Proč je potřeba myslet na ženy z Ukrajiny: důsledky války a poválečné zotavení

Debaty se dále zúčastnila ukrajinská socioložka Oksana Dutchak, ukrajinská aktivistka Nina Potarska a žurnalista Vojtěch Boháč, kteří společně prodiskutovali následující témata:

Ženy na území Ukrajiny

Na lokální úrovni je pro ukrajinské ženy klíčový apel na snížení státního dluhu, kvůli kterému další evropské státy vnímají Ukrajinu jako chudou zemi. Zároveň by měly trvat na reformě stávajícího pracovního trhu tak, aby se při poválečném zotavení upřednostnily sociální a pečovatelské služby. Kvůli válečným zraněním totiž bude mnohem více lidí potřebovat péči a pečovatelskou roli často zastávají právě ženy. Proto by vláda i veřejné instituce měly investovat do sociální a pečovatelské infrastruktury tak, aby zmírnily jejich zátěž.

Dále bude potřeba navýšit financování ukrajinského vzdělávacího systému. Pro Ukrajinky s dětmi bude návrat těžký, protože mnohé z nich byly integrovány do nové společnosti a děti navštěvovaly české nebo jiné zahraniční školy. Proto bude potřeba promyslet, jakým způsobem je Ukrajina v rámci obnovy začlení zpět do svého školství.

Ženy ve válečných zónách

Ačkoliv mnoho žen Ukrajinu opustilo, jiné zůstaly. Přirozeně se tak spolu s dětmi staly nejzranitelnější skupinou a dennodenně čelí nepřetržitému stresu a válečným traumatům. 

Proto je důležité, aby jak ukrajinští, tak zahraniční žurnalisté propagovali práci ukrajinských novinářek a příběhy, které přináší ženskou perspektivu ruské invaze na Ukrajinu. Šíření těchto příběhů je důležité nejen teď, ale bude stěžejní i po skončení války, aby se kromě mužského pohledu dochovaly i příběhy o ženském hrdinství, které ve veřejném prostoru tak často neslyšíme. 

Právě ženský pohled na jednotlivé aspekty války může přispět k lepšímu pochopení toho, co se na Ukrajině děje. Například zprávy o znásilňování ukrajinských žen, které – ačkoliv jsou to často příběhy skutečné a alarmující – údajně neodpovídají číslům reflektovaným ukrajinskými klinikami nebo aktivisty. Ty svědčí o tom, že znásilnění zřejmě nebyla tak rozšířená, jak se uvádělo v médiích. Naopak, ženy mnohdy řeší jiné, běžnější překážky. V diskusi například zazněl příběh ženy, která byla nucena sbírat dešťovou vodu z kanalizace, což považovala za velmi ponižující. Společnost tak musí dávat pozor na zneužívání ženských problémů ve válečném kontextu a pochopit, že rizika a utrpení, kterým ženy ve válečných zónách čelí, jsou různorodá.

Ženy v migraci

Strach a nejistota z budoucnosti jsou přítomné u žen aktuálně žijících na Ukrajině, ale i u žen, které před válkou uprchly do zahraničí. Ty během migrace pociťují tíhu zodpovědnosti za svou rodinu a jejich usazení se v hostitelské zemi, ať už mají předešlou zkušenost s migrací nebo ne. Ženy, kterým chybí zkušenosti a privilegia v podobě znalosti jazyka či předešlého povolení k pobytu, pak čelí ještě větším rizikům (např. obchodování s lidmi, ztrátě zaměstnání nebo nemožnosti ho získat, vykořisťování, sexuálnímu násilí atd.)

Integraci těchto žen ztěžuje i fakt, že se mnohé z nich chtějí co nejdříve vrátit domů, a to včetně ukrajinských feministek a aktivistek, které v některých případech mohou zažívat například syndrom vyhoření kvůli nedostatečné podpoře duševního zdraví pro pracovníky pomáhajících profesí v terénu.

V diskusi bylo dále upozorněno na nedostatek reprodukčních práv pro ukrajinské ženy v Polsku, které zde kvůli přísným zákonům nemohou podstoupit interrupci. Proto je důležité soustředit se nejen na přežití a poválečné obnovení Ukrajiny, ale také nezapomínat na uchování prostoru pro diskusi ukrajinských feministek doma i v zahraničí a zájmu o ochranu ženských práv u co nejvíce lidskoprávních organizací na Ukrajině i jinde ve světě.

Zkušenosti SIMI a pohled českých pomáhajících organizací  

Naše kolegyně Eva Čech Valentová přinesla do debaty především pohled poskytovatelů služeb působících v ČR. Po vypuknutí nové uprchlické vlny byla kapacita české vlády omezena, a tak aktéři občanské společnosti – včetně naší organizace – začali poskytovat služby, jako je například nouzové ubytování. SIMI obdrželo mnoho žádostí o odbornou podporu, například tlumočnické služby nebo sdílení osvědčených postupů při podpoře uprchlíků. Přesto ale neziskové organizace zůstávají nerovnými partnery při formulování vládní politiky a jejich snahy často zůstávají bez odezvy.

Česká vláda nemá konkrétní plán na udržitelné bydlení pro ty, kteří v zemi zůstanou, ani plán na prodloužení dočasné ochrany (k listopadu 2022). Navíc jsou české migrační a integrační politiky slepé k nerovnostem mezi ženami a muži, a tak prosazování citlivosti vůči specifickým potřebám migrantek a rizikům, kterým čelí, zajištění ochrany práv pro ženy z Ukrajiny a další ženy s migrační zkušeností žijící v ČR pro pomáhající organizace není vůbec jednoduché.

V krátkodobém horizontu by se česká vláda měla zabývat hned několika prioritami. Zásadní je prodloužení dočasné ochrany ukrajinských uprchlíků a podpora jejich integrace. Zároveň by měla pracovat na posílení jejich postavení v české společnosti, aby je lépe připravila na těžké časy, které pro ně mohou nastat po jejich návratu na Ukrajinu. K tomu je potřeba zvýšit povědomí ukrajinských uprchlíků o dostupných zdrojích zdejší podpory (např. psychosociální služby). Taktéž bude potřeba podpořit znovuzačlenění navrátilců do ukrajinské společnosti, jakož i přispět k obnově sociální a pečovatelské infrastruktury na Ukrajině.

Celý záznam z debaty zde>>

Článek vznikl v rámci projektu „Migrantky mezi ženami“ v realizaci Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s., za finanční podpory Úřadu vlády České republiky, a byl kofinancován v rámci projektu „Safety and wellbeing for refugee and migrant women among us" podpořeného z dotace International Rescue Committee. Výstupy projektu nereprezentují názor Úřadu vlády České republiky a Úřad vlády České republiky neodpovídá za použití informací, jež jsou obsahem těchto výstupů.

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Váš e-mail (skryto)

Zobrazené jméno

Odeslat

• Zpět na úvodní stránku