Foto

Rozhovory s ženami na útěku: Hotel v Praze

15/08/22 | Článek

Od prvních dnů po vypuknutí války na Ukrajině se naše organizace SIMI zapojila do pomoci uprchlíkům, což je také naše poslání. Kromě běžné poradenské činnosti jsme rozšířili naše služby o zprostředkování ubytování v Praze a doprovody uprchlíků k zajišťování jejich potřeb. To vše znamenalo také zapojení velkého počtu dobrovolníků, často těch, co mluví ukrajinsky nebo rusky. Během tlumočení si však naši dobrovolníci vyslechli i řadu nehezkých zážitků z války, či se stali svědky silných emočních prožitků žen na útěku. Dobrovolnice Alina, studentka genderových studií, pro nás sepsala útržky z některých rozhovorů, které s vámi sdílíme v sérii několika článků v české i ruské verzi.

Začátkem března jsme se sociálkou chodili po pražských hotelech a mluvili s uprchlíky, kteří do Prahy právě dorazili z Ukrajiny. Radili jsme jim v otázkách víz, hledání bydlení a práce.

Sexuální obtěžování a násilí

Ve vestibulu jednoho z hotelů jsem si povídala se ženou, které mohlo být zhruba padesát let. Stěžovala si, že si nemůže sehnat byt v Praze, přestože má peníze na jeho pronájem. Na stránkách, kde jsou byty inzerovány, jí nikdo neodpovídal.

— „Zkoušela jste vkládat inzeráty do pražských skupin na Facebooku?“ zeptala jsem se.

— „Dala jsem jeden takový inzerát na Facebook. Od té doby se tam bojím chodit. Pořád mi píšou nějací muži. Nabízejí mi sex, ptají se, v jakém jsem hotelu a navrhují mi, že za mnou přijdou, posílají mi nevhodné fotky. Teď se obecně bojím kamkoliv napsat, že potřebuji bydlení,“ odpověděla mi.

*** 

Ženy a děti, které tvoří zhruba devadesát procent uprchlíků z Ukrajiny, jsou při migraci obzvlášť zranitelné vůči sexuálnímu obtěžování, násilí, znásilnění, sexuálnímu vykořisťování, prostituci a obchodu s lidmi dokumentovanými jak na ukrajinských hranicích, tak v hostitelských zemích nabízejících uprchlíkům z Ukrajiny ochranu. 

O těchto hrozbách i možnostech ochrany pro uprchlice a další osoby na útěku například hovoří i programová ředitelka SIMI Eva Čech Valentová v online magazínu Heroine:

„Objevují se případy obchodování s chudobou při nabídkách bydlení, ale nejsou vyloučené ani závažnější činy, jako je mizení osamělých dětí a obchodování s nimi a ženami za účelem nucené žebroty nebo prostituce.  

Organizace, které se problematice obchodování s lidmi a vykořisťování věnují, jsou ve střehu. České služby pro oběti sexuálního násilí se také připravují na to, že se na ně příchozí ženy začnou obracet o pomoc. Shánějí tlumočníky, zjišťují kapacity v azylových domech a podobně. Nabídky pomoci za ‚protislužby‘ ze strany různých mužů se objevují v online platformách nabídek pomoci, jako je například www.pomahejukrajine.cz, někteří muži dokonce čekají na nádražích a přímo oslovují přijíždějící osamělé ženy nebo matky s malými dětmi.“

Pokud máte pocit, že jste zažili sexuální obtěžování, násilí či vykořisťování, nebo znáte někoho s výše popsanými zkušenostmi, můžete si pročíst nebo odkázat dotyčnou osobu na leták od Evropské sítě migrantek (ENoMW). Ten popisuje konkrétní formy sexuálního vykořisťování a obchodu s lidmi, situace, při kterých mohou být uprchlíci tomuto vykořisťování vystaveni nebo jak se proti němu bránit, případně na koho se v takové situaci obrátit. Leták je přeložen do angličtiny, ukrajinštiny a ruštiny.

Postavení na trhu práce

Alina dále vypráví:

Následně jsem v tom stejném hotelu mluvila s další ženou, které bylo 27 let. Stěžovala si, že nemůže najít práci. Poslala svůj životopis na webový portál pro hledání zaměstnání, ale zaměstnavatelé nereagovali.

— „Co myslíte, když půjdu do továrny a závodů a zeptám se, jestli mají práci, budou se mnou mluvit? Nevykopnou mě?“ zeptala se.

Zeptala jsem se, pro koho by chtěla pracovat. "Pro kohokoliv. V libovolné továrně, v libovolném závodě. Ale obecně mám vyšší vzdělání, před válkou jsem pracovala jako učitelka,“ odpověděla.

***

Migranti a migrantky jsou mnohdy považovány za levnou a nekvalifikovanou pracovní sílu. To vede k tomu, že vykonávají práci v prekarizovaných odvětvích, v rámci šedé ekonomiky, k výkonu práce mají nedůstojné podmínky a zažívají různé formy vykořisťování, například v podobě přesčasů, nejistých smluv, nedostatečného přístupu ke zdravotnímu pojištění a dalším.

K tématu hovoří i naše externí pracovnice a sociální antropoložka z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy Petra Ezzeddine

„Náš systém je připraven pouze na temporální pracovníky. V ideálním případě je migrantem samostatně cestující heterosexuální muž, u nějž se automaticky předpokládá nízká kvalifikace. Český systém není schopen odlišit vzdělání, jazykové schopnosti a zázemí jednotlivých migrantů a migrantek. Nyní přijde různorodá skupina lidí s různou pracovní zkušeností, často s dobrou úrovní angličtiny.“

Ačkoliv je mnoho žen, které nyní přicházejí z Ukrajiny, vysokoškolsky vzdělaných a vysoce kvalifikovaných, segmentace českého pracovního trhu způsobuje degradaci kvalifikačního potenciálu u ukrajinských uprchlíků a má významné dopady na postavení žen z Ukrajiny na českém pracovním trhu, který je tlačí především do pečovatelského sektoru a sociálních služeb. „Základní práce, kterou vykonávají přes týden, je většinou prekarizovaná a málo placená – typicky jde o zaměstnankyně u myčky v restauracích či pokojské v hotelu. K tomu po večerech a víkendech pracují ve službách, například jako hospodyně, paní na úklid nebo chůvy. Hlavní prací by se totiž nebyly schopny uživit a ještě posílat remitence domů, takže navíc vykonávají další servis. Nájemní práce v domácnosti se těžko formalizuje, je to téměř neregulovaný sektor, do kterého lze rychle vstoupit. Proto ji vykonávají především ženy s první zkušeností v dané zemi. Obecně vládne předpoklad, že vzhledem k tomu, že jde o reprodukční práci, ženy jsou k ní v podstatě ‚zrozeny‘. Na uklízení podle většinových představ nepotřebujete žádné speciální dovednosti, zvládne to přece každý… Na druhé straně má ale zákazník poměrně přesné představy o tom, jak by měl dobrý úklid vypadat. A nezáleží na tom, jestli Ukrajinka v zemi původu pracovala jako továrnice nebo vědkyně.“

Článek vznikl v rámci projektu „Migrantky mezi ženami“ v realizaci Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s., podpořeného z prostředků státního rozpočtu ČR v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů.

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Tento blog vznikl v rámci projektu „Ženy na vedlejší koleji (?)“, který podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Projekt realizoval Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) ve spolupráci s FHS Univerzity Karlovy v Praze a Universitou Bergen v období let 2014 - 2016. Od roku 2016 je správa blogu částečně podpořen z prostředků státního rozpočtu ČR v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů, a to v rámci série projektů "Migrantky mezi ženami". V roce 2017 probíhala správa blogu za spolufinancování z projektu „Migrant women among us“, podpořeného v rámci programu ENAR National Projects a financovaného z prostředků Joseph Rowntree Charitable Trust a dále z projektu „Migrant Women among us“, realizovaného v rámci regrantovacího programu projektu LADDER – Local Authorities as Drivers for Development Education & Raising awareness, realizovaného organizací ALDA– the Association of Local Democracy z podpory Evropské unie. Názory vyjádřené na těchto stránkách jsou v plné odpovědnosti Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s. a v žádném případě neobsahují stanoviska Evropské unie, nebo ALDA.