Kety Sepherteladze: “Baví mě zpěvem gruzínských písní přibližovat moji kulturu”

Kety, Jak bys popsala Gruzínský národ?

“Myslím, že jsme velmi pohostinný národ, máme rádi chvíle, kdy můžeme hostit druhé. Rádi trávíme čas společně s příbuznými a kamarády u stolu, kde jíme dobré jídlo, pijeme skvělé víno a u toho si zpíváme a jsme všichni veselí. Při pití vína prohlašujeme pokaždé nějaké přípítky. Právě zpěv je neodmyslitelnou součástí naší kultury. Gruzínská polyfonie je od roku 2001 součástí seznamu nehmotného kulturniho dedictvi UNESCO. Mnohohlasý zpěv acapella se v Gruzii učí už od dětství”.

Jak si se ke zpívání v Haeri dostala a o čem to vlastně je?

“K Haeri jsem se dostala úplně náhodou. Na jedné gruzínské  akci v Praze před 5 lety jsem se seznámila s tehdejšími členy. Předtím tam zpívali i kluci, ale v současnosti nás je 6 holek, jedna Francouzska, já jako Gruzínka a zbytek jsou Češky. Zpíváme gruzínské národní folklorní písně. Gruzínský folklor je moc krásný a známý, ne jenom v Gruzii ale i ve světě. S holkama zpíváme folklorní písně z různých regionů, které se liší přízvuky či jazyky, právě proto, že pochází z odlišných oblastí. Taky zpíváme různé církevní písně, vánoční a velikonoční koledy. Scházíme se na zkoušky zpěvu jednou za týden."

Jak často a kde vystpujete?

“Své sólo koncerty předvádíme dvakrát za rok vždycky v Kostele Jana Křtitele Na Prádle na Malé Straně. Taky vystupujeme na festivalech a koncertech. Byly jsme mnohokrát na Moravě na Strážnickém folklorním festivalu. Minulý rok jsme i vystupovaly přímo v Gruzii, zpívaly jsme na dvou folklorních festivalech. Všechna vystoupení oznamujeme na našich facebookových stránkách Haeri . Aktuálně pracujeme na nahrávání naší první desky, možná vyjde už v letos v létě."

Co pro tebe zpívání v Haeri znamená a co tě na tom nejvíce baví?

“Haeri je pro mě jedna velká rodina. Je to svátek radosti a hudby. Moc si vážím svých holek. Cením si toho s jakou láskou a radostí se těší na zkoušky, na učení nových písní a slov. Vždy se ptají na jejich význam. Na našich koncertech pokaždé v programu máme nachystanou krásnou mapu Gruzie a  překlad písní, aby všichni věděli z jakého regionu jednotlivé písně jsou a taky jaký je jejich význam. Všechny nás to baví. Společně zpíváme s velkou láskou a zájmem. Na našich zkouškách je přítomná i budoucí generace, děťátka mých kolegyň. Myslím si, že se navzájem od sebe učíme, předáváme si každá od sebe znalosti z našich kultur, to mě baví. Povídáme si o zvycích a jazycích a veškeré to učení jde právě skrz hudbu a zpěv."

Jak si se vlastně dostala do Česka a jaké byly tvoje začátky?

“Na začátku to bylo moc těžké. Bylo mi jen 15 let, když jsem se do Česka dostala. Přijela jsem do Prahy za studiem. Samozřejmě, hodně mi chyběla rodina, moji rodiče. Ocitla jsem se v úplně cizí společnosti. Mezi lidmi, kteří mluvili jiným jazykem a měli jinou kulturu a zvyky. Určitě jednou z hlavních bariér na začátku byla čeština. Naučila jsem se ji při intenzivním letním kurzu češtiny. Není to lehký jazyk. Tehdy jsem si myslela, že se ji nikdy nenaučím. Ze začátku jsem se i bála mluvit česky s mými spolužáky, protože jsem cítila,  že mluvím s chybami….ale překonala jsem to. Pak jsem se dostala na střední školu a poté na moji vysněnou Karlovu Univerzitu. Žiju tady sama už skoro 9 let. Ale moje první zážitky v Česku byly moc hezké. Moc se mi líbila a pořád líbí Praha! Poznala jsem spoustu kamarádů a nových lidí. I když to přestěhování a bydlení bez rodiny pro mě tehdy bylo moc těžké, řekla bych, že to byla jedna z nejlepších životních zkušeností. Samostatné a nezávislé bydlení v zahraničí je velká zkušenost, kterou si myslím, že by měl každý člověk zažít”.

Vnímáš nějaké odlišnosti mezi českou a gruzínskou společností?

“Česká společnost podle mě není tak moc otevřená cizincům. Řekla bych, že je těžké se do české společnosti začlenit, ale určitě to závisí na lidech. Osobně si myslím, že je to na každém z nás, jak moc otevření k druhým lidem jsme, a taky jaké lidi potkáváme. Už od začátku jsem si všimla, že česká společnost, narozdíl od té gruzínské, není tolik otevřená a emocionální. Pro cizince je těžší se začlenit, o to víc pokud nemluví česky! Na druhou stranu se mi líbí jak jsou Češi organizovaní a zodpovědní. Myslím si, že Češi mají pozitivní vztah k Gruzii. Vím, že hodně z nich rádi cestují do Gruzie právě kvůli krásným horám, lyžování, moři a jídlu. Pro většinu Čechů je naše země exotická."

Autor rozhovoru: Denisa Maková

Foto: Archiv Kety Sepherteladze​

Článek vznikl v rámci projektu „Migrantky mezi ženami 2020“ v realizaci Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s., podpořeného z prostředků státního rozpočtu ČR, a to v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů.

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Váš e-mail (skryto)

Zobrazené jméno

Odeslat

• Zpět na úvodní stránku