Foto

Expatky a jejich (ne)znalost češtiny

02/02/22 | Článek

Radio Prague International publikovalo článek o tzv. expatkách v České republice. Mluví zde o nich Anna Fodor, britská spisovatelka žijící v Praze, která upozorňuje na to, že neznalost českého jazyka může být pro tyto ženy, které jsou matkami v cizí zemi, značnou komplikací nejen při jejich vlastní integraci, ale při výchově a podpoře svých dcer a synů v různých životních situacích. 

Expatky jsou cizinky, které pracují v zahraničí a logicky si tak často zakládají rodiny mimo svou mateřskou zem. Ovšem na rozdíl od svého pracovního života, kde jim mnohdy stačí některý ze světových jazyků, se v osobním životě mohou potýkat s problémy spojenými s nedostatečnou nebo žádnou znalostí češtiny. Do této situace se dostávají obzvlášť v případech, kdy jejich dítě vyrůstá v českém prostředí. Cizinky-matky se střetávají s českými institucemi jako jsou jesle, školka a škola, volnočasové kroužky, nemocnice nebo úřady, ve kterých pro domluvu, porozumění a projednávání důležitých informací nestačí pouze český jazyk na základní úrovni.

Ačkoliv neexistují žádné konkrétní statistiky uvádějící počet cizinců, který nemluví česky, je poměrně běžné, že expatky český jazyk neovládají a po nějakou dobu života v ČR ho skutečně ani nepotřebují. Česká vláda sice nařídila, že pro získání trvalého pobytu cizinci musí prokázat znalost českého jazyka, toto pravidlo se ovšem nevztahuje na občany EU. Pro cizince z třetích zemí je pak požadována čeština na úrovni A1, což sice stačí jako základ pro jednoduchou konverzaci, nikoliv však pro to, aby se zde rodiče-cizinci mohli podílet na životě svého dítěte. 

Cizinci se tak často spokojí se základními slovními obraty, které jim umožní objednat si v restauraci nebo nakoupit, ale nakonec nastane situace, kdy je jim tato znalost málo. Jednou ze skupin cizinců, které se neznalost češtiny dotýká nejvíce, jsou právě expatky, které jsou zároveň matkami a rády by se účastnily dění týkajícího se jejich dítěte. 

Mluvíme zde například o školách a českém vzdělávacím systému, který často nereflektuje rodiče-cizince. Pro komunikaci se školou je tak obvykle potřeba čeština, ať už se jedná o školní webové stránky a aplikace, obecná sdělení rodičům, maily od učitelek a učitelů či třídní schůzky. Komplikace nastávají také při vypracovávání domácích úkolů, kdy expatka nemůže svému dítěti pomoci z důvodu neporozumění zadání, přičemž v době pandemie a online výuky došlo k prohloubení tohoto problému. Neznalost českého jazyka ovšem brání expatkám i v jejich vlastní integraci, například v seznámení a udržování sociální kontaktu s dalšími rodiči. 

Další problematickou oblastí je i zdravotnictví, které často neposkytuje informace v anglickém jazyce, takže expatky čeká složitý proces překládání vedoucí k nejistotě z unikajících informací. Expatka navíc zažívá značný stres z toho, že personál nemusí umět komunikovat v anglickém jazyce a ona tak bude ztrácet kontrolu nad tím, co se děje a jak se postupuje při léčbě jejího dítěte. 

Stejně tak jako by české instituce měly více vycházet vstříc rodičům-cizincům a respektovat jejich omezené schopnosti komunikovat v českém jazyce, například webovými stránkami, příručkami a důležitými informacemi sdílenými minimálně v anglickém jazyce, expatky by naopak měly vynaložit úsilí na alespoň částečnou znalost češtiny, která bude potřeba nejen při jejich snadnější integraci, ale především podpoře života svých dětí v České republice a neztracení jejich kontroly nad důležitými rozhodovacími procesy.

Zdroj: Radio Prague International
Autor: Anna Fodor
Překlad a editace: Tereza Brunerová
Photo: Expat Centre Prague

Tento blog vznikl v rámci projektu „Ženy na vedlejší koleji (?)“, který podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Projekt realizoval Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) ve spolupráci s FHS Univerzity Karlovy v Praze a Universitou Bergen v období let 2014 - 2016. Od roku 2016 je správa blogu částečně podpořen z prostředků státního rozpočtu ČR v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů, a to v rámci série projektů "Migrantky mezi ženami". V roce 2017 probíhala správa blogu za spolufinancování z projektu „Migrant women among us“, podpořeného v rámci programu ENAR National Projects a financovaného z prostředků Joseph Rowntree Charitable Trust a dále z projektu „Migrant Women among us“, realizovaného v rámci regrantovacího programu projektu LADDER – Local Authorities as Drivers for Development Education & Raising awareness, realizovaného organizací ALDA– the Association of Local Democracy z podpory Evropské unie. Názory vyjádřené na těchto stránkách jsou v plné odpovědnosti Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s. a v žádném případě neobsahují stanoviska Evropské unie, nebo ALDA.