blog (nejen) pro migrantky
Téma opuštění domova v umění z pohledu migrantek
20/01/21 | Článek
Vzpomínky na opuštění domova, migraci, exil, ale i na začátky v nové společnosti mohou být pro mnoho migrantů a migrantek složité a těžké. Migrace (především nedobrovolná) je navíc často spojená s psychickými traumaty, pocitem odmítnutí, jinakosti, vykořenění či stesku po své domovské zemi, která je uprchlíkům často na mnoho let uzavřena. Člověk, který si migrační zkušeností neprošel, si jen těžko dokáže představit pocity, proto nejednou ke komunikování těchto zážitků napomáhá umění. Jedním takovým uměleckým projevem je výstava „Zapouzdření“ v galerii Artivist Lab od vizuální umělkyně Ilany Salama Ortar. O výstavě a ženách v migraci si s umělkyní Ilanou a dalšími hostkami povídala v pořadu ArtCafé Českého rozhlasu Vltava redaktorka Agáta Hrnčířová.
Pár slov o Ilaně Salama Ortar a jejímu dílu
Ilana Salama Ortar se narodila v Alexandrii na začátku 50. let. Její rodina byla donucena opustit Egypt s jednosměrnou jízdenkou (laissez passer) do Izraele. Jejich cesta vedla přes tranzitní tábor v Marseille, známý jako Židovský tábor. Jizva zachycená vIlanině vzpomínkách umocnila její citlivost vůči izraelsko-palestinskému geopolitickém konfliktu a vůči starým Alžířankám v Marseille se statusem zamítnuto. Tyto dva konflikty se odrážejí rovněž v jejím současném uměleckém projektu Zapouzdření. Výstava zahrnuje multidisciplinární formy umění, kterými umělkyně reaguje na nucené přesídlení, migraci, vykořenění, uprchlictví a pocit jinakosti / cizosti v konfliktních zónách. Umění Ilany Salama Ortar je umocněno politickou inklinací k nevyřčeným a neviditelným aspektům potlačené paměti, vytěsněných vzpomínek z pohledu ženy a matky.
Výstavy migrantek znázorňují uchování vzpomínek i traumatů
Salama Ortar vytváří umělecká díla ze zvláštních memorabilií (vzpomínkových předmětů) osobního významu, které vkládá a uchovává ve foukaných skleněných kapsulích. Kapsule tak jemně a pevně obklopují hmotné předměty a nehmatatelné vzpomínky, které představují. Skleněné kapsule chrání spálenou hlínu z migračního tábora v Marseille, ve kterém umělkyně pobývala po exilu své rodiny z Egypta. Hlína z tábora a předměty z jejích rodinných archivů jsou takto zapouzdřeny – a tak je uchována i skrytá paměť, připomínka věčného traumatu.
Tématu uchovávání vzpomínek skrze předměty se věnuje i paní Zvjezdana Markovič, původem z bývalé Jugoslávie, která utekla před občanskou válkou v Sarajevu do České republiky. Před třemi lety jsme v Praze měli možnost navštívit její výstavu "Dotek minulosti" složenou ze sociálních artefaktů, tedy předmětů, které uchovávají naše vzpomínky na minulost a traumata, které si sebou v životě neseme. O výstavě a k ní vydané knize píšeme i na našem SIMI blogu.
Pozornost je věnována i potlačovaným emocím a příběhům
Zapouzdřené vzpomínky inspirovaly Salamu Ortar k hledání dalších zmizelých příběhů a jejich protagonistů. V její video tvorbě Foreign Body: The women of Belsunce /Cizí tělo: Belsunské ženy (nedávno vystavené na Manifesta 2020) dokumentuje životní příběhy starších severoafrických žen z Alžírska, které byly kvůli občanské válce (1954 – 1962) donuceny emigrovat do Francie. Tyto příběhy jsou o opuštění rodiny, mateřství v novém prostředí, o výzvách nového života v nové zemi a kultuře – to vše způsobilo vykořenění, uprchlictví, jinakost – zdroje osobních traumat. Tyto vykořeněné ženy poprvé sdílí své nevyřčené osudy, zatímco sedí kolem stolu a povídají si, kreslí, jedí, píší či zpívají během dlouhodobého workshopu pořádaného Ilanou v Marseille.
Podobnou zkušenost měla i organizace SIMI při natáčení filmu Ženy od vedle, ve kterém se spolu sejdou čtyři ženy, které si prošly uprchliskou zkušeností, když utíkaly před válkou v bývalé Jugoslávii. Jejich příběhy nejsou jenom o opuštění domova, ale o mateřství či hledání uplatnění v nové zemi, o životě v nové kultuře. Příležitost točit ženy pohromadě během rozhovoru u kávy kolem jednoho stolu přitom vedlo k jejich otevřenosti ohledně osobních traumat z minulosti. Více o filmu najdete zde.
Salama Ortar vystavuje poprvé v Praze
Výstavu "Zapouzdření" představuje pražská galerie Artivist Lab v Kampus Hybernská. Zakladatelkou galerie je umělkyně a aktivistka Tamara Moyzes, která se dlouhodobě věnuje politickému umění, menšinám a otázkám rasismu a xenofobie. Podle Tamary Moyzes je tvorba Ilany Salama Ortar unikátní, protože pracuje se ženami z její generace a s podobnou životní zkušeností. O zmíněném workshopu, který vystavující umělkyně vedla v Marseille, Moyzes říká: „Ilana se tomu věnovala tři roky, je to pro ni hodně osobní, obojí dodává celé věci hloubku.“
Rozhovor s Ilanou Samarou Orter, Tamarou Moyzes a Evou Valentovou, koordinátorkou projektů SIMI se zaměřením na ženy v migraci si můžete poslechnout v záznamu ArtCafé.
Článek vznikl v rámci projektu s názvem Neviditelná síla / Invisible power, je financován z prostředků nadace EVZ Foundation “Remembrance, Responsibility and Future".
Komentáře
Zatím nikdo nekomentoval
