blog (nejen) pro migrantky
Příběh operní pěvkyně Jagarmay, která přijela do Česka poznat Evropu
25/06/21 | Článek
Život Čechů a Mongolců je v mnohém velice odlišný. Ačkoliv Ulánbátar je velké město jako Praha, mnoho Mongolů dodnes žije na venkově. "Jako malí jsme museli hodně pracovat, každé malé dítě se v Mongolsku musí umět postarat o dobytek nebo nasekat dříví", vypráví paní Jagarmaa, která se z Mongolska přestěhovala do Česka ještě jako mladá dívka, hned po studiích. Jagarmaa vyrůstala na severozápadě Mongolska, v malé vesnici. Zde život ještě funguje úplně jinak. "Vzpomínám si, že jednou přijel k nám domů strýc ve tři ráno po dlouhé cestě. Maminka nás se sestrou vzbudila, že máme jít přichystat jídlo. Bylo nám 12 let. Nedokážu si představit, že bych něco takového chtěla dnes po své dceři," směje se Jagarmaa.
Paní Jagarmaa se rozhodla do ČR přijet v roce 2005. Bylo to v době, kdy končila v hl. městě Mongolska-Ulánbátaru konzervatoř – obor operní zpěv. Jagarmaa se rozhodla přijet do Evropy, protože chtěla poznat, jak zde lidé žijí. V té době jediná země Evropy, která umožňovala získat pracovní vízum, byla ČR. Navíc znala Jagarmaa Česko z televize. Když byla malá, vysílala mongolská televize české filmy a pohádky, jako byla Arabela, Létající Čestmír apod.
Po příjezdu do ČR se Jagarmaa usadila v Počátcích, kde si našla práci jako šička. Po třech letech se přestěhovala do Plzně, kde pracovala v řetězci restaurací Mc Donald. Ve svém volném čase pracovala jako dobrovolník pro Charitu. Zde také potkala svého budoucího muže, se kterým má dceru. V roce 2014 absolvovala akreditovaný kurz pro pracovníky v sociálních službách, se zaměřením na sociokulturní mediaci. V závěru roku 2014 si pak našla novou práci v Azylovém domě pro matky s dětmi, kde pracuje jako sociální pracovnice. V roce 2017 se také podílela na tvorbě Česko-mongolského slovníku pro interkulturní práci.
Dnes je paní Jagarmaa pevně zakotvená v Česku, přitom původně plánovala do Česka přijet maximálně na rok. "Chtěla jsem poznat Evropu, plánovala jsem se vrátit zpět do Mongolska. Proto jsem se ani neučila češtinu. Jenomže pak jsem zjistila, že se jazyk naučit musím, že se bez češtiny nedorozumím ani v obchodě. Půjčila jsem si od kamarádky česko-mogolský slovník, což byla tenkrát opravdová vzácnost a celý jsem si ho přepsala do sešitu. Jeden kamarád mi poradil, ať se dívám na české filmy s titulky. Koupila jsem si tedy malý DVD přehrávač a k tomu sedm filmů a ty jsem koukala pořád dokola. Přepisovala jsem si fráze a slovíčka a poté si to vyhlevávala v tom slovníku. Takto jsem se učila češtinu jako samouk."
Češi mají často naivní představu o životě Mongolů. Představují si hl. chudé pastevce a vesničany. Rozdíl mezi životem pastevců a lidí ve velkých městech je nicméně veliký. Proto Jagarmaa pořádá ve svém volném čase besedy a jezdí po školách, kde přednáší dětem a mládeži o životě v Mongolsku, aby si tamní život dovedli lépe představit.
Článek vznikl v rámci projektu „Migrantky mezi ženami“ v realizaci Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s., podpořeného z prostředků státního rozpočtu ČR, a to v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů.
Komentáře
Zatím nikdo nekomentoval
