Mohou být cizinci členy českých politických stran?

Podle Evropské unie jsou Česká republika a Polsko jedinými členskými zeměmi, které zakazují občanům jiných států EU vstup do politických stran. V Česku jde konkrétně o Zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (předpis 424/1991 Sb.) Tento zákon stanovuje, že občané mají právo na sdružování v politických stranách a hnutích, přičemž zde neexistuje jasná definice občana. Přestože tedy v zákoně není explicitně řečeno, že se členství v politických stranách a hnutích váže na české občanství, potvrzují to stanovy našich konkrétních politických stran, které o svých členech uvažují zpravidla v kontextu české státní příslušnosti.

Jednou z výjimek je Česká pirátská strana, která umožňuje členství i občanům z jiných zemí EU, jak uvádí František Kopřiva, místopředseda Výboru pro evropské záležitosti: „Členství, tedy vstup do strany, takto umožňujeme všem občanům Evropské unie. V tom zákoně je napsáno, že členy politických stran se můžou stát občané. A v tom zákoně to není explicitně definováno a my jsme si to vyložili řekněme otevřeněji nebo šířeji, vlastně jsme si do stanov napsali to slovo občan a v rámci vnitřního předpisu jsme si tedy to slovo občan vydefinovali právě, že to může být tedy občan České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie.“

K diskriminaci na základě státní příslušnosti, která se stala důvodem kritiky České republiky ze strany EU, se v rozhovoru s Gorankou Oljačou vyjadřuje i ředitelka SIMI a předsedkyně Výboru pro práva cizinců a členka Rady vlády ČR pro lidská práva Magda Faltová: „Výbor se tím zabývá již deset let, dokonce v minulosti jsme jako výbor přijali k tomu i několik podnětů, které tedy nakonec na Radě vlády úspěšné nebyly a rozhodně potom nebyly úspěšné v tom, že by Česká republika to implementovala. Výbor to pojímal tedy šířeji, to znamená, že se zabýval jednak tím, za co tedy Česká republika je nyní žalována, možnost vstupu cizinců do politických stran. My jsme se tedy zabývali i tím, aby tato možnost byla pro cizince ze třetích zemí mimo Evropskou unii, ale zabývali jsme se také právě právem volit a případně být volen v těch lokálních regionálních volbách.“

O změnu v legislativě v kontextu migrantů a jejich účasti na politice se snaží i Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU), která v roce 2015 uspořádala úspěšnou mezinárodní konferenci o politické participaci uprchlíků. Od té doby nicméně v rámci české legislativy ani v přístupu institucí žádné změny neproběhly a volební právo cizinců na našem území je tak stále vyloučeno.

Migranti a migrantky by měli mít právo podílet se na veřejné správě a politickém dění. V současnosti pro cizince možnost účasti na politickém životě stále není samozřejmostí a omezením jejich práv ohledně vstupu do politických stran zákon brání v jejich aktivní i pasivní participaci v politice. Překážkou ve změnách ve prospěch migrantů a jejich politické účasti ovšem není pouze česká legislativa, ale také politické strany, které v migrantech často vidí pouze druhořadé občany poskytující levnou pracovní sílu, nebo citlivé téma, o kterém je pro ně v kontextu české migrační politiky a postojích společnosti k přijímání migrantů do Česka lepší nehovořit, nebo se o něj raději ani nezajímat.

Z výše zmíněných důvodů se z pohledu EU Česká republika dopouští diskriminace cizinců na základě jejich státní příslušnosti a dochází tak k hrubému porušení Článku 21 Listiny základních práv EU o zákazu diskriminace. Pokud nepomohou domluvy Evropské komise, případ ČR v kontextu politické účasti migrantů bude předán Soudnímu dvoru EU. Ten v případě nedodržování evropského práva může rozhodnout o sankcích pro obžalovanou zemi a celý proces se může protáhnout až na několik let.

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Váš e-mail (skryto)

Zobrazené jméno

Odeslat

• Zpět na úvodní stránku