Foto

Připomeňte si i vy akční den domácích pečovatelek a pečovatelů

24/04/20 | Článek

Dnes je světový akční den domácích pečovatelek a pečovatelů. Domácí pečovatelky, kterým se taky hezky česky říká "homecarky", nejsou pořád moc viditelnou skupinou zaměstnankyň v Česku. K jejich situaci se tento týden vyjádřila i antropoložka Petra Ezzeddine. V rozhovoru pro novinky.cz upozorňuje na úskalí neformální péče, která probíhá v domácnostech nemocných či seniorů. Navíc tuto práci mnohdy vykonávají migrantky.

"Zatímco formální péči v nemocnicích a dalších zdravotnických zařízeních má stát nějakým způsobem pod kontrolou a měl by pro ně zajišťovat ochranné prostředky, dohlížet na úroveň hygieny, bezpečnostní normy nebo dodržování zákoníku práce, v neformálním sektoru nic takového není a pečovatelky, které často žijí přímo na svém pracovišti a s klientem jsou nonstop, se musejí se spoustou věcí popasovat samy. Ať už jde o to sehnat pro klienta roušku, nebo se v něčem vzepřít rodině, kde pracují.

Obecně se dá říct, že každá krize odhalí slabé stránky systému – a koronavirus nasvítil ty v oblasti péče o seniory. Populace stárne a dnes už není zcela běžné, aby dospělé děti bydlely se svými rodiči, často nejsou ani ve stejném městě, a hlavně kvůli nutnosti zabezpečit vlastní obživu nemají možnost se o starší příbuzné starat. V situaci, kdy mnoho zemí nemá dostatečné kapacity pečujících zařízení typu domovů důchodců nebo léčeben dlouhodobě nemocných, jsme zpět u poptávky po domácích pečovatelkách.

Je zkrátka čas jejich problémy konečně začít řešit a nenechávat je schované za „zavřenými dveřmi“ domácností. Ostatně už před pandemií se o krizi péče mluvilo, probíralo se to aktivně i na úrovni Evropské komise. Je jasné, že stávající systém je neudržitelný", popisuje Petra Ezzeddine.

Celý článek si přečtětě zde.

Požadavky pečovatelek a pečovatelů můžete podpořit i podpisem jejich otevřeného dopisu na www.vprvnilinii.cz.


Sdílejte také na Facebooku #migrantkymeziženami #COVID19

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Tento blog vznikl v rámci projektu „Ženy na vedlejší koleji (?)“, který podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Projekt realizoval Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) ve spolupráci s FHS Univerzity Karlovy v Praze a Universitou Bergen v období let 2014 - 2016. Od roku 2016 je správa blogu částečně podpořen z prostředků státního rozpočtu ČR v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů, a to v rámci série projektů "Migrantky mezi ženami". V roce 2017 probíhala správa blogu za spolufinancování z projektu „Migrant women among us“, podpořeného v rámci programu ENAR National Projects a financovaného z prostředků Joseph Rowntree Charitable Trust a dále z projektu „Migrant Women among us“, realizovaného v rámci regrantovacího programu projektu LADDER – Local Authorities as Drivers for Development Education & Raising awareness, realizovaného organizací ALDA– the Association of Local Democracy z podpory Evropské unie. Názory vyjádřené na těchto stránkách jsou v plné odpovědnosti Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s. a v žádném případě neobsahují stanoviska Evropské unie, nebo ALDA.