Foto

Black Lives Matter v Evropě: Od hashtagu k politice

15/12/20 | Článek

Black Lives Matter (BLM) je nehierarchické hnutí, které bylo založeno v roce 2013 po zabití afroamerického 17letého kluka, který byl zabit při návratu domů z obchodu, ve kterém si koupil bonbóny a džus. Byl usmrcen členem sousedské hlídky, který jej zastřelil i přes opakované výzvy policie, kterou telefonicky kontaktoval, aby tak neučinil. Následně byl pachatel zproštěn viny, což vedlo k celonárodním protestům, které tematizovaly strukturální, institucionální a každodenní rasismus v Americe, ale i po celém světě.

Black Women’s Lives Matter

Ženy hrají v hnutí velkou roli. BLM založili tři afroamerické ženy a inspirací jim bylo Black Power a Black Feminism hnutí z 80. let 20. století, které se jako první zabývalo intersektionálními aspekty etnicity, třídy a genderu. Dále BLM vychází z panafrikanismu, Occupy Wall Street a hnutí proti Apartheidu. Nejen, že je hnutí založeno trojicí žen, ale několik organizací, jež se zabývají pozicí POC (People of Color) žen zveřejnily také své studie a manifesty, které jasně poukazují na intersekcionální znevýhodnění, které mnoho POC žen prožívá. European Network of Migrant Woman (ENOMW) uvádí, že mnoho žen a dívek z Afriky je odvlečeno do Evropy, ve které jsou nuceny k prostituci a modernímu otroctví. Popisují také, jak je tělo černé ženy stále sexualizovanou fantazií a proto na ženy a dívky často cílí organizované kruhy, které je následně nutí do prostituce nebo natáčení pornografických videí. Tyto videa se následně distribuují pod tagy jako “znásilněná černá dívka” nebo “černošské otrokyně.” Proto, jak uvádí vyjádření ENOMW je důležité vidět, že se nejedná pouze o Black Lives Matter, ale také Black Woman Lives Matter a Black Trans Lives Matter. Je tedy důležité se soustředit na specifické projevy utlačení a diskriminace, které zažívají lidé v rámci BLM.

Hnutí z počátku využívalo hashtagový aktivismus přes hashtag Black Lives Matter a přímé akce pro zviditelnění své aktivity. BLM tak od roku 2013 nabíralo stále větší politickou sílu. V návaznosti na další a další rasově motivované vraždy afroamerických osob začali vyzývat také americkou vládu, aby k hnutí pojala jasné postoje. Oslovili tak i tehdejší kandidátku na prezidentku Hillary Clintnovou a Donalda Trumpa. Akcelerace událostí nastala v létě 2020 po brutální vraždě George Floyda, která vyvolala celosvětovou kritiku a odporu vůči rasově motivovanému policejnímu násilí.

Policie jako nástroj útlaku

"Když říkáme Black Lives Matter, mluvíme o způsobech, jakými jsou černošské osoby zbaveni našich základních lidských práv a důstojnosti. Je to uznání toho, že černá chudoba a genocida je násilí páchané státem. Je to uznání, že 1 milion černošských osob je v této zemi uvězněno v klecích - polovina všech lidí ve věznicích či vazbách - je to aktem státního násilí.“  Alicia Garza, spoluzakladatelka BLM

S tím souvisí i racial profiling, neboli rasové profilovaní a policejní brutalita vůči POC osobám. To znamená, že osoba je perzekuována na základě svého původu, etnicity a fyzických rysů. Tento pojem pochází z Ameriky, ale rasové profilování probíhá i v mnoha evropských státech a jedná se o typ institucionálního rasismu. Je však dle European Network Against Racism protiústavní a je formou diskriminace. Ve skutečnosti je v Americe a ve Velké Británii zakázán, ale mnoho studií dokazuje jeho přítomnost v každodenní realitě u osob s migrační minulostí. Kritika však zasáhla i Německo, když o svých zkušenostech s racial profiling a policejní brutalitou začalo mluvit více a více lidí veřejně. Existenci racial profilingu potvrdila i studie Evropské komise proti rasismu a intoleranci (ECRI), která žádala prošetření celé situace. Toto vyšetřování však dlouho nechtěl povolit ministr vnitra Horst Seehofer, který k tomu ještě podal žalobu na nebinárně se identifikující autorku* deníku TAZ Hengameh Yaghoobifarah, která psala o policejní šikaně a racial profilingu. Po vlně kritiky však svou žalobu stáhnul.

Po tom, co se na veřejnost dostaly whatsappové zprávy z policie, které obsahují explicitně rasistický, násilný a nenávistný obsah (v chatech byly věty typu: ”Pro přijetí do policie musíte zastřelit šest nelegálních migrantů.”) prošetření rasismu v policii povolil, ale jen za podmínek, které si sám stanovil. Důkazy o racial profilingu v Německu podávají i výpovědi samotných policistů, kteří mluvili o jeho strukturálních, ale i individuálních projevech uvnitř policie.

I ve Španělsku se potýkají s totou problematikou. Studie univerzity ve Valencii poukázala na to, že racial profiling je běžnou praxí španělských policistů. Yafar, 29letý muž, který bydlí v Madridu od roku 2005 vyprávěl svůj příběh, ve kterém popisuje, že byl zadržen již 160krát španělskou policii, jenom na základě své barvy pleti. Za jeden měsíc byl odvezen na stanici do konce 17krát. Ve Francii existenci profilování na základě etnicity potvrzuje studie “They Talk to Us Like We’re Dogs.” Ta popisuje zkušenost lidí s africkým či arabským původem s policií. Studie zjistila, že policie si cíleně vybírá osoby s migrační minulostí a to především děti a mladistvé. Ty následně popisují svou zkušenost s policejní brutalitou, která začíná přimáčknutím ke zdi a končí zcela neúměrnému využití policejní síly a kontrolou intimních partií a anusu. Rasismus uvnitř policie se však netýká jen post kolonizátorských států, ale jedná se o celoevropský a celosvětový problém.

European network against racism (ENAR) proto navrhuje tyto opatření proti policejnímu násilí.

1. Policie a donucovací orgány v celé EU jsou odpovědné za úmrtí osob s migrační minulostí během zatčení a po něm, jakož i ve vazbě.

2. Použití síly a další techniky vymáhání práva, jako je rasové profilování, byly nepřiměřeně použity proti skupinám s migrační minulostí.

3. Během období uvěznění COVID 19 poskytly vlády více pravomocí policii a donucovacím orgánům.

4. Policie a vymáhání práva se používají jako metoda sociální kontroly a policejní násilí je klíčovým projevem institucionálního a strukturálního rasismu.

Akční plán evropské Komise

Dne 18. září 2020 zveřejnila Komise sdělení k akčnímu plánu EU pro boj proti rasismu na roky 2020-2025. Ten obsahuje řadu opatření a byl zveřejněn v návaznosti na zářijový projev předsedkyně Komise Ursuly von der Leyenové o stavu Unie. Mimo úvodu a závěru je sdělení rozděleno do tří hlavních částí. První obsahová část se věnuje rasismu ze strany jednotlivců, druhá rasismu strukturálnímu a třetí internímu chodu institucí EU, především pak Komise. Lze přitom vymezit pět základních opatření, kterým se chce Komise především věnovat. Prvním je lepší prosazování současného legislativního rámce EU v boji proti rasismu, a to od směrnice o rasové rovnosti až po Listinu základních práv. V tomto ohledu hodlá Komise například zveřejnit zprávu o uplatňování již zmíněné směrnice o rasové rovnosti.

ENAR také jako důležité kroky pro boj proti institucionálnímu rasismu navrhuje vytvoření EU summitu, který by se tímto tématem výhradně zabýval a následnou adaptaci závěrů Rady EU. Žádá také prosazení rámce pro Evropský akční plán proti rasismu, jistou a pravidelnou finanční podporu organizací, které se zabývají bojem proti strukturálnímu rasismu a diskriminací na základě etnicity. Navrhují také zavést jasné postihy a tresty pro diskriminaci na základě původu a komisi pro kontrolu rovnosti na základě etnicity, která by byla složena z neziskových organizací, členských států a partnerských organizací. V souladu s požadavky ENAR, obsahuje akční plán Evropské komise řadu pozitivních návrhů:

  • Evropská komise důrazně vyzývá národní vlády, aby vypracovaly a přijaly národní akční plány proti rasismu, a přijme společné zásady pro jejich provádění.

  •  Vyzývá k důslednému a lepšímu shromažďování údajů o rovnosti rozdělených podle rasového nebo etnického původu, což je zásadní pro odhalení a řešení stávajících strukturálních nerovností při současném zajištění náležitého respektování soukromí.

  • Identifikuje potřebu potenciálních nových právních předpisů k řešení rasismu při vymáhání práva.

  • Evropská komise zajistí, aby politiky EU, např. v oblasti migrace, digitálních služeb, umělé inteligence, zelené dohody, mají prospěch pro všechny a nepřispívají k dalším rasovým nerovnostem.

  • Evropská komise přijme konkrétní kroky ke zlepšení rasové rozmanitosti a zastoupení ve svých řadách a povzbudí další instituce EU, aby učinily totéž.

Jak pomoci antirasistickému hnutí

Individuální možností jak pomoct BLM hnutí je dárcovství. Může se darovat přímo Black Lives Matter v USA nebo The Movement for Black Lives. V Evropě můžete darovat přímo ENAR a to dokonce ve státu Vašeho výběru. Další organizace jsou UKBLM a Resourcing Racial Justice Fund ve Velké Británii a Organisation of Undocumented People v Belgii. Můžete také vstoupit do hnutí a to přes Twitter nebo Facebook.


Hnutí Black Lives Matter umožnilo otevřít zcela novou úroveň celospolečenské debaty o rasismu a to i v evropských státech, ve kterých byl rasismus považován spíše jako selhání jedince a ne strukturální, institucionální problém. Proto se tyto státy do BLM často odmítaly vyrovnávat se svou koloniální minulostí a různými formami rasismu, který jejich POC občané musejí každý den zažívat. Hnutí tak otevřelo jedinečnou možnost debaty na politické, ale i interpersonální úrovni, které má potenciál zlepšit podmínky a odbourat nánosy rasistických struktur. To však také znamená umožnit větší diverzitu a to jak v politice, tak v různých výkonných orgánech. Proto by jsme se měli řídit slovy první Evropské komisařky pro rovnost Heleny Dalli, která v rozhovoru uvádí: "Existuje nevědomá zaujatost, o které ani nevíme. A ano, je to strukturální [rasismus], ale myslím si, že je všude. Proto musíme řešit kořeny problému, nejen příznaky nebo výsledky. Musíme myslet jinak a najít způsoby, jak moci do celého procesu vnést více rozmanitosti. Například co se týče univerzit a sponzorství pro studenty, když přijímáme stážisty, tak se ujišťujeme, že vybíráme rozmanitěji.“

Článek vznikl v rámci projektu „Migrantky mezi ženami 2020“ v realizaci Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s., podpořeného z prostředků státního rozpočtu ČR, a to v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů.

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Tento blog vznikl v rámci projektu „Ženy na vedlejší koleji (?)“, který podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Projekt realizoval Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) ve spolupráci s FHS Univerzity Karlovy v Praze a Universitou Bergen v období let 2014 - 2016. Od roku 2016 je správa blogu částečně podpořen z prostředků státního rozpočtu ČR v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů, a to v rámci série projektů "Migrantky mezi ženami". V roce 2017 probíhala správa blogu za spolufinancování z projektu „Migrant women among us“, podpořeného v rámci programu ENAR National Projects a financovaného z prostředků Joseph Rowntree Charitable Trust a dále z projektu „Migrant Women among us“, realizovaného v rámci regrantovacího programu projektu LADDER – Local Authorities as Drivers for Development Education & Raising awareness, realizovaného organizací ALDA– the Association of Local Democracy z podpory Evropské unie. Názory vyjádřené na těchto stránkách jsou v plné odpovědnosti Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s. a v žádném případě neobsahují stanoviska Evropské unie, nebo ALDA.