Poznejte tváře a příběhy žen, které před válkou utekly na Slovensko

Pro náš článek jsme vybrali úryvky z několika příběhů, které Jana Rajcová sdílí na svém Facebooku. Nalaďte se na příběh Dariy, Svitlany, Valentiny, Iriny, Lyudmily a Ekateriny, šesti silných a odvážných žen, které čelí smutku, stesku, strachu a dalším komplikacím, které se v migraci pro tyto i jiné ženy vynořují. Přesto se nevzdávají. Vy je můžete v tomto odhodlání podpořit tím, že si přečtete jejich životní příběhy a budete je dál šířit: 

Daria

„Přišla k nám z Charkova. Se svojí malou dcerkou, bez milovaneho manžela, který musel zůstat. Nikdo ji nepřipravil na odchod. Nikdy by neuvěřila, že dokáže svůj domov opustit. Udělala to kvůli dceři, a dělá to doposud. Nejdůležitější bylo a je ochránit její dítě. Musela sa naučit orientovat v novém městě, najít si práci, naučit se postarat o sebe a o dceru, bez pomoci svých nejbližších. Svoju dceru vybavila kartičkou, na které byla napsaná jména jejích rodičů, prarodičů a telefonní čísla. Je ráda, že její dcera tuto kartičku nikdy nemusela použít.“

Svitlana

„Její modré oči viděli příliš mnoho zlého. Na manželovo nehybné tělo ležící pod stromem před jejich panelákem se dívala devět dní, než se jim ho podařilo pochovat. Bez dcery po svém boku nikam nejde a její syn spí celu noc přilepený k jejímu tělu. Chápe, že jí nikdo nerozumí, protože nikdo nezažil to, co ona. A svým způsobem je ráda, že to, co viděla ona, ti druzí vidět nemuseli.“

Valentina

"Je jí 87 let a zažila i 2. světovou válku. Teď zažívá další. Díky se víře se nebojí, věří, že Bůh stojí při ní. A věří, že se domů ještě vrátí. Nechtěla odejít, odešla kvůli své dceři. Doma si udělala bunker pod postelí. Vzala si s sebou fotografie, ale jen těch, kdo žijí. Ostatní spálila."

Irina

„V Charkově, odkud pochází, strávila první dva týdny v pivnici. Postupně se svojí rodinou sledovala zkázu, na vlastné oči viděla, jak Rusové bombardují rezidenční oblast města, kde se svojí rodinou spokojeně žila až do 24. února 2022. Celé okolí bylo pod palbou, nemohli odejít. Po dvou týdnech se dozvěděli, ze Rusové umožňují civilistům utécet z města. Kráčeli 9 kilometrů s rukama nad hlavou a bílými páskami omotanými okolo rukávů, protože ve vedlejší vesnici den před tím do utíkajících lidí Rusové stříleli.“

Lyudmila

"Pochází z Luhanské oblasti. Válečné hrůzy zažila již v roce 2014. Status uprchlice pro ni není novinkou. Poprvé ho získala po útěku do Charkova. Stále se jí nechce věřit, že je to již podruhé, co musí utíkat před válkou. Tentokrát i se svými dvěma syny. Nikdy nebývali nemocní. Po příchodu na Slovensko měli oba týden vysoké teploty. Její mladší syn prý opakoval jen tři slova - máma, táta, bum-bum. Budou mu dva roky, ale po tom, co přežili, stále nedokáže vyslovit nic jiného."

Ekaterina

„Kdo touto vojnou trpí nejvíc? Děti? Mládež? Dospělí? Ti starší? Nenacházím odpověď na tuto otázku, ikdyž si ji kladu opakovaně. Ekaterina mi nejprve vyprávěla o tom, co ji trápí při pohledu na další generace. Její starosti mi velmi připomínají ty mých rodičů. Asi to tak má být. Prožijete svůj život, a snažíte se co nejvíc předat dětem. Je z oblasti Donecka a ptala se mě, čím se provinila, že na stará kolena musela utéct do cizí země? Opět neznám odpověď. Vy ano?“

Celé rozhovory i příběhy dalších uprchlic a uprchlíků z Ukrajiny si můžete přečíst přímo na webu EXODUS.REPORT ve slovenském, anglickém, ukrajinském a ruském jazyce.

Článek vznikl v rámci projektu „Migrantky mezi ženami“ v realizaci Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s., za finanční podpory Úřadu vlády České republiky. Výstupy projektu nereprezentují názor Úřadu vlády České republiky a Úřad vlády České republiky neodpovídá za použití informací, jež jsou obsahem těchto výstupů.

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Váš e-mail (skryto)

Zobrazené jméno

Odeslat

• Zpět na úvodní stránku