Foto

Covid-19 vs. migrantky a migranti: koho zasáhla pandemie?

25/05/21 | Článek

S pandemií Covid-19 bojuje v podstatě celý svět. Onemocnění, které se stalo hlavním tématem na veřejnosti i v soukromí, již přes rok ovlivňuje zejména naši ekonomickou situaci, společenské uplatnění a hlavně fyzické i psychické zdraví. Covid-19 skutečně dopadá na nás na všechny – na někoho méně, na někoho více. Nedávné statistiky tak začaly reflektovat data o vlivu této dlouhotrvající pandemie na konkrétní společenské skupiny. Dopady Covid-19 jsou často zdůrazňovány například ve spojitosti s věkem, genderem, rasou, třídním postavením, ale také s migrací. V SIMI sledujeme, jaká zjištění zachytily různé mezinárodní organizace ohledně situace žen migrantek během této pandemické krize.

Globální dopady pandemie na životy migrantek a migrantů

Společenské postavení migrantek a migrantů se v průběhu pandemie výrazně zhoršilo. Pět klíčových trendů, které vysvětlují celosvětový vliv pandemie na migrantky a migranty, reflektuje Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) ve své analýze. 

Migrantky a migranti často tvoří levnou pracovní sílu, která v době ekonomického úpadku drží státy nad vodou. Většina z nich vykonává náročnou a špatně placenou práci, kterou nelze vykonávat z domova. Migrantky a migranti si ale nemohou dovolit nepracovat a často mají zaměstnání, ve kterých se setkávají s větším množstvím lidí. Jsou tak vystaveni vyššímu riziku kontaktu s Covid-19. Avšak musí čelit i opačnému problému – nárůstu nezaměstnanosti. V souvislosti s přerušením toku peněz do chudších států jsou momentálně rodiny migrantek a migrantů více závislé na vydělaném příjmu, který jim posílají jejich příbuzní ze zahraničí na podporu živobytí. V případě ztráty zaměstnání se tak nevyvíjí obrovský tlak pouze na tyto rodiny, ale i na samotné migrující, kteří potřebují své rodiny uživit. 

Mají také problém své rodiny navštívit. Aby se zabránilo šíření onemocnění, hranice většiny států zůstaly, nebo nadále zůstávají, alespoň z části uzavřeny. Došlo tak ke zpomalení procesu migrace a migrující jsou nehledě na jejich potřeby uvěznění v různých zemích. Problémem jsou například také migrační toky mezi městy a vesnicemi či velký příliv pracujících, kteří migrují zpět do své domoviny. Státy jsou pak značně zatíženy, jelikož musí poskytnout vhodné podmínky pro opětovné začlenění navrátilců do své společnosti. 

Pandemie a s ní související opatření navíc v lidech může vyvolávat pocity strachu a hněvu, které vedou k nárůstu rasismu a xenofobie. Skupina migrantek a migrantů v hostitelských zemích tak musí čelit předsudkům, ponižování, urážkám i fyzickému násilí, jelikož společnost mnohdy hledá viníka za aktuální negativní situaci. To se následně podepisuje i na přístupu k migrantkám a migrantům napříč společností, kdy v době pandemie dochází k nerovnému zacházení například v oblasti zdravotní a sociální péče či v přístupu ke vzdělání

Migrantky vs. Covid-19

V průběhu pandemie Covid-19 je potřeba soustředit se nejen na diskriminaci migrantů obecně, ale také na rozdíly dopadu této globální situace na ženy a muže zvlášť. O znevýhodnění žen v rámci pandemické krize mluví například Evropský institut pro rovnost žen a mužů (EIGE), který zkoumá její důsledky z genderové perspektivy. Pandemie migrantkám zhoršuje trauma, přináší nestabilitu a nejistotu, které nevnáší pouze do jejich životů, ale i do životů celých rodin. Migrantky jsou tak vůči současné korona krizi mnohem citlivější a nacházejí se ve větším ohrožení nežli muži migranti. Tato znevýhodnění z genderové perspektivy lze shrnout do šest navzájem propojených témat: 

1. Vyšší riziko nákazy

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) ženy celosvětově představují až 70 % pracovní síly ve zdravotnictví. Mezi tyto ženy patří i značné množství migrantek, které jsou zaměstnány jako zdravotní sestry, pečovatelky nebo uklízečky ve zdravotnických a sociálních zařízeních. Vzhledem k těmto povoláním tak migrantky pracují v první linii, čímž se zvyšuje riziko kontaktu s nakaženými pacienty. U těchto žen se také mnohdy předpokládá, že budou pečovat o nemocné členy své rodiny, i když se tím samy vystavují vyššímu riziku nákazy.  

2. Hrozba ztráty zaměstnání

Je pravděpodobné, že migrantky pracují v rámci tzv. šedé ekonomiky. Většinou se jedná o sektor péče a domácí služby, kde jsou zaměstnány na částečný úvazek, dostávají nejisté smlouvy, není jim poskytnuto placené volno a nemohou pracovat z domova. Tato práce je často vyloučena ze sociálního systému a migrantky tak nemají přístup ke zdravotní a sociální péči. U neformálního zaměstnání navíc hrozí vyšší riziko jeho ztráty. Od začátku pandemie čelí 8,5 milionů migrantek v domácích službách strachu z poklesu příjmu, úmyslného vykořisťování a ztráty zaměstnání. To se mimo jiné týká také žen zaměstnaných ve stravovacích zařízeních, obchodech, skladech a dalších. Tento strach je navíc umocněný vědomím, že v případě propuštění ze zaměstnání existuje riziko neobnovení jejich pracovního povolení, což by mohlo znamenat následné vyhoštění.

3. Nedostatečná zdravotní péče

Ačkoliv migrantky čelí vyššímu riziku nákazy, často se obávají využít zdravotní péči. Od vyhledání lékařské pomoci je odrazuje obava z poplatků za péči, sdílení osobních údajů a v případě nelegální migrace také strach z nahlášení imigračním úřadům a případné deportace. Přístup migrantek ke zdravotní péči závisí na typu pobytu a zaměstnání v dané zemi, ovšem ani v případě smluveného zdravotního pojištění nemusí mít nutně zajištěné pokrytí všech nákladů na konkrétní péči. Další překážkou může být strach z diskriminace a nerovného zacházení ve zdravotnických zařízeních. Problémem je také nedostatek tlumočníků a absence kvalitních překladatelských služeb, což prohlubuje jazykovou bariéru mezi pacientkami a zdravotními pracovníky či pracovnicemi. 

4. Očkování za cenu vyhoštění

Vzhledem k aktuálnímu vývoji událostí prožívají migrantky strach z vyhoštění především v návaznosti na vakcinaci. Jelikož se bojí následků v podobě úniku údajů, nahlášení úřadům a vyhoštění, oddalují či odmítají registraci na očkování, což následně zpomaluje celý proces proočkování. Příčinou je především nedostatek registračních webů, které by obsahovaly informace o přístupu k očkování a ochraně osobních údajů ve více jazycích tak, aby byly dostupné pro všechny. Migrantky přitom často vykonávají práci s vyšším rizikem střetu s virem Covid-19 a zároveň mají omezený přístup ke zdravotní péči. Tvoří tak jednu z nejohroženějších skupin, pro kterou by vakcinace mohla být značnou výhodou.

5. Absence emoční podpory

Strach z nákazy, ztráty zaměstnání, nedostatku zdravotní péče, diskriminace, registrace na očkování nebo vyhoštění může mít za důsledek vážné psychické problémy. Méně příležitostí k vytváření příjmů a zvýšení cen potravin navíc vede k ekonomickým potížím. Migrantky tak mají obavy o svou schopnost uživit sebe, své děti nebo celé rodiny. Zhoršení životních podmínek v době pandemie, ztráta jistoty a očekávání vratké budoucnosti způsobuje značný stres a pocity zoufalství. V cizí zemi migrantky mnohdy nemají přátele a od svých příbuzných jsou odloučené. Tato sociální izolace vede k pocitům osamělosti, smutku a úzkosti, přičemž v krajních případech může dojít k vážnému psychickému utrpení, sebepoškozování nebo sklonům k sebevraždě. 

6. Narůstající násilí na ženách

Covid-19 zvyšuje násilí na uprchlických ženách a dívkách. Nejedná se pouze o domácí násilí, ale také o obchodování s lidmi, sexuální vykořisťování nebo dětské sňatky. Migrantky, které toto násilí prožívají, se cítí bezradně. Mezi hlavní překážky, které jim brání v nahlášení těchto činů a vyhledání pomoci, patří nedostatek bezplatné právní podpory, jazyková bariéra či nízká šance na dosažení spravedlnosti. Násilníci často využívají pandemii jako prostředek kontroly, kdy se jim daří ženu, popřípadě i s jejími dětmi, izolovat doma. Současné uzavření hranic a nemožnost vycestovat pak uvězňuje oběti sexuálního a genderově podmíněného násilí v násilném vztahu, který nejsou schopny opustit.  

Zahrnutí žen migrantek do řešení krize

Podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) a doporučení dalších organizací by se měla vyvinout snaha o eliminaci nerovného dopadu korona krize na konkrétní skupiny ve společnosti, včetně žen-migrantek. Pro snížení diskriminace zapříčiněné vlivem pandemie navrhují následující:

  • Zajištění přístupu do azylových domů migrantkám a ženám s neregulérním statusem, což by přispělo ke snížení sexuálního a genderově podmíněného násilí.

  • Zajištění ekonomických výhod ženám ve zranitelných situacích bez ohledu na jejich imigrační status.

  • Zajištění dostatečného množství ochranného vybavení proti Covid-19 (ochranné masky, dezinfekce) v uprchlických zařízeních, kde se kumuluje velké množství lidí.

  • Zajištění lepšího přístupu k informačním službám týkajících se center na pomoc migrantkám a migrantům, pečovatelských center či zdravotnických zařízeních.

  • Zajištění přístupu migrantkám ke službám péče bez rizika diskriminace. 

  • Zajištění telefonické pomoci a vytváření online nástrojů, které budou migrantkám k dispozici s ohledem na jejich potřeby.

Článek vznikl v rámci projektu „Migrantky mezi ženami“ v realizaci Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s., podpořeného z prostředků státního rozpočtu ČR, a to v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů.

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Tento blog vznikl v rámci projektu „Ženy na vedlejší koleji (?)“, který podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Projekt realizoval Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) ve spolupráci s FHS Univerzity Karlovy v Praze a Universitou Bergen v období let 2014 - 2016. Od roku 2016 je správa blogu částečně podpořen z prostředků státního rozpočtu ČR v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů, a to v rámci série projektů "Migrantky mezi ženami". V roce 2017 probíhala správa blogu za spolufinancování z projektu „Migrant women among us“, podpořeného v rámci programu ENAR National Projects a financovaného z prostředků Joseph Rowntree Charitable Trust a dále z projektu „Migrant Women among us“, realizovaného v rámci regrantovacího programu projektu LADDER – Local Authorities as Drivers for Development Education & Raising awareness, realizovaného organizací ALDA– the Association of Local Democracy z podpory Evropské unie. Názory vyjádřené na těchto stránkách jsou v plné odpovědnosti Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s. a v žádném případě neobsahují stanoviska Evropské unie, nebo ALDA.