Cesta ukrajinské blogerky Viktorie, která v Praze připravuje jídlo bez lepku, laktózy a cukru

Proces adaptace v Česku

Viktorie přijela do České republiky z Kyjeva nikoli jako uprchlice. V roce 2021 její manžel pracoval v Praze a ona se k němu přestěhovala.

„Přestěhování do Prahy bylo rychlé – dilema ‚jet nebo zůstat‘ jsem vůbec neměla. Přijela jsem sem kvůli sjednocení rodiny. Přestěhování se stalo faktem, ne rozhodnutím, takže jsem se na migraci nijak nepřipravovala a neměla žádnou představu o tom, jak to bude. Možná je to dokonce dobře.“

První měsíce po přestěhování byly náročné. Viktorie pociťovala únavu a zmatenost. Bála se vycházet ven a navazovat kontakt s neznámými lidmi.

Když jsem konečně vyšla ze svého „úkrytu“, bylo divné si uvědomit, že smrkat na ulici je normální, brát rohlíky přímo rukama taky, a chodit v kraťasech při +15 °C také v pohodě.“

Viktorie se ptala sama sebe: „Co tu vlastně dělám?“ nebo „Bylo to správné rozhodnutí?“ Rozhodla se využít nové životní okolnosti pro osobní růst.

„Více než čtyři roky jsem měla domácí cukrárnu v Kyjevě. Klienti ke mně chodili pro exkluzivní perníčky, dorty a zákusky. Cukrárna měla samostatnou stránku na Instagramu, kde jsem sdílela nejen portfolio svých prací, ale i recepty. Když jsem se ale přestěhovala do Prahy, uvědomila jsem si, že musím nějak realizovat svůj potenciál a rozvíjet své cukrářské dovednosti, aby nezanikly. Proto jsem začala sdílet recepty a zajímavé momenty ze života na své osobní stránce na Instagramu.“

Navzdory tomu, že se na migraci nijak nepřipravovala, Viktorie téměř nepocítila vliv jazykové bariéry. Téměř okamžitě se pustila do studia češtiny, aby se cítila pohodlně v novém prostředí.

„Ale když začala válka na Ukrajině a objevily se problémy s mým zdravím, musela jsem studium přerušit. Teď se učím česky pasivně – jen si pamatuji slova, která často slyším. Mám základní úroveň A1 pro život. Češtině dobře rozumím, ale mám malou slovní zásobu a zmatkuji v gramatice.“

Aktivita na blogu Viktorii pomohla nejen cítit se potřebná v nové zemi, ale také najít nové ukrajinsky mluvící přátele. Nyní její blízké okolí plně pokrývá její potřebu komunikace.

Samozřejmě, kdybych češtinu používala pravidelně, moje úroveň by se zlepšila, ale teď s Čechy vůbec nepřicházím do styku. Naléhavou potřebu získávat české přátele momentálně nemám.“

Během šesti měsíců se snažila vést samostatný anglicky psaný blog na Instagramu. Tento projekt se ukázal být náročný, a proto jej Viktorie později ukončila. Přiznává však, že by se v budoucnu chtěla věnovat vzdělávání cukrářů. Pro tuto oblast by byla adaptace receptů do angličtiny logickým krokem. Viktorie také nyní pracuje na samostatném „tajném projektu“, pro který je důležité vést sociální sítě v angličtině i češtině.

„České bloggery nesleduji, protože jsem nenašla nikoho, kdo by mě zaujal. Obecně čerpám inspiraci ne od jiných lidí, ale ze svých vlastních zkušeností a znalostí. Baví mě adaptovat recepty s lepkem  na bezlepkové a ukazovat sobě i ostatním, že to je chutné.“

Život bez lepku, laktózy a cukru

V roce 2023 přinesl život Viktorii další změnu, tentokrát stravovací. Kvůli diagnóze „syndrom polycystických vaječníků“ (PSOC) musela přehodnotit svůj jídelníček a vyřadit z něj laktózu, lepek a cukr.

„Přešla jsem na vyváženou zdravou stravu, protože to bylo nutné opatření. Předepsal mi to český endokrinolog. Ale proč je důležité lepek vyřadit a co místo něj přidat, mi správně nevysvětlili.“

Když Viktorie zjistila skutečnou příčinu svého špatného zdravotního stavu, cítila úlevu. Po stanovení diagnózy se však více sama zabývala tím, které potraviny je vhodné vyřadit z jídelníčku a které naopak přidat.

„PCOS je běžný problém, proto o něm otevřeně mluvím na svém blogu. Mnoho dívek ani netuší, že ho mají, protože tento syndrom se těžko diagnostikuje. Není to nemoc získaná, ale něco, s čím jsem se narodila. Vyřazení lepku, laktózy a cukru umožňuje normalizovat hladinu cukru v těle a snížit zánět. Začala jsem proto pečlivě sledovat, co moje tělo potřebuje. Například později jsem do určité míry znovu zařadila lepek. Teď si mohu dát kváskový chleba nebo lavash. Nikdy však nenahrazuji bílé pšeničné mouky bílou rýžovou moukou, protože při PCOS by taková změna byla spíše na škodu. Mise ‘udržet stabilní hladinu cukru’ by selhala.“

Nové stravovací reality přiměly Viktorii znovu se naučit připravovat dezerty, aby mohla využít jak své dosavadní znalosti a dovednosti, tak se přizpůsobit požadavkům svého těla. Cestou pokusů a omylů se jí podařilo připravit i slavný „Kyjevský dort“ známý po celé Evropě bez lepku a cukru. Přesto však poznamenává, že změna stravovacích návyků není snadná.

„Teď se necítím stoprocentně komfortně se svým způsobem stravování. Zejména jde o jídlo mimo domov. Těžko hledám pokrmy v restauracích, které by plně odpovídaly mým stravovacím potřebám. Díky diagnóze jsem ale však začala věnovat větší pozornost zvládání stresu, silovým tréninkům a fyzické aktivitě obecně.“

Nový start

Viktorie nyní pracuje na rozsáhlém gastronomickém projektu, který vyžaduje mnoho energie a času. Ráda se učí nové věci a zdokonaluje své recepty.

„Můj nový projekt souvisí se zdravou a výživnou stravou a mou činností na Instagramu. Přesto se mám ještě hodně co učit, zjistit a udělat, abych jej mohla spustit.“

Viktorie si myslí, že během migrace výrazně vyrostla. Stále bojuje se „syndromem podvodníka“, ale je ráda, že může významně přispět k uspokojení potřeb lidí se speciálními požadavky na stravu.

Článek vznikl v rámci projektu Crossing Borders mezi Pražany 2025, za finanční podpory Magistrátu hlavního města Prahy. 

• Zpět na úvodní stránku