Hanka z Mongolska: Ráda bych pomáhala znevýhodněným lidem
17/12/21 | Článek
Hanka je původem z Mongolska a do České republiky se přestěhovala, když jí bylo 12 let. Přijela se svou rodinou za tetou, která tu žila už několik let. Ve svém příběhu, který pro nás napsala, vypráví o začátcích v české škole a jak je adaptace na českou školu složitá bez znalosti vučovacího jazyka. Za příběh moc děkujeme.
Jmenuji se Hanka a přestěhovala jsem do ČR, když mi bylo 12 let. Hlavní důvod, proč jsem se přestěhovala, bylo, že rodiče chtěli, abych chodila do české školy. Důvodem, proč jsem si vybrala zrovna Česko, bylo, že tady žila teta. Ona tu žila, když ještě bylo Československo a doporučila nám Českou republikou.
První dva roky byly hodně těžký pro mě i pro ségru (jí bylo 8 let). Obě jsme neuměly český jazyk a adaptovat se na nové prostředí bylo hodně obtížné pro nás. Jídlo, jazyk, lidé, zvyky a tradice…vše bylo jinak. Velice nám pomohly učitelky ze základní školy. Doučovaly nás češtinu a vysvětlily nám vše, co bylo třeba. Ukázaly nám, jak máme jezdit městkou dopravou i maličkosti nám vysvětlily. Proč je to důležité a proč to musím dělat. Díky tomu jsme se velice rychle a úspěšně adaptovaly na nové prostředí. Vím, že hodně dětí-cizinců tyto možnosti nemají, a proto jsem i doteď velice vděčná za nejlepší učitelky. Přeji si, aby každé dítě-cizinec mělo tyto možnosti jako já a ségra. Rodiče pracovali 12 hodin denně, tak na nás neměli tolik času a také neuměli český jazyk.
Další velká překážka pro nás byla maturita z českého jazyka. Bohužel jsem ji napoprvé neudělala a musela jsem opakovat. Přišlo mi nespravedlivé, že mám stejné testy jako české děti. Když jsem měla velice těžké podmínky, než ostatní české děti.
Možná nejvíce by mi dříve pomohlo, kdybych měla někoho, kdo mi bude doučovat. Je to více individuální, než běžná hodina češtiny ve škole. Nějak mě vést a směrovat. To proto, že většinou děti-cizinci jsou tady samy a rodiče na ně nemají čas. „Máš pocit, že něco pořad musíš udělat, ale nevíš, proč a jak? Ani nevíš, jestli to chceš udělat! Přijdeš do cizí země a najednou už jenom závidíš, ale nevíš co?“ – myslím, že většinou děti mají takový pocit. Občas jsem měla velké problémy s tím, že jsem věděla, co se musíme naučit nebo co musím dělat, ale bohužel jsem nevěděla, jak to udělat.
Teď pracují v advokátní kanceláři jako recepční/asistentka, ale ráda bych našla jinou práce. Ráda bych pomáhala lidem, kteří jsou znevýhodnění, aby mohli žit v normálním prostředí a pokud možno normálním životem.
Článek vznikl v rámci projektu „Migrantky mezi ženami“ v realizaci Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s., podpořeného z prostředků státního rozpočtu ČR, a to v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů.