"Jsme Česko" a vy?
18/12/19 | Článek
Projekt Multikulturního centra Praha a Hate Free „Jsme Česko“ je oslavou různorodých obyvatel České Republiky, který současně ukazuje, že česká společnost není tak homogenní. V projektu tak vystupují staří i mladí, lidé různého vyznání, sexuální orientace, menšin či lidé s migrantskou minulostí. Tato pestrá skupina v heslovitých větách popisuje svůj vztah k České republice. O „Jsme Česko“ se bavila Fatima Rahimi s Lukášem Houdkem z Hate Free.
Projekt „Jsme Česko“ oslovil na Facebooku mnoho lidí. Přiznám se, že jsem to bedlivě sledovala. Vymysleli jste to se Zuzanou Schreiberovou z Multikulturního centra Praha. Co vás k tomu vedlo? Co bylo prvním impulzem?
Napsala mi Zuzka Schreiberová, ředitelka Multikulturní centru Praha, že ji velmi štve, jakým způsobem se určité skupiny vymezují vůči zejména cizincům, kteří ale jsou Češi a často mají i české občanství a jak k tomu zneužívají státní symboly.
Chtěli jsme především zareagovat na zneužívání státních symbolu různými (i politickými) skupiny. Tito lidé často využívají státních symbolů k vylučování jiných skupin obyvatelstva. Mávají českými vlajkami, pouští hymnu a současně s tím marginalizují nějakou skupinu, vyhání z České republiky lidi a říkají, že to nejsou Češi. My jsme chtěli poukázat, že i tito lidé jsou Češi. Původně jsme chtěli pracovat s lidmi, řekněme cizího původu, protože jsou to právě oni, vůči komu často směřuje toto vyčleňování, nakonec nám došlo, že jsme v tom všichni společně.
Česká společnost je velmi bohatá, etických, sociálních, náboženských nebo sexuálních skupin je mnoho. Chtěli jsme ukázat, že součásti Česka jsou skupiny, na které se často zapomíná. Napadá mi jedna specifická skupina a to jsou například vdovy. V projektu tak mámě předsedkyni spolku vdov a vdovců. Spektrum máme velmi široké. Když se bavíme o začlenění a přijetí různých skupin do našeho národa, netýká se to pouze muslimů, ale týká se to také skupin, které by nás jednoduše nenapadly.
V projektu jste pracovali s fotkou určitého člověka a krátkou citací, kde většinou dané osoby popisují, jak vnímají Českou republiku. Chválí český humor, českou krajinu, lesy a přírodu. Jsou vděční za svobodu, za respekt a za pomoc. Berou Českou republiku za svůj domov! Bylo něco, co tě překvapilo?
U řady těch lidí, kteří vystupovali v projektu, znám jejích příběhy a zkušenosti, které nejsou a nebyly vždy pozitivní. Překvapilo mě, že přes tyto zkušenosti, byli schopní napsat něco velice pozitivního o Česku. Nezahořkli a věřím, že to udělali upřímně, ne proto, aby nedostali nenávistný komentář pod fotkou. Když se podíváte na celek, je to velmi dojemné.
Jaká byla reakce lidí na tuto kampaň?
Zpočátku byla velmi pozitivní. Na Hate Free jsme zvyklí na negativní reakce. Tady nás velice překvapilo, že půl dne nebyl snad ani jediný negativní komentář. Říkali jsme si, co se děje? Je to možné, že projekt se líbil i těm, kterým se běžně nelíbí? Nebo nemají, co na to říct? Na konci dne se to ale překlopilo ve velký hejt, který jsme očekávali. To hlavně souviselo s tím, že projekt začaly sdílet určité stránky, které se zaměřují na dezinformace a sledovatelům přetlumočili, jak to mají vnímat. Pak tito lidé naběhli na stránku Hate Free na Facebooku a začali psát nenávistné komentáře. Ale jinak bych řekl, že reakce byla pozitivní. Velice mě potěšilo, že lidé tam spolu normálně diskutovali. Obyčejní lidé zastávali naši práci, vymezovali se vůči nenávistným komentářům a měli potřebu to vysvětlovat.
Dnes je Mezinárodní den migrantů. V projektu vystupuje několik lidí s migrantskou minulostí. Sami v Hate Free pracujete s příběhy migrantů. Můžeš mi ve zkratce povyprávět jeden dva příběhy lidí, s kterými jsi se v poslední době potkal a mluvil?
Pokusím se. Povyprávím dva příběhy, aby bylo vidět, s čím se já potkávám. Zkušenosti lidí jsou totiž odlišné. Předtím, než jsme se sešli my dva, dělal jsem rozhovor s jedním migrantem. Pochází z Ruska, je tádžického původu. Přijel do České republiky studovat, mluví krásnou košatou češtinou. Miluje češtinu a Česko. V Česku se nesetkal s žádnou špatnou reakcí, nemá negativní zkušenosti.
Na druhou stranu se setkávám s příběhy lidí, kteří mají velice negativní zkušenosti. Včera jsem dělal rozhovor s jedním kamarádem z Kuby. Byl v registrovaném partnerství. Jeho partner zemřel a on se teď soudí s rodinou toho partnera o byt, a není si jistý, zda neskončí na ulici. Rodina totiž nepřijala, že má cizího, černého partnera. Špatné zkušenosti má i mimo rodinu, několikrát ho napadli v tramvají. Řekl mi, že až se vyřeší soud, ať to dopadne jakkoliv, vypadne z Česka. Nechce v této zemi žit. Přišlo mi to velice líto.
Celou kampaň Jsme Česko najdete na stránkách Hate Free, kde si můžete přečíst citáty více jak 50 lidí, kteří do kampaně přispěli svými příspěvky. Děkujeme za rozhovor. Více na: https://www.hatefree.cz/blo/aktuality/3357-jsme-cesko.
Článek vznikl v rámci projektu „Migrantky mezi ženami 2019“ v realizaci Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s., podpořeného z prostředků státního rozpočtu ČR, a to v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů.