Novinářka Fatima Rahimi a její migrační zkušenost

Fatima Rahimi utekla v osmi letech s rodiči před Tálibánem z Afghánistánu a více méně náhodou skončila v České republice. Studuje Fakultu humanitních studií a pracuje jako publicistka pro Deník Referendum. Když vypráví o prostředí, ve kterém v afghánském Herátu vyrostla, říká: „Já se vždycky svou rodinou chlubím, protože jsou to nejlepší lidi na světě.“ Jeden strýc je lékařem, teta překladatelkou a odbornicí na anglickou literaturu, dědeček podnikatel a otec byl učitelem perštiny. Tálibánu bylo ovšem trnem v oku, že po zrušení smíšené třídy dál učil ženy, a to tajně u sebe doma. Proto rodina prodala majetek a zaplatila převaděčům za to, že je dostali do Evropy.

V České republice zůstala rodina spíš náhodou anebo z nouze – na další cestu už neměli prostředky. Začátky v uprchlickém táboře byly spíše krušné, pak rodina využila možnosti začít nový život v Šumperku. Přes obtíže a komplikace Fatima nelituje toho, že zůstala zrovna v Čechách. „Českou republiku miluju!“ říká s nefalšovaným nadšením, a když vypráví o své lásce k české krajině, mohl by afghánské uprchlici její nadšení závidět kdejaký vlastenec.

Na otázku, zda se považuje více za Češku nebo Afghánku však ihned odpovídá: „Jsem Češka i Afghánka. Mám ráda afghánské jídlo, zbožňuju perskou literaturu, miluju afghánskou hudbu, ale na druhou stranu mám ráda český humor, který je v mnohém možná podobný tomu afghánskému, takový sarkastický, ironický, možná i to je důvod, proč si s Čechy tak rozumím. A je toho mnohem víc.“

Ačkoliv je Fatima silná a nezávislá žena, i ona má strach z mnoha věcí. Jak se vyrovnává s řadou nenávistných komentářů na její osobu v prostředí sociálních sítí? „Před dvěma lety mi napsali například – popravit, znásilnit – teď už mi toto nepíšou, ale je to občas velmi osobní. A musím říct, že tyto osobní nenávistné zprávy mě bolí více. Například když jsem psala, že mě mrzí, že nejsme ochotní pomoci 40 dětem žijících v nejistotě, a to jsem sama zažila jaké to je, být opravdu hladová, tak mi pán napsal, že bych měla trpět nevyléčitelnou nemocí, abych věděla, co je to žít v nejistotě.“ Podle Fatimy v hate speech na internetu hraje hlavní roli anonymita: „Myslím si, že do očí by mi to neřekli všichni ti, co mi píšou.“ Přesto se snaží si to nebrat osobně, ačkoliv to není vůbec jednoduché.

Podle Fatimy je pochopitelné, že lidé mají strach, ale také by podle ní mohli být víc empatičtí a vžít se do role toho druhého člověka, než ho začneme odsuzovat. „Říct si, jak bych se  v dané situaci zachoval já, jestli bych taky nevzal rodinu a neutekl, kdyby na mě padaly bomby, nebo měl hlad.“

Na celý rozhovor se můžete podívat zde, rozhovor vede Jirka Pasz pro Televizeseznam.cz.

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Váš e-mail (skryto)

Zobrazené jméno

Odeslat

• Zpět na úvodní stránku