Archiv článků

Celkem: 179 |   1 2 3 4 5 6 7 8 9..

Střípky ze života Viktorie, žijící v Česku už 11 let

Foto

Viktorie do Česka přijela z Petrohradu, kde vystudovala obor Styk s veřejností. V Česku žije už od roku 2009 a svoje vzdělání si rozšířila v mnoha dalších oborech, rekvalifikaci si doplnila například v oboru Sociální tlumočení ve styku s cizinci. V Česku také několik let spolupracovala s nevládními organizacemi a věnovala se dobrovolnictví. Jako čtenářka Nového prostoru se rozhodla reagovat na výzvu redakce pro studenty a zapojit se přímo do prodeje časopisu. Více

Interview with fashion designer Naila Nanay Afandiyeva

Foto

The first episode of "Short Talks with KITAP" is about fashion designer from Azerbaijan. Most of her life she sewed  and designed women's clothing. "When I was 12 years old, I sewed myself a skirt and wore it to school for a long time. But I started making bespoke clothing for women only in 2005. In 2009, she took on a big challenge, she moved to Prague on her own and she started building her life and business here from scratch. Look at the interview with Naila and know more about Azerbaijan, the perception of Czechs and by Czechs, and how fashion is created here. The interview was prepared by Elmira Lyapina from KITAP. Více

Rozhovor s módní návrhářkou Nailou Nanay Afandiyevou

Foto

První rozhovor z cyklu „Short Talks with KITAP“ je s módní návrhářkou Nailou, která pochází z Ázerbájdžánu. Šití a navrhování dámského oblečení se Naila věnovala většinu svého života. V roce 2005 založila v hlavním městě Ázerbájdžánu – Baku svoji módní značku NANAY. Poté, co díky výhře v loterii se vydala na cestu po Evropě, poznala Prahu a to změnilo její život. V roce 2009 se přestěhovala do Prahy s dvěma šicími stroji v zavazadlech a začala od základu budovat své podnikání v Česku, a jak říká: „Dosáhla jsem zde vrcholu seberealizace jako návrhářka svatebních a společenských šatů.“ Jak se Naile zde žije, proč si vybrala Prahu nebo jak se tvoří v Česku móda si poslechněte v rozhovoru, který připravila Elmira Lyapina ze spolku KITAP. Více

Novinářka Fatima Rahimi a její migrační zkušenost

Foto

Útěk z Afghánistánu nebyla žádná hra, rok jim šlo o život. Fatima měla na útěku největší strach z nejistoty: „Nevěděli jsme, kde jsme a jak dopadneme.“ Život v Česku jí naopak nabídl bezpečí, vzdělání, špičkové zdravotnictví a přátele. Lék na strach mezi lidmi je podle ní empatie, měli bychom se všichni snažit si lépe představit, čím různí lidé procházejí. Více o tom, jakou noční můrou je opuštění domova, jaké výzvy přináší integrace do nové společnosti a jak vypadá život Afghánky v Česku, najdete v rozhovoru níže. Více

Výstava Ženy bez hranic zprostředkovává příběhy žen formou komiksu

Foto

Výstava komiksů inspirovaných skutečnými životními příběhy žen se zkušeností migrace vznikla ve spolupráci s umělkyní Toy Box v roce 2017 v rámci projektu organizace NESEHNUTÍ. SIMI tuto výstavu zdědilo, a tak se i naše organizace nadále snaží poukázat na práva těchto žen skrze tyto 4 příběhy, zpracované komiksovou formou. Výstavu můžete vidět již tuto sobotu 29.8. na Střeleckém ostrově v rámci festivalu We Mind, kde bude instalována v části relaxačního cocovanu. Přijďte a odhalte některé z aspektů života těchto žen, které nevzdávají svou cestu, a navzdory hranicím ve fyzickém prostoru i v myšlení lidí stále hledají lepší budoucnost pro sebe i své děti. Více

Elmíra Lyapina: Doučování žáků je pro mě skvělá zkušenost.

Foto

Elmira Lyapina je Tatarka, která své dětství prožila v regionu Povolží v Rusku. Do Česka přijela před 14 lety, když byla vyslána rodiči, aby zde získala evropské vzdělání. Začala zde studovat mezinárodní právo a v této oblasti také získala vytoužený titul PhD. V oboru si našla i zaměstnání, poskytuje poradenství mezinárodním společnostem v oblasti podnikání a práva. V roce 2012 zde s dalšími Tatarkami založila spolek KITAP z.s., přes který se snaží Čechům předat znalosti o kultuře turkických a tatarských národů. Během koronavirové krize také spolupracovala s organizací SIMI jako dobrovolnice a to tak, že doučovala žáky s odlišným mateřským jazykem. Pomáhala jim s úkoly do školy nebo vysvětlit učivo, které ve škole žáci nezvládli probrat. Společně jsme si povídali o tom, jaké to pro ni bylo. Více

Ženy, jídlo, zpěv aneb ženský piknik na Kotlasce

Foto

Ve středu 12. 8. 2020 naše organizace SIMI, společně s ČŽL a Ženskou romskou skupinou Manushe/Slovo 21 uspořádala piknik v komunitním centru Kotlaska. Sešlo se nás kolem třicítky žen různého původu, vyznání či věku. Všechny jsme však měly stejný cíl – poznat se navzájem a společně si užít večer. Po celou dobu pikniku nás provázelo krásné počasí, výborné jídlo a skvělá zábava. Celá akce nicméně měla hlubší cíl, než pouze toto. Více

Rozhovor s Geti Mubeenovou, Češkou pákistánského původu

Foto

Rodiče Geti Mubeenové se potkali v Praze v tehdejším Československu, když její otec přijel jako zahraniční student. Jaké to je mít české i pákistánské předky a rodinu rozesetou po celém světě? „Obecně mi nejvíc vyhovuje vnímat sebe samu jako světoobčanku,“ říká Geti, která se nedávno poprvé vydala poznat své příbuzné do Pákistánu a Indie. „Otevřelo to ve mně spoustu otázek a tam v podstatě začalo to hledání kořenů. Vždycky mě bavily příběhy, takže jsem se začala ptát po rodinné historii,“ vysvětluje Geti a dodává: „Jasně, že tam jsou kulturní rozdíly, ale mně to přijde hrozně přirozené. Beru to tak, že jsme každý jiný a že se můžeme smát tomu, v čem se lišíme a jak nás ta naše prostředí ovlivnila.“ Celý rozhovor s Geti si můžete přečíst v článku Jiřího Pasze na webových stránkách Hate Free Culture. Více

Příběh paní Zulfiye

Foto

Zulfiya opustila Uzbekistán v roce 2006, na studentské vízum se dostala do České republiky a chtěla začít studovat. Nejprve se ale musela naučit česky, a tak zároveň pracovala a chodila na kurzy češtiny. V Česku se vdala za svého krajana, se kterým do České republiky přijela, pracovala jako dobrovolnice a časem se jí narodil syn. Kvůli dokumentům pro nově narozené dítě se musela vydat zpět do Uzbekistánu, aby potřebnou dokumentaci vyřídila s tamními úřady. Tam však zůstala mnohem déle, než by si bývala pouze pomyslela. Celý životní příběh, který je velice silný, pro nás Zulfiya sepsala a rozhodla se o něj podělit na našem blogu Bez vrásek. Mockrát za něj děkujeme.  Více

Tento blog vznikl v rámci projektu „Ženy na vedlejší koleji (?)“, který podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Projekt realizoval Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) ve spolupráci s FHS Univerzity Karlovy v Praze a Universitou Bergen v období let 2014 - 2016. Od roku 2016 je správa blogu částečně podpořen z prostředků státního rozpočtu ČR v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů, a to v rámci série projektů "Migrantky mezi ženami". V roce 2017 probíhala správa blogu za spolufinancování z projektu „Migrant women among us“, podpořeného v rámci programu ENAR National Projects a financovaného z prostředků Joseph Rowntree Charitable Trust a dále z projektu „Migrant Women among us“, realizovaného v rámci regrantovacího programu projektu LADDER – Local Authorities as Drivers for Development Education & Raising awareness, realizovaného organizací ALDA– the Association of Local Democracy z podpory Evropské unie. Názory vyjádřené na těchto stránkách jsou v plné odpovědnosti Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s. a v žádném případě neobsahují stanoviska Evropské unie, nebo ALDA.