Foto

Jak Xenia zvyšuje nezávislost migrantek ve VB?

06/04/21 | Článek

Za zábavnou a efektivní výuku angličtiny pro migrantky byla několikrát oceněna i organizace „Xenia“. Ta pravidelně pořádá bezplatné sobotní workshopy pro migrantky a azylantky, které těmto ženám poskytují bezpečné prostředí, umožňují jim zábavnou formou rozvíjet anglický jazyk a zároveň dávají prostor vzájemné, obousměrné sociální interakci. Základní myšlenkou je propojení, sdílení a společné učení se. Cílem je zvýšení sebevědomí migrantek v angličtině, navázání nových přátelství a vytvoření komunity.

Přinášíme druhý článek, který přiblíží práci Xenia reportáží z workshopu, které ho jsme se zúčastnili online. 

Workshopy probíhají vždy v sobotu a jsou zcela zdarma. V době pandemie jsou pořádány online přes platformu Zoom. I z toho důvodu se naskytla organizaci SIMI možnost se workshopu zúčastnit a zjistit na "vlastní kůži", jak workshop probíhá. 

Pořádáním workshopů se organizace Xenia snaží naplnit 4 hlavní cíle projektu:

  1. Zvýšit dostupnost příležitostí učit se Anglický jazyk.
  2. Snížit sociální izolaci žen migrantek.
  3. Zlepšit porozumění a povědomí o jiných kulturách, aby se zlepšila komunitní soudržnost.
  4. Zlepšit přístup k občanským a demokratickým procesům a místním službám pro ženy migrantky.

Těchto cílů se snaží Xenia dostát především skrze promyšlenou metodologií workshopů a týmu proškolených facilitátorek. Neméně důležitou součístí toho, aby workshopy fungovaly, je úsilí skupiny mladých žen, které toužily po tom osobně se spojit s londýnskými migrantkami, sdílet příběhy a zároveň být součástí skutečné výměny jazyka a mezikulturního učení. Tyto ženy se účastní workshopů a pomáhají migrantkám s angličtinou.

Jak workshopy fungují?

Skupina se obvykle skládá z přibližně 15 až 30 účastnic, které facilitátorka rozdělí do skupinek po 2 až 4 lidech, přičemž do každé zařadí jak plynně angicky mluvící, tak ty, které nemluví téměř vůbec. Na začátku facilitátorka vysvětlí, jak bude schůzka probíhat a jaké jsou hlavní hodnoty organizace Xenia – každý má něco, co může naučit ostatní, a naopak každý se má co naučit od druhých.

Velmi zásadní pro workshopy je výběr tématu. Téma workshopu by mělo být neutrální, zajímavé a obecné, aby se k němu mohla každá žena vyjádřit. Workshopem poté celou dobu provází facilitátorka a účastnice celopu dobu navádí. Není tedy potřeba si na workshop cokoliv připravovat. Zásadní je, aby se ženy k tématu dokázaly jakkoliv vyjádřit. Workshopy jsou proto založeny na konverzaci v malých skupinách, aby ženám umožnily bezpečné prostředí pro jejich projev. 

Pro fungování workshopu je důležité, aby účastnice dodržovaly dané pokyny:

  • Mluvte pomaluzřetelně.
  • Používejte prostýjednoduchý jazyk.
  • Při líčení svých myšlenek a nápadů nespěchejte.
  • Naslouchejte druhým a poskytněte jim dostatek času na to se plně vyjádřit.
  • Nebojte se dělat chyby – všechny jsme tu pro to, abychom si navzájem s učením pomáhaly.
  • Povzbuzujte účastnice, které se anglicky stále učí, k tomu, aby mluvily.
  • Je v pořádku, pokud spolu nesouhlasíme, ale musíme se při tom vzájemně respektovat.

Právě tyto pokyny pomáhají budovat interkulturní dialog a dávají ženám migrantkám odvahu k vyjadřování svých názorů, a to i přesto, že je angličtina pro ně výzvou. Právě rovnost, která je hlavním principem workshopů, pomáhá i ženám s nízkou znalostí angličtiny, aby se zde cítily sebevědomě a komfortně.

Jaký mají workshopy dopad?

Hlavním dopadem organizace Xenia je snížení izolace mezi migrantkami a zvýšení jejich nezávislosti. Migrantky, které se aktivit organizace účastní, říkají, že tyto workshopy pro ně znamenají příležitost se socializovat, poznat nové lidi a najít nové přátele. Fakt, že organizace sestává výhradně z žen, je podle nich klíčový. Přesně to pociťuje Aysha (23), když popisuje, co pro ni organizace Xenia znamená:

„Xenia mi s angličtinou velmi pomohla, a to jak s mluvením, tak s poslechem. Máme čas na skutečné rozhovory. Jsem zvyklá, že se mi lidé smějí, když udělám chybu, ale ženy v Xenii jsou moc laskavé a ochotné, opravují mě a cítím se díky nim sebejistěji. Od žen z Xenie se učím, jak mluvit s ostatními lidmi a jak jim pomáhat. Učím se od nich o ‚kultuře sdílení‘. Vyprávím o této kultuře přátelům z mé rodné země a cítím se díky ní v Londýně vítaná. Je skvělé moci si poslechnout příběhy jiných žen. Někteří lidé v Londýně se bojí mého způsobu oblékání. To mě mrzí a občas mám strach vyjít ven, protože když mě vidí se závojem, který zakrývá celý můj obličej, dívají se na mě jako na někoho, kdo mezi ně nepatří. Ženy z Xenie ve mě takový pocit nevyvolávají, naopak se díky nim cítím vítaná. Vždy respektují mé hranice a jednají jen s mým svolením. Xenia mě také seznámila s kurzem pro nezaměstnané ženy, kde mě přivedli na nápad začít podnikat. Xenia mi přináší i jiné druhy příležitostí, nejen ty jazykové. Teď když se hlásím na volná pracovní místa, uvádím dvě ženy z Xenie jako reference. Než jsem se s Xenií seznámila, tak jsem nikam nechodila sama, ale díky ženám z Xenie se cítím bezpečněji. Jsem teď šťastná, že žiji v Londýně.“

V době pandemie Covid-19 Xenia bohužel ztratila osobní kontakt nejen s ženami, ale i s místem, kde se scházely – muzeem Hackney. Aby tyto vazby alespoň čas od času oživily, přišly ženy z Xenie s nápadem zorganizovat ve spolupráci s muzeem tzv. Social Media Takeover (převzetí sociálních médií). V rámci této akce jsou účastnice požádány, aby vyfotografovaly předměty, na které mají speciální vzpomínky nebo se kterými mají citové pouto, a následně mají svůj vztah k těmto předmětům popsat. Všechny tyto srdcové předměty budou prezentovány při online „výstavě“ konané 10. dubna, kterou Xenia pořádá společně se zaměstnanci muzea Hackney a k jejíž účasti bude přizváno širší publikum.

Například příběh plyšáka "Kačera" od Emmy:

Tohle je ‚Duck‘, plyšák, kterého mám od mala. Koupili jsme ho v Boots na začátku 90. let. Když jsem byla malá, měla jsem plno plyšáků, které jsem si vždycky brala všude s sebou, ale tohle je ten, kterého se mi povedlo ponechat si až do dospělosti. Držím si ji nablízku, protože mi dodnes přináší útěchu, když se necítím dobře nebo když mám špatnou náladu.

Autor: Marie Leopoldová, Eva Valentová

Foto: https://www.facebook.com/xeniawomen

Článek vznikl v rámci projektu "Neviditelná síla povstává", která realizuje koalice Sdruženi pro integraci a migraci, o.p.s. (SIMI), Česká ženská lobby (ČŽL), a Ženská romská skupina Manushe pod Slovem 21, za finanční podpory Britského velvyslanectví v Praze.

 

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Tento blog vznikl v rámci projektu „Ženy na vedlejší koleji (?)“, který podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Projekt realizoval Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) ve spolupráci s FHS Univerzity Karlovy v Praze a Universitou Bergen v období let 2014 - 2016. Od roku 2016 je správa blogu částečně podpořen z prostředků státního rozpočtu ČR v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů, a to v rámci série projektů "Migrantky mezi ženami". V roce 2017 probíhala správa blogu za spolufinancování z projektu „Migrant women among us“, podpořeného v rámci programu ENAR National Projects a financovaného z prostředků Joseph Rowntree Charitable Trust a dále z projektu „Migrant Women among us“, realizovaného v rámci regrantovacího programu projektu LADDER – Local Authorities as Drivers for Development Education & Raising awareness, realizovaného organizací ALDA– the Association of Local Democracy z podpory Evropské unie. Názory vyjádřené na těchto stránkách jsou v plné odpovědnosti Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s. a v žádném případě neobsahují stanoviska Evropské unie, nebo ALDA.