Cesta k rovnosti: Migrantky v české společnosti

Ke konci roku 2023 žilo v České republice přibližně 524 609 migrantek a uprchlic a tvořily téměř 50 % z celkové migrantské populace. Souvisí s tím tzv. feminizace migrace, tedy že více a více žen migruje do zahraničí. Zároveň od konce února 2022 na našem území z důvodu ruské války na Ukrajině přibylo více než 600 000 ukrajinských uprchlic a uprchlíků. K 2.6.2024 z nich v ČR pobývá přibližně 353 tisíc, převážně žen s dětmi.

Stejně jako jinde v Evropě i zde migrantky čelí vícenásobnému znevýhodnění. Na vině jsou různorodé strukturální, společenské, jazykové a kulturní překážky. Oproti většinové společnosti totiž migrantky a uprchlice často žijí v sociálně i ekonomicky nerovném postavení. To zvyšuje riziko jejich sociálního vyloučení a vytváří rizikové situace, často spjaté s genderově podmíněným násilím či vícenásobnou diskriminací na základě genderu, rasy, etnicity, věku, sexuální orientace, zdravotního postižení či migračního statusu.

Zohlednění situace migrantek ve veřejných politikách

Migrační a integrační politika České republiky je dlouhodobě slepá k genderovým nerovnostem, obzvláště pokud jde o výzvy související s integrací migrantek a uprchlic do české společnosti.

Česká integrační strategie uznává migrantky jako zranitelnou skupinu a podporuje cílená opatření, jako je výuka češtiny a orientace v české společnosti a kultuře. Nicméně stále chybí opatření v dalších klíčových oblastech jako trh práce, zdravotní péče a vzdělávání. 

O něco přívětivější je Strategie pro rovnost žen a mužů 2021+, která zahrnuje různé znevýhodněné skupiny žen, včetně migrantek, a zaměřuje se na život bez násilí, zdravotní péči nebo trh práce. 

Trh práce

Migrantky v České republice, stejně jako další ženy, často pracují v prekarizovaných podmínkách, na dohody práce nebo částečné úvazky, v krátkodobých či nejistých zaměstnání a za nízké mzdy.

Kromě genderu ke znevýhodnění migrantek přispívá i jejich etnická příslušnost a společenské postavení, tzv. trojí neviditelnost. Proto jsou vyčleněny do několika odvětví, jako je textilní průmysl, úklidové služby, pohostinství nebo práce v domácnostech a v sektoru péče. Mnohé z nich se tak pohybují v sektorech, kde je vyšší riziko vykořisťování a špatných pracovních podmínek, jako jsou úklidové služby, péče o děti nebo starší osoby a nájemná práce v domácnosti. Nízké mzdy a nejisté pracovní podmínky často vedou k ekonomickým nejistotám a zvyšují riziko chudoby.

Pro migrantky je přechod do jiného odvětví mimořádně obtížný, a to i po absolvování rekvalifikačních a jazykových kurzů. Situaci může komplikovat např. byrokraticky náročný proces uznávání zahraničních kvalifikací nebo vzdělání (tzv. nostrifikace), ale i nedostatečná podpora v péči o děti.

Zdravotní péče

Migrantky často čelí překážkám při přístupu ke zdravotní péči. Tyto překážky zahrnují přístup k veřejnému zdravotnímu pojištění, jazykové bariéry, neznalost zdravotního systému a nedostatek informací o dostupných službách. Kromě toho mohou mít migrantky omezený přístup k preventivní péči a zdravotním prohlídkám, což může vést k zanedbání zdravotních problémů a zhoršení celkového zdraví.

Obzvláště zranitelné jsou například těhotné ženy, pokud nemají nárok na veřejné zdravotní pojištění (VZP) a musí si platit pojištění komerční. Komerční pojišťovny totiž často odmítají úhrady zdravotní péče v těhotenství a během porodu, nebo tyto úhrady vážou na různé čekací lhůty. Některé migrantky bez VZP si tak nemohou dovolit jiný než domácí porod.

Také přístup migrantek k interrupcím je nejednotný a problematický. Právo na umělé přerušení těhotenství pro ženy ze zemí mimo EU bez trvalého pobytu v ČR není legislativně zakotveno a v případě občanek EU se situaci opakovaně snažilo pozitivně objasnit Ministerstvo zdravotnictví, ovšem pouze prostřednictvím svých právně nezávazných stanovisek.  V praxi ale řada zdravotnických zařízení tento výklad ministerstva odmítá, a tak možnosti provádění interrupcí cizinkám napříč Českem zůstávají nejednotné.

Genderově podmíněné násilí

Praxe neziskových organizací ukazují, že různé formy násilí se nezřídka týkají i žen-migrantek. Často jsou vystaveny například riziku domácího násilí, sexuálního vykořisťování a obchodování s lidmi.

Jako oběti domácího násilí jsou oproti jiným ženám znevýhodněny především svým migračním statusem, který je mnohdy z hlediska české legislativy uvádí do závislého pobytového postavení na rodinném příslušníkovi. Jejich zranitelnost může být umocněna i neznalostí jazyka, kulturními odlišnostmi, nízkým povědomím o svých právech a možnostech obrany v případě jejich porušování, či sociální izolací. Kvůli svému statusu mají migrantky často ztížený přístup ke specializovaným službám, nebo jim nedůvěřují. Zejména na pobytové služby v podobě azylových domů vzhledem k jejich přeplněným kapacitám takřka nikdy nedosáhnou.

Podpora migrantek 

Migrantky v České republice čelí mnoha výzvám a překážkám, které komplikují jejich integraci do společnosti. Zlepšení jejich situace vyžaduje komplexní přístup zahrnující podporu zaměstnanosti, vzdělávání, zdravotní péče, právní ochrany a sociálního začlenění.

Pokud hledáte pomoc, jste migrantka nebo uprchlice, či někoho takového znáte ve svém okolí, můžete se obrátit na organizaci Sdružení pro integraci a migraci pro: 

Právní poradenství

Sociální poradenství

Terapeutické konzultace

Pro více aktivit a informací sledujte web SIMI nebo Facebook.

Článek vznikl na základě kapitoly 16. Migrantky od programové ředitelky SIMI Evy Čech Valentové ve Stínové zprávě o stavu genderové rovnosti v České republice 2016-2020 od České ženské lobby. 

• Zpět na úvodní stránku