Pandemie ukázala nedostatky systému a zvýraznila nerovnosti žen na trhu práce

Celosvětová pandemická krize a s ní spojená opatření zkomplikovaly životy mnoha lidí. Online debata, kterou uspořádalo Sdružení pro integraci a migraci, se zaměřila na migrantky na trhu práce. Česko je cílovou, ale také zdrojovou zemí pracovní migrace. Zatímco Češky či Polky dojíždějí za prací v pečovatelských službách do Německa nebo Rakouska, v Česku ji často obstarávají Slovenky, Mongolky, Filipínky či Ukrajinky anebo občanky jiných východoevropských zemí.

Protipandemická opatření způsobila potíže jak migrantkám samotným v důsledku uzavření hranic, tak pečovatelským zařízením, kde migrantky pracují, nemluvě o seniorech a seniorkách a jejich rodinách. Migrantky ovšem často pracují v jiných sektorech, například jako prodavačky nebo uklízečky.

Antropoložky Petra Ezzeddine z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v online debatě upozorňuje na nedostatky pečovatelského sektoru: „Covid zvýraznil nerovnosti žen na trhu práce a dopadl na ženy-pečovatelky mnohem více.“ Dále připomíná, že kromě nízké mzdy, která je velkým problémem celého zdravotnictví, trápí migrantky nejasné a špatně kontrolovatelné pracovní podmínky. V sektoru péče se totiž zapomíná na bezpečnost práce, pečovatelky často během pandemie neměly přístup k zdravotnickým pomůckám.

Ezzeddine dále popisuje problémy migrantek, které do českých rodin docházejí nebo v nich přímo žijí, aby se staraly o seniory v jejich domácím prostředí. Podle ní totiž mohou čelit nesvárům, které přináší specifický charakter nájemní práce v domácnosti. Mohou to být přesčasy, ztráta soukromí pečovatelky a jiné problémy vyplývající z téměř nepřetržitého osobního kontaktu.

Bývala pečovatelka pražského soukromého domova pro seniory a členka Unie zaměstnanců obchodu, logistiky a služeb Valerie Karpova dodává, že krize způsobila velké problémy také migrantkám pracujícím v pohostinství. Především ty, které pracovaly na dohodu o provedení práce, ztratily zaměstnání a tím i příjem. Od státu se žádné podpory nedočkaly.

Pečovatelská práce je nejen velmi náročná, ale také velmi špatně ohodnocená. „Pečovatelky dostávají zhruba 18 až 20 tisíc, musí pracovat 6 až 7 dní, aby si něco vydělaly. Není dostatek personálu, přístrojů, peněz,“ líčí Karpova a v debatě popisuje, jak některé pečovatelky musely kvůli nebezpečí nákazy poslat své děti mimo domov. Pečovatelky nebyly testované, a tak nevěděly, jestli Covidem-19 neonemocněly.

Odbornice v debatě zdůrazňují, že pečovatelská práce je podhodnocená mimo jiné proto, že se role ženy v péči předpokládá. Není tedy vnímána jako skutečná práce, ale jako něco podřadného.

Ezzeddine nezapomíná ani na české ženy, které pracují jako pečovatelky v tzv. 24hodinové péči v Rakousku a Německu. Většina jich cestuje mezi Českem a sousedními zeměmi v turnusech. To znamená, že dva nebo tři týdny stráví prací a pak se na podobnou dobu vrací domů. Mnoho z nich se tak rozhodlo zůstat doma.  Ostatním sice vláda vyjednala výjimku, aby mohly překračovat hranice, nicméně dobu v Česku musely trávit v karanténě. To se mohlo negativně projevovat na jejich pohodlí i způsobu života celé rodiny.

Svoje zkušenosti z právního poradenství popisuje ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová. Faltová přibližuje, co migrantky v době pandemie nejvíc trápilo. Klientky nejvíce zajímala problematika změny zaměstnavatele, co dělat ve chvíli ztráty zaměstnání, potřebovaly však také překlady informací z Ministerstva vnitra, které má většinou důležité informace pouze v češtině. Dále je také zajímalo ukončení pracovního poměru, práva zaměstnanců, ošetřovné, informace o vycestování nebo téma domácího násilí, jež v době karantény výrazně rostlo.

Faltová dodává, že je potřeba vyrovnat postavení migrantek a migrantů na pracovním trhu a snížit závislost na zaměstnavateli. Sociální závislost, nedostatek vzdělání, nedostatečná znalost svých práv nebo jazyková bariera tak ztěžuje jejích pozice.

Podle Karpove by se měli migranti také angažovat a sdružovat se do odborů. Ty jim mohou pomoci zjistit, na co mají právo a jak určité problémy řešit. Zaměstnavatelé to totiž vždy nedělají, i když by měli. Je potřeba, aby migranti věděli, co mohou v rámci své smlouvy dělat, jaká mají práva a povinnosti.

Záznam celé debaty zde:

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Váš e-mail (skryto)

Zobrazené jméno

Odeslat

• Zpět na úvodní stránku