco, co bych nazvala „mezinárodní bublinou“.

SIMI je jednou z místních nevládních organizací, které integraci cizinců podporují a které prostřednictvím společných aktivit a sociálního poradentství pomáhají lidi spojovat. Podobná iniciativa by však byla potřeba, alespoň v malé míře, i na půdě univerzity. Ta by mohla pomocí různých gastronomických akcí, konverzačních klubů nebo společných oslav českých tradic připravit zahraničním studentům vřelejší přivítání, českým studentům zase nabídnout možnost setkat se s lidmi z celého světa. Nicméně, i tak se díky různým akcím fakulty či prostřednictvím přednášek a konferencí v angličtině našla řada příležitostí k seznámení se se stejně smýšlejícími lidmi, ať už místními nebo cizinci.

Praha nabízí mnoho možností v oblasti společenského života, mým nejoblíbenějším místem se ale stala Náplavka se svým překrásným výhledem i atmosférou. Zvláště při pěkném počasí jsou zde lidé více uvolnění a nebojí se zapojit se do hovoru s cizincem. Právě proto je to místo, kde se cítím příjemně a vítána. K začlenění do zdejší komunity je také nutné naučit se místní jazyk, což chvíli trvá a je k tomu potřeba trpělivost a vytrvalost. Naučila jsem alespoň základní česká slovíčka, také čísla, názvy jídel a jsem teď například schopná objednat si „kávu bez mléka“ nebo „ještě jedno pivo“.

Jelikož jsem studentka, nevím, zda budu moci zůstat v Praze déle. Přesto, bez ohledu na délku trvání mého pobytu, věřím, že nejlepší atmosféra se dá vytvořit jen tehdy, pokud mezinárodní i místní komunita věnuje svůj čas a snahu poznat toho druhého.

Akce byla pořádaná v rámci projektu s názvem Neviditelná síla / Invisible power, který je financován z prostředků nadace EVZ Foundation  “Remembrance, Responsibility and Future".

Bundesfinanzministerium - Stiftung „Erinnerung, Verantwortung und ...

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Tento blog vznikl v rámci projektu „Ženy na vedlejší koleji (?)“, který podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Projekt realizoval Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) ve spolupráci s FHS Univerzity Karlovy v Praze a Universitou Bergen v období let 2014 - 2016. Od roku 2016 je správa blogu částečně podpořen z prostředků státního rozpočtu ČR v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů, a to v rámci série projektů "Migrantky mezi ženami". V roce 2017 probíhala správa blogu za spolufinancování z projektu „Migrant women among us“, podpořeného v rámci programu ENAR National Projects a financovaného z prostředků Joseph Rowntree Charitable Trust a dále z projektu „Migrant Women among us“, realizovaného v rámci regrantovacího programu projektu LADDER – Local Authorities as Drivers for Development Education & Raising awareness, realizovaného organizací ALDA– the Association of Local Democracy z podpory Evropské unie. Názory vyjádřené na těchto stránkách jsou v plné odpovědnosti Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s. a v žádném případě neobsahují stanoviska Evropské unie, nebo ALDA.