blog (nejen) pro migrantky
"Vaření je pro mě odreagováním", říká Rahima z Afghánistánu
13/01/20 | Článek
Rahima se narodila v Herátu. V malebném městě na severozápadě Afghánistánu. Od malička jí bylo vštípeno, že žena musí umět vařit, uklízet, žehlit, jednoduše musí se umět starat o domácnost a o rodinu. Její maminka jí proto učila vařit herátská jídla, vysvětlovala jí, jak má připravit hostinu pro početnou skupinu. Návštěvy v Afghánistánu jsou totiž běžné a neohlášené, žena tedy musí umět uvařit bez plánování například i pro dvacet lidí. Vaření bylo a je v Afghánistánu jakýsi základ toho, co musí žena zkrátka umět.
Rahima vařila ráda. U vaření se mohla odreagovat. Nikdo ji nesledoval a hlavně, většinou všem chutnalo a z toho měla největší radost. Jako většina žen v této tradiční společnosti, i po svatbě zůstala doma a byla ženou v domácnosti. Vychovávala své děti, starala se o rodinný chod. Největší radost jí stále dělalo vaření a hlavně, když se jí jídlo povedlo a chutnalo.
V devadesátých letech po dlouholeté válce v Afghánistánu, musela s rodinou Herát opustit. Její manžel pracoval na univerzitě a pro tamní režim se stal nepohodlným. Rozhodli se z Afghánistánu odejít. Po několika těžkých měsících opravdu krutého boje o život na cestě, se dostali do České republiky. S manželem se rozhodli zůstat a vybudovat v ČR nový domov.
Po strávených zhruba třech letech v uprchlickém zařízení, se její sen splnil. S rodinou dostali trvalý pobyt a oficiálně mohli zůstat. Když poprvé stála ve své kuchyni, přišla Rahimě velká. Nevěděla, jestli nezapomněla vařit. V táboře totiž dostávali třikrát denně jídlo a nebyl prostor a ani finanční možnosti na nějaké experimentování s vařením.
Uvědomila si, že ženy v Afghánistánu v době, kdy ona vyrůstala, většinou neměly na výběr a nemohly si svůj osud určit samy. Uvědomila si, že kdyby mohla, šla by studovat a studovala by kuchařství nebo cukrářství, a jednou by se třeba mohla stát šéfkuchařkou. Protože i ženy mají sny a i ony se mohu stát skvělými šéfkuchařkami.
Ačkoliv její sen se nevyplnil hned, přesto se ho po čase dočkala. Momentálně totiž vaří v Afghánské restauraci v Praze Kábul, kde je šéfkuchařkou. Její práce je náročná, ale vaření má stále ráda.
Pokud máte rádi Afghánskou kuchyni, zkuste si uvařit Kičiri. Rahima se s námi o recept podělila na našem SIMI Foodblogu.
Článek vznikl v rámci projektu „Migrantky mezi ženami 2020“ v realizaci Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s., podpořeného z prostředků státního rozpočtu ČR, a to v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů.
Komentáře
Zatím nikdo nekomentoval
