Foto

Zkušenosti obětí domácího násilí z řad cizinců

05/05/22 | Článek

Česká republika nedělá dost ani pro oběti domácího násilí u vlastních občanů. O to horší je situace cizinců — neznají svá práva, nemají kontakty, bojí se o děti… Popsány jsou i případy, kdy policie vyslechne jen agresora, protože umí lépe jazyk.

Stejně jako v běžné populaci i mezi cizinci se případy domácího násilí zkrátka vyskytují. Oproti českým občanům jsou ale svým postavením v řadě ohledů znevýhodněni. Jejich zranitelnost je vyšší z mnoha důvodů. Mohou to být jazykové bariéry, nízké povědomí o právech, sociální izolace či obava ze ztráty pobytového statusu v České republice.

V migraci se to zhoršilo

Olga se svou rodinou z Ukrajiny do České republiky přestěhovala zhruba před třemi lety. Její manželství podle její slov nikdy nebylo ideální, ale v migraci se manžel choval agresivněji. Situaci často zhoršoval alkohol. Když se napil, byl schopný ji fyzicky ublížit a dělal to i před dětmi. Právě děti jsou spolu se ženami nejčastější skupinou, která se stává oběťmi násilí v rámci rodiny. Podle statistik organizace ACORUS se domácí násilí v devětašedesáti procentech případů odehrává za přítomnosti dětí. Manžel po několika dalších incidentech dostal zákaz přiblížit se na sto metrů. Ani to ale nepomohlo. Dál vyhrožoval. Nakonec byl z České republiky vyhoštěn.

Obava ze ztráty oprávnění k pobytu

Olze s případem pomáhala právnička Klára Holíková ze Sdružení pro integraci a migraci. „Jednou z podstatných okolností, které zvyšují zranitelnost migrantů a migrantek, je mimo jiné obava ze ztráty oprávnění k pobytu,“ začíná svůj výklad. Zákon o pobytu cizinců je postaven na principu tak zvaného účelu pobytu a jeho plnění. Týká se to všech, kdo nemají oprávnění k trvalému pobytu — musejí být držiteli povolení k pobytu za určitým účelem a ten po celou dobu naplňovat. Pokud se to neděje, mohou jim české úřady zrušit víza či oprávnění k pobytu, anebo je neprodloužit.

Z hlediska postavení obětí domácího násilí je tedy rozhodující, jaký je jejich pobytový status. Pokud je pobyt obětí domácího násilí vázaný na agresora, ukončením vztahu, manželství či opuštěním společné domácnosti, může člověk o oprávnění k pobytu přijít. Různé parametry takových situací rozebírá manuál Nebudu obětí.

Obava ze ztráty dětí

Připomeňme si, jak velkým společenským problémem domácí násilí je. Podle kampaně Úřadu vlády České republiky na podporu rovnosti žen a mužů v České republice nazvané To je rovnost, devět z deseti obětí domácího násilí se nikdy neobrátí na policii.

Mezi cizinci bude takové číslo zřejmě ještě vyšší. Proč ohlašují domácí násilí méně? Kromě faktorů, které byly zmíněné výše, je tu i fakt, že část cizinců se obává úřadů, nechtějí na sebe upozorňovat, anebo mají strach z toho, že před nimi budou proti partnerovi, který je Čech, znevýhodněni. „Strašně se bojí toho, že v okamžiku, když se začne domácí násilí řešit, bude mít partner navrch a vyhraje například spor o děti,“ říká právnička Klára Holíková.

Agresor má slovo

Podle Holíkové je častým problémem i počínání policie. Nemají odpovídající zkušenosti a školení, jak mluvit a pracovat s lidmi, kteří nemluví česky vůbec anebo jen málo. Vyskytly se případy, kdy policie přišla ke nějakému akutnímu konfliktu, zbitá žena neuměla česky a celou situaci tak popisoval agresor. Policie pak vycházela z jeho výpovědí.

Oběťmi nemusejí být jen ženy

Domácí násilí se ani mezi cizinci netýká pouze žen. „Setkal jsem se mnohokrát s muži, kteří mají za manželku Češku. Partnerka je pak fakticky násilným způsobem nutí k tomu, aby na ni vydělávali. Ona nepracuje a pouze poskytuje výhodu pobytu. Psychicky je vydírá a ubližuje jim,“ popisuje svoje zkušenosti z praxe psychoterapeut František Cihlář, který dlouhodobě pracuje s cizinci.

Podle Cihláře si často pod slovem násilí představujeme pouze fyzické útrapy, existuje však řada různých forem násilí. Z jeho zkušeností terapeuta plyne, že klienti častěji zakoušejí násilí psychické. „Může to vypadat třeba tak, že partner s výhodnějším statusem stupňuje vydírání a hrozí druhému, že pokud si bude stěžovat, doplatí na to vyhoštěním,“ vysvětluje.

Podle Organizace spojených národů každá třetí žena nebo dívka během svého života zažije násilí. Migrantky patří k zvláště ohroženým skupinám, jejich pozice je z definice v řadě ohledů zranitelnější.

Zkrácená verze článku Fatimy Rahimi pro blog Bez vrásek. Celý článek je dostupný zde.

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Tento blog vznikl v rámci projektu „Ženy na vedlejší koleji (?)“, který podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Projekt realizoval Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) ve spolupráci s FHS Univerzity Karlovy v Praze a Universitou Bergen v období let 2014 - 2016. Od roku 2016 je správa blogu částečně podpořen z prostředků státního rozpočtu ČR v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů, a to v rámci série projektů "Migrantky mezi ženami". V roce 2017 probíhala správa blogu za spolufinancování z projektu „Migrant women among us“, podpořeného v rámci programu ENAR National Projects a financovaného z prostředků Joseph Rowntree Charitable Trust a dále z projektu „Migrant Women among us“, realizovaného v rámci regrantovacího programu projektu LADDER – Local Authorities as Drivers for Development Education & Raising awareness, realizovaného organizací ALDA– the Association of Local Democracy z podpory Evropské unie. Názory vyjádřené na těchto stránkách jsou v plné odpovědnosti Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s. a v žádném případě neobsahují stanoviska Evropské unie, nebo ALDA.