Psychoterapeutka Věra Roubalová: Strach uprchlíků je i teď aktuální

Daří se Vám v těchto dnech udržovat kontakt se Vašimi klienty z řad příchozích?

Ano, já si s klienty telefonuji. Úplně nejlepší je telefonovat si pravidelně. Telefonujeme si jednou týdně.

Znamená to, že máte některé své klienty staré a některé nové?

Úplně nové klienty nemám, ozývají se mi hodně staří klienti. Nějak se jim stýská po kontaktech, tak mi píšou esemesky a já jim poté volám.

Jestli trápí příchozí, jak jim Vy říkáte, pocit nejistoty, úzkosti a strachu, jako většina z nás?

Myslím si, že nejtěžší je to, že se opravdu neví, na jak dlouho to je. Ta nejistota. Ta podle mě trápí jak Čechy, tak příchozí. Myslím si, že velice těžká je finanční situace. Většina příchozích, hodně uprchlíků přišlo o práci. Tak nevědí, jestli budou mít na nájem, z čeho budou žít. Jaká bude budoucnost. To je asi takové nejtěžší. Pak je docela zajímavé, když mají doma děti, v těchto rodinách je například na děti jeden počítač, a to je velice těžký, když se teď zavádí vyučování online ve školách a ty děti se o ten počítač „perou“. Tak to je taky náročný. Pak bych řekla, že co je úplně nejtěžší, tak to je strach o zdraví příbuzných. Jak těch, co jsou tady. To je velice podobné tomu, jako se i my strachujeme o naše starší příbuzné. Ale je tu také strach o příbuzné v zemi původu. To je úplně nejtěžší, protože je to daleko, oni jim teď nemohou ani přispívat penězi a bojí se o ně, nevědí, jaké to tam je. Zaplať pán Bůh, funguje internet, ale mnozí se dovídají, že v těch zemích, odkud utekli, tam se koronavirus zvládá většinou armádou, policií, přitom jediný způsob nakupování je na trzích. Tam je i ta hygienická situace mnohem složitější.

A to nemluvím o uprchlících, kteří mají své příbuzné v uprchlických táborech v Řecku nebo v Turecku, mezi těmi 3 miliony lidí, kteří uprchli ze Sýrie. Tam je představa té epidemie naprosto šílená. Bez hygieny, v deziluzi, nejistotě, beznaději, tak to je i pro lidi, co jsou tady a mají tam někoho z příbuzných, velice skličující.

V jaké míře to ovlivňují i jejich životní zkušenosti, protože část těch Vašich klientů jsou i bývalí uprchlíci.

Já mám pravidelný kontakt s uprchlicí ze Sarajeva, která tam před více než 25 lety zažila válku a musela odtamtud utéct i s rodinou. A ona srovnává situaci tam a dnešní situaci u nás. A říká, že tam šlo o fyzické, konkrétní ohrožení, takže člověku zbývalo, že se někde schoval, nebo mohl být zastřelen, nebo raněn. Kdežto tady, dneska, je ohrožen všudypřítomným virem. A to je ten základní rozdíl.

Na druhé straně jsou tady, jsou doma, jsou v klidu, mohou v klidu spát, což například v Sarajevu nebylo. Nikdy nevěděli, kdy tam někdo vpadne a může je zastřelit nebo někoho odvést. Takže i oni říkají, že tady teď je to mnohem lepší. Takže srovnávat ten stav války kdysi a teď tady, je opravdu odlišné. Ale ten strach, který můžou mít i teď, je aktuální.

Text je zkrácen a upraven dle rozhovoru v pořadu My a oni. Celý pořad si poslechněte zde: https://region.rozhlas.cz/poslechnete-si-my-a-oni-18-4-2020-8192697#volume

Rozhovor a článek vznikly v rámci projektu „Migrantky mezi ženami 2020“ v realizaci Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s., podpořeného z prostředků státního rozpočtu ČR, a to v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů.

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Váš e-mail (skryto)

Zobrazené jméno

Odeslat

• Zpět na úvodní stránku