blog (nejen) pro migrantky
Rozhovor s lékařkou Dubravkou Jaganjacovou: Máme jeden problém společný a teď ho musíme společně překonat
02/05/20 | Článek
MUDr. Dubravka Jaganjacová Ph.D. už od malička chtěla být lékařkou, aby mohla pomáhat lidem. Každý den radí mnoha lidem ohledně nemoci Covid-19. „Denně volá tak 5-10 pacientů ohledně této nemoci. Chtějí poradit ohledně symptomů, zda nejsou ve zranitelné skupině a jiné. Dalších 10 pacientů minimálně přijde na internu osobně.“ Kromě nemoci Covid-19 se však řeší i jiné akutní problémy pacientů. Rozhovor o tom, co momentálně prožívají lékaři, o vzpomínkách na válku v bývalé Jugoslávii, integraci do české společnosti, ale i o tom, jak náročné je skloubit rodinu a práci, si poslechněte v rozhovoru, který připravila Goranka Oljača pro pořad My a oni na Českém rozhlasu Region.
Pro lékaře / lékařky, personál nemocnice i pacienty samotné je teď situace trochu nebezpečná. Nenapadlo vás teď přerušit provoz na nějakou dobu?
„Ano, to je dobrá otázka. Na počátku, v těch prvních 2-3 týdnech, to bylo takové trošku chaotické,“ popisuje paní Doubravka. „Na sebe jsem nepomyslela, automaticky my doktoři jsme vycvičení k hygienickým standardům, jsme zvyklí. My umíme se k tomu automaticky postavit a rychle zareagovat.“
Dost lékařů v ambulancích si stěžovalo, že nemají dostatek ochranných prostředků. Obzvlášť na začátku nouzového stavu. Měla jste nebo máte podobné problémy?
„Já nemám ten problém. My jsme měli na začátku takovou malou zásobu, která tam pořád je, a ta nám vystačila, než jsme začali dostávat ochranné pomůcky. A opravdu jsme dostali pomůcky od Magistrátu hlavního města Prahy, od Prahy 5 městské části, takže bych řekla, že toho máme bohatě. Hezky se to překlenulo do té pravidelné dodávky, takže nebyl žádný problém.“
Jak vnímáte děkování zdravotníkům a všem lidem z „první linie“, jak se tomu teď říká?
„Já do této skupiny jen málo patřím, ale určitě patří díky všem infektologům, nebo anesteziologům, imunologům, lidem v první linii, tedy sestrám, uklízečkám. Virus je nebezpečný, ať máte jakékoliv oblečení, postupy apod. Vždycky tam nějaké to riziko je. Takže opravdu si myslím, že tito lidé dneska mají velmi nebezpečnou a těžkou práci. Bez medicíny by to teď nešlo“
Vnímáte teď výjimečný stav v české republice v něčem podobný válečnému stavu, který jste sama zažila během války v bývalé Jugoslávii?
„Já osobně ne, vůbec. S válečným stavem, který jsme my zažili v bývalé Jugoslávii, konkrétně v Bosně a Hercegovině nebo v Sarajevu, to se rozhodně nemůže podle mého názoru rovnat. My máme nouzový stav v Česku, ale můžete chodit ven, když je potřeba, můžete zajít k doktorovi, máte co jíst, svítí vám světlo, můžete poslouchat hudbu, číst knížky, není nenávist mezi lidmi. Máme jeden problém společný a teď se snažíme ho překonat. Čili osobně si myslím, že ta válka je něco strašného, že se to s tím nemůže rovnat. Samozřejmě, že pandemie je také něco, co udělalo obrovskou škodu, hodně lidí zemřelo, je to nová situace. Ale máte pravdu, že u pacientů z bývalé Jugoslávie byly ty pocity, že to srovnávají. Že jsou pořád zavření doma, že nemůžou něco…Já jsem ten pocit ale neměla.“
Celý rozhovor v pořadu My a oni, o situaci lékařky v době koronaviru, ale i o migraci, tedy o tom, jak ti, kteří přicházejí sem, mohou být prospěšní pro českou společnost, si poslechntěte zde: https://program.rozhlas.cz/zaznamy#/strednicechy/2020-04-25
Rozhovor a článek vznikl v rámci projektu s názvem Neviditelná síla / Invisible power, je financován z prostředků nadace EVZ Foundation “Remembrance, Responsibility and Future".
Komentáře
Zatím nikdo nekomentoval
