Foto

VEŘEJNÝ PROSTOR A MY / aneb další z neotřelých témat Interkulturních setkání

08/11/17 | Článek

Interkulturní setkání pořádá SIMI (Sdružení pro integraci a migraci) jednou měsíčně již skoro tři roky. Základem setkávání je vzájemný kontakt a dialog mezi majoritou a minoritou – cizinci a Čechy. Jde především o vzájemné sdílení nad probíranými tématy a diskuzi, kde každý může přednést svůj názor a nechat se obohatit názorem ostatních. Pravidelné setkávání navíc přináší i nové známosti a přátelství. 

Na říjnovém  interkulturním setkání jsme se zaměřili na pohyb ve veřejném prostoru a vzájemné působení v něm. Cílem setkání bylo diskutovat o tom, co pro nás veřejný prostor v Praze znamená, jak je vnímán očima každého z nás, a zároveň jak se v tomto prostoru cítíme. Otázkami k zamyšlení bylo:

  • Jsou Češi/cizinci navzájem sobě v Praze neviditelní? 
  • Jak se cizinci cítí v českém veřejném prostoru, obklopeni lidmi z hostitelské společnosti?
  • Mají tyto interakce vliv na jejich život?
  • Mohou se zde svobodně projevovat?

Téma bylo dosti široké. To způsobilo, že mnozí z návštěvníků měli i různá očekávání. Některé  zajímala nejenom fyzická rovina veřejného prostoru, ale i ta virtuální. Mnohokrát zaznělo, že velmi zajímavé by bylo se podívat na veřejný prostor z pohledu myšlenek.

Jaké další motivace byly  k tomu přijít na interkulturní setkání? Někteří chtěli diskutovat o  tom, jak se veřejný prostor mění v čase. „To, co bylo za komunismu veřejné, se teď často mění na soukromý sektor.“ Říká jedna účastnice a dodává: „Otázkou také je, jak je pro nás veřejný prostor důležitý, dochází zde k bezproblémovému soužití? Kde vlastně dochází k tomu potkávání Čechů a cizinců?“ Další účastnici, se zálibou ve výtvarném umění, by zas zajímal veřejný prostor z pohledu galerií. Jiní si pak  kladli otázky: Jaká jsou ta místa, kde se můžeme vzájemně potkat? Budou se tato místa podobat místům, kde se cítíme bezpečně? Či se budou lišit?“

Ukázalo se, že každý se na věc dívá z jiného úhlu pohledu a bude tedy potřeba si veřejný prostor lépe definovat. Podle metodiky Kvalitní veřejné prostory je veřejný prostor „jakýkoliv prostor, který není privátní, tj. není součástí sféry soukromého života. Veřejný prostor potom slouží jako místo setkávání a komunikace ve všech jejích rovinách od politicko-právní přes sféru sociální až k fyzické podstatě tohoto prostoru.“[1] Je tedy chápán jako „prostorová metafora, která ukazuje něco otevřeného, vymezeného pro vše, co se týká veřejnosti.“[2]

My jsme si proto nechali chvíli na přemýšlení a své vlastní definice toho, co pro nás veřejný prostor vlastně znamená, jsme zaznamenali na barevné lepící papíry a ty jsme postupně lepili na velký flipchartový papír. A co nám z toho tedy vzniklo?

Naše zásadní mezníky byly otevřené okolí a místo interakce. Ukázalo se, že definice veřejného prostoru nás nasměrovala  na mnohé otázky, o kterých jsme diskutovali. Dostali jsme se i na to, že často o čem si myslíme, že je veřejné, tak může být soukromé a zase naopak. Mnohem zajímavější však byla diskuze nad virtuálním veřejným prostorem, u kterého často ani nevíme, co pro nás znamená. Natož nad ním přemýšlet jako nad místem setkávání se.

Kde je tedy to místo vzájemné interakce mezi Čechy a cizinci? Kde mají Češi možnost se setkat s cizinci, v tom smyslu, že se s nimi můžeme poznat více do hloubky?

Vyřadili jsme tak veřejné prostory jako je MHD, ulice, obchody a tak dále. Na druhou stranu  od účastníků, kteří jsou cizinci, zaznělo, že nejvíce příležitostí pro setkávání se s Čechy mají v práci. Pracovní kolektiv je tak pro ně zásadní pro utváření vztahů. Češi zase měli pocit, že často dobré místo pro poznání je hospoda. Pro někoho bylo místo setkávání tam, kde se cítí sám dobře.

Nicméně zaznělo, že občas nemusí být konkrétní místo pro začátek hovoru, ale stačí jakékoliv místo. Záleží jen na nás, pokud chceme hovor začít a otevřít se, nebo ne. Občas to pro nás může být právě i ten dopravní prostředek a další veřejná místa dostupná všem. Nicméně hodně záleží i na příležitostech, které nám daná lokalita dává.

Jak se například vyrovnat s anonymitou velkého města jako je Praha? Je to přínos nebo negativum? Praha, která má téměř 15 % populace cizinců bez turistů, poskytuje mnohem více možností k interaktivitě Čechů a cizinců, než maloměsta nebo vesnice, kde často žije třeba jenom jedna rodina imigrantů. Na druhou stranu na vesnici cizince zase všichni znají, takže pokud s nimi chceme navázat kontakt, víme, kde je najít.

Na závěr jsme se pustili do zakreslování našich oblíbených míst do mapy Prahy. Dále pak jsme zakreslovali místa strachu a náš běžný pohyb Prahou. Zajímavé bylo, že například mapa strachu nám zůstala téměř prázdná, zatímco mapa příjemných míst byla plná srdíček. Nejspíš to svědčí i o tom, že ve světě, kde se na nás valí z médií samé negativní věci, jsme rádi, když můžeme myslet na to, co je nám příjemné. Nebylo překvapením, že naše příjemná místa se často protínala. S přehledem vyhrál Vyšehrad a Staré Město, oblíbeným místem však byl i Karlín, Hradčany nebo Vinohrady. Mnoho srdíček bylo možné vidět také na Náplavce a Karlově mostě.

Přijďte s námi příště diskutovat i vy. Více o Interkulturních setkáních najdete na www.interkulturnisetkani.cz

Záznam z interkulturního setkání se též bude vysílat na stanici ČRo v pořadu Goranky Oljači My a oni.

[1] Nadace Partnerství (2011): Kvalitní veřejné prostory. Metodika tvorby a obnovy veřejných prostranství. Dostupné na: http://urbanspace.rec.org/uploads/wp5-outputs-map/pp3-methodology-on-quatity-public-spaces-brno-czr.pdf

[2] Tamtéž.

Interkulturní setkání proběhlo v rámci projektu Crossing borders mezi Pražany, který realizuje Sdružení pro integraci a migraci za finanční podpory eBay Foundation a Magistrátu hl. m. Prahy.

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Tento blog vznikl v rámci projektu „Ženy na vedlejší koleji (?)“, který podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Projekt realizoval Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) ve spolupráci s FHS Univerzity Karlovy v Praze a Universitou Bergen v období let 2014 - 2016. Od roku 2016 je správa blogu částečně podpořen z prostředků státního rozpočtu ČR v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů, a to v rámci série projektů "Migrantky mezi ženami". V roce 2017 probíhala správa blogu za spolufinancování z projektu „Migrant women among us“, podpořeného v rámci programu ENAR National Projects a financovaného z prostředků Joseph Rowntree Charitable Trust a dále z projektu „Migrant Women among us“, realizovaného v rámci regrantovacího programu projektu LADDER – Local Authorities as Drivers for Development Education & Raising awareness, realizovaného organizací ALDA– the Association of Local Democracy z podpory Evropské unie. Názory vyjádřené na těchto stránkách jsou v plné odpovědnosti Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s. a v žádném případě neobsahují stanoviska Evropské unie, nebo ALDA.