PŘÍBĚH: Aktivní důchod či pouhá nutnost pracovat, dokud to půjde?

27/03/15 | Článek

Taky jste se někdy těšila, až se v důchodu budete věnovat aktivitám, které Vám dělají radost, ale nějak se Vám na ně teď ve všem tom denním shonu nedostává čas? Třeba že budete mít čas přečíst ty zajímavé knihy, ke kterým se ne a ne nedostat? Že si budete na chalupě vychutnávat božský klid s rukama v záhoně? Nebo že se budete s kamarádkami rozmazlovat v cukrárnách, vyrážet spolu do divadla a na plovárnu? Že budete s manželem podnikat výlety, konečně zase jen sami dva? Že se přihlásíte na univerzitu třetího věku do kurzu dějin umění nebo astrofyziky? Co kdybyste ale místo zaslouženého odpočinku a prostoru pro své záliby měla před sebou vidinu nekonečné práce a existenční nejistoty? Zkuste si ji na chvíli představit...

S touto vidinou vyhlíží důchod i paní Ljuba. V České republice žije už přes 20 let. S manželem se rozvedli, děti nemá, a tak nyní žije sama. V Rusku kdysi vystudovala vysokou školu a své ekonomické vzdělání pak uplatňovala po velkou část svého života. Když jí bylo lehce přes padesát a přišla o práci, nová se jí už hledala hůře, a tak přijala nekvalifikovanou pozici vrátné. Když před šedesátkou přišla také o tohle zaměstnání a lámala si hlavu, jak se dál uživí, doslechla se o možnostech práce v zahraničí. Sebrala odvahu, oprášila své základy němčiny a vyrazila dělat hospodyni. V současnosti ji to ale bohužel sotva uživí a poptávka ze strany rodin navíc ubývá. Nabízejí čím dál těžší práci a vyžadují přitom lepší znalost jazyka. Paní Ljuba je z úvah o své budoucnosti nervózní. Ačkoliv už je v důchodovém věku, ví, že její důchod z Ruska bude v přepočtu na koruny směšný a ani spolu s českým dílčím důchodem ji rozhodně nezabezpečí. Několik let tu totiž jako nezaměstnaná sociální pojištění neodváděla vůbec a další roky jako OSVČ platila jen minimální zálohy. Před sebou má tedy perspektivu, že bude muset pracovat a snažit se uživit, dokud to půjde. Paní Ljubě začínají pomalu ubývat síly, naštěstí ji ale zdraví zatím příliš netrápí. Zvažuje rekvalifikaci, ale je upřímně skeptická, nakolik jí to zvýší šance na uplatnění. Přece jen začínat v pětašedesáti bez zkušeností v nové oblasti...

V SIMI paní Ljuba konzultuje hlavně praktické záležitosti, ale také zde může svěřit své obavy z nejisté budoucnosti. Sociální pracovnice jí pomáhá s hledáním nových nabídek, s úředními náležitostmi ohledně práce. Trochu ji uklidnila informacemi o systému sociálního zabezpečení, který by jí měl zajistit aspoň minimální úroveň příjmů nutných k přežití. Když bude potřeba, bude paní Ljubě asistovat při vyřizování starobního důchodu. Vyhledává jí příležitosti pro zmíněnou rekvalifikaci. Doporučila jí také pár tipů, kde se může v seniorských klubech seznámit s vrstevníky a třeba zjistit, že se s různými problémy, které její věk přináší, nepotýká sama. Psychickou podporu jí nabízí také terapeut SIMI.

Čas ukáže, jak se bude příběh paní Ljuby odvíjet dál a jestli se jí podaří zařídit si vše tak, aby jí občas zbyl čas, energie a nějaké ty peníze věnovat se odkládaným koníčkům...

Ilustrační fotografie: pixbay.com, autor Sylviebliss (CC0 1.0)

Zpět na úvodní stránku