1. díl: Obecná situace migrantů a migrantek v ČR během období pandemie Covid-19

V letech 2020 a 2021 opatření přijatá během celosvětové pandemie Covid-19 k zamezení šíření nemoci silně ovlivnila životy lidí v Česku. Pandemie ukázala výzvy, kterým je třeba čelit, a to v mnoha oblastech, např. zdravotnictví, ekonomice, ale i sociální politice. Pandemie totiž nejvíce zasáhla skupiny obyvatel, které jsou obecně nejzranitelnější – chudší rodiny, seniory, lidi bez domova, samoživitelky, menšiny apod. Mezi nimi specifickou a silně zasaženou skupinou byli také migranti a migrantky. S jakými výzvami se tato skupina obyvatel ČR potýkala a stále potýká?

1. Omezení pohybu přes hranice

Téměř na 3 měsíce (od března do června 2020) byl omezen pohyb přes hranice ČR, a to jak pro české občany, tak pro občany jiných zemí. To ztížilo situaci především tzv. pendlerům, tedy pracovníkům, kteří kvůli zaměstnání musí často hranice přejíždět, protože pracují za hranicemi v turnusech po dva nebo tři týdny a pak se na podobnou dobu vrací domů. Během uzavření hranic nicméně velkou část z této doby museli strávit v karanténě (více k tomu na blogu Bez vrásek). Mnoho z nich se tak rozhodlo zůstat doma nebo naopak v zahraničí. Odloučení se mohlo negativně projevovat na jejich pohodlí i způsobu života celé rodiny.

Migranti a migrantky poté tížil především fakt, že nemohli vycestovat za svými blízkými do své země původu, kteří zažívali těžké životní situace kvůli koronaviru. Strach o své blízké a úzkost z toho, že se o ně nemohli postarat, tak u migrantek a migrantů často vedly k psychickým problémům (více k tomu v debatě zde). Někteří migranti se také z důvodu uzavření hranic nedostali na svatbu svých dětí nebo pohřeb rodičů. V řadě případů došlo k odloučení i rodinných příslušníků občanů ČR, kteří na území České republiky požádali o přechodný pobyt, během probíhajícího správního řízení museli vycestovat do země původu, kde následně z důvodu pandemie „uvízli“. Omezení pohybu přes hranice tak nejen v migrantských rodinách, ale i českých často způsobilo odloučení, sebeizolaci a v důsledku toho intenzivní frustraci.

2.      Nedostatek informací ve svém rodném jazyce

Mezi hlavní překážky u migrantů a migrantek během pandemie patřil nedostatek informací v jiných jazycích než v češtině. Webová stránka Ministerstva zdravotnictví a oficiální webový portál vlády ČR věnovaný pandemii COVID-19 nabízí informace pouze v češtině a v angličtině. Stejně je tomu i na webových stránkách dalších ministerstev, kde jsou zveřejňovány informace potřebné i pro pobyt a práci migrantek a migrantů v ČR (Ministerstvo vnitra, Ministerstvo sociálních věcí a práce apod.). Poskytování informací této skupině obyvatel tak převážně zajišťovaly neziskové organizace, které materiály s aktuálními informacemi překládaly do různých jazyků. Aktualizace informací však bylo složité sledovat, protože změny opatření probíhaly velmi často a náhle. Navíc se k informacím dostali pouze migranti, kteří dané neziskové organizace znali. Chybělo centrální informování o pandemii alespoň ve 4 nejrozšířenějších jazycích migrantských komunit (angličtina, ukrajinština, vietnamština, ruština). Dobře zvládnutou informovanost poskytlo hl. m. Praha, které spravuje i vícejazyčnou webovou stránku pro cizince www.metropolevsech.cz. Obdobné snahy vyvinuly i některé další místní samosprávy, které jsou sběhlé v oblasti integrace migrantů na svém území.

3.      Hrozba ztráty zaměstnání

Pandemie Covid-19 dále migranty a migrantky zcela zásadně zasáhla v oblasti jejich zaměstnání. V květnu 2020 jsme v organizaci SIMI spolu s pozvanými hostkami uspořádali online debatu, kde jsme zjišťovali dopady pandemie především na ženy migrantky. Naše klientky nejvíce řešily problematiku změny zaměstnavatele a co dělat ve chvíli ztráty zaměstnání. Potřebovaly však také překlady informací z Ministerstva vnitra, které má většinou důležité informace pouze v češtině. Dále je také zajímalo ukončení pracovního poměru, práva zaměstnanců, ošetřovné, informace o vycestování nebo téma domácího násilí, jež v době karantény výrazně rostlo (více najdete v záznamu z debaty zde).

V únoru 2021 Multikulturní centrum Praha uspořádalo online kulatý stůl na téma vlivu pandemie na pozici cizinců na pracovním trhu, kde se ukázalo, že pandemická krize nejvíce dopadla na agenturní zahraniční pracovníky. Do existenčních problémů se dostali ale i drobní podnikatelé, jejichž služby byly dlouho omezeny (článek z kulatého stolu zde).

U migrantek pak byly ztrátou zaměstnání nejvíce postiženy ženy pracující v rámci tzv. šedé ekonomiky. Většinou se jedná o sektor péče a domácí služby, kde jsou zaměstnány na částečný úvazek, dostávají nejisté smlouvy, není jim poskytnuto placené volno, nemohou čerpat zdravotní péči apod. Tato práce je často vyloučena ze sociálního systému a migrantky tak nemají přístup ke zdravotní ani sociální péči (více o této problematice v rozhovoru s naší koordinátorkou projektu Evou Valentovou zde). Tato situace se podle mezinárodních šetřeních týká také žen zaměstnaných v pohostinství, obchodech, skladech a dalších (více k tomu v článku na blogu bez vrásek).

Na druhou stranu někteří migranti kvůli ztrátě zaměstnání začali dělat něco jiného, co je pro ně výhodnější a zábavnější (např. příběh Valerie zde). Mnoho migrantů a migrantek se během pandemie stalo dobrovolníky různých organizací, což jim často také pomohlo k získání nové práce. 

4.      Vyšší riziko nákazy a problematika zdravotní péče

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) ženy celosvětově představují až 70 % pracovní síly ve zdravotnictví. V českém zdravotnictví připadají na jednoho muže čtyři ženy, a zatímco mezi lékaři je poměr vyrovnaný, mezi sestrami vedou ženy zcela drtivě. Podobně v sociálních službách počet zaměstnankyň přesahuje 90 procent. Mezi tyto ženy patří i značné množství migrantek, které jsou zaměstnány jako zdravotní sestry, pečovatelky nebo uklízečky ve zdravotnických a sociálních zařízeních. Vzhledem k těmto povoláním tak migrantky pracují v první linii, čímž se zvyšuje riziko jejich kontaktu s nakaženými pacienty. Problémem bývá také nedostatek ochranných prostředků a dodržování zákoníku práce (více zde).

Migranti jsou povinni mít uzavřené zdravotní pojištění po dobu svého pobytu v ČR, ovšem ne všichni z nich mají přístup k veřejnému zdravotnímu pojištění. Jsou tak nuceni uzavírat často velmi nevýhodné smlouvy o komerčním zdravotním pojištění. Na tento problém upozorňují i neziskové organizace pracující s migranty. V současné situaci to přitom může pro mnoho lidí znamenat i ohrožení života nebo riziko značného zadlužení v případě, že budou potřebovat nemocniční péči (více v článku zde).

5.      Očkování

Očkování proti Covid-19 bylo pro migranty a migrantky také překážkou. Do systému registrace pro očkování byl odepřen přístup některým cizincům žijícím v ČR. K očkování se dlouho nemohli registrovat cizinci bez veřejného pojištění. Aktuálně se už mohou registrovat i oni, ovšem očkovací dávku si musí financovat sami.

Někteří migranti a migrantky mají strach z očkování, protože se bojí následků v podobě úniku údajů, nahlášení úřadům či vyhoštění. Proto oddalují či odmítají registraci na očkování, což následně zpomaluje celý proces proočkování. Problematická může být i registrace k očkování, informace o registraci a registrace samotná je možná pouze v češtině nebo angličtině. Především ženy migrantky přitom často vykonávají práci s vyšším rizikem střetu s virem a zároveň mají omezený přístup ke zdravotní péči.

Dočasná omezení přeshraničního cestování, ztráta zaměstnání nebo zhoršené pracovní podmínky, izolace, nedostatek srozumitelných informací v rodných jazycích migrantů či omezená podpora komunit migrantů - to vše prohloubilo zranitelnost této skupiny lidí v Česku. Různé dopady pandemie na migrantky žijící v ČR dokládají i osobní příběhy některých z nich. Přečíst si je  můžete v archivu článku na blogu SIMI Bez vrásek.

Článek vznikl v rámci projektu „Migrantky mezi ženami“ v realizaci Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s., podpořeného z prostředků státního rozpočtu ČR, a to v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů.

 

• Zpět na úvodní stránku