Feminizace migrace: její výzvy a přínosy pro pracovní trh

Petra Ezzeddine se zabývá genderem v migraci. Zaměřuje se na dvě různé, avšak mnohdy provázané oblasti. Svůj výzkum věnuje jednak tzv. pečující migraci, tedy migrantkami vykonávaným profesím souvisejícím s péčí (např. pečovatelství v domovech pro seniory), a péči v migraci, která obnáší koordinaci práce v přijímací zemi a péči o rodinu na dálku. 

Migrace žen

V posledních letech se setkáváme s tzv. feminizací migrace, tedy že více a více žen migruje do zahraničí. Podle Petry Ezzeddine tato proměna může nejvíce souviset se:

1) Zlepšením postavení žen v některých zemích původu tak, že mají možnost migrovat. 

2) Způsobem, jakým společnost začíná ženskou migraci přijímat. V dnešní době se již začíná vytrácet stigmatizace za to, že žena v jistém slova smyslu opouští svou rodinu.

3) Poptávkou po ženské pracovní síle, jelikož jednotlivé státy nabízí uplatnění v profesích, které často vykonávají ženy. Nabídka profesí vykonávaných ženami se taktéž pojí se stárnutím Západu. Starší populace houstne a státy potřebují někoho, kdo bude o seniory pečovat. Tuto péči mnohdy zabezpečuje právě žena-migrantka.

Přestože počet žen-migrantek v ČR i dalších zemí konstantně stoupá, data produkovaná českou vládou jsou genderově slepá. Kromě rozdělení na pohlaví z nich totiž nedokážeme vyčíst, jestli dotyčný člověk migroval sám nebo s rodinou, jakou profesi vykonává, jestli má děti a další informace podstatné k dotvoření specifického kontextu migrantek na českém pracovním trhu. 

Nájemná práce v domácnosti 

V souvislosti s pečující migrací musíme myslet nejen na migrantky v ČR, ale i české ženy pracující v zahraničí. Češky jsou součástí interní migrace v rámci EU a za hranicemi často vykonávají právě pečovatelské profese (zejména chůvy, hospodyně a pečovatelky o nemocné a seniory). Mezi nájemnými pracovnicemi v domácnosti se objevují především samoživitelky či ženy ve věku 50+, které se aktivně připravují na své stárnutí. V hojném množství případů pracují ve 24 hodinových servisech (tzv. live-in) a v cyklech (př. dva týdny pracují v zahraničí, na dva týdny se vrací sem).

Jedná se o velmi atypickou a náročnou formu zaměstnání, protože v podstatě žijí ve své práci. V případě českých žen slouží jako motivace vyšší finanční výdělek, navíc se tato forma zaměstnání prezentuje jako oboustranná výhra, kdy tyto ženy někomu poskytnou péči, ale zároveň si dalších několik týdnů mohou užívat volno. Praxe je ovšem v mnoha případech poměrně odlišná. Tím, že je pečovatelka dva týdny plně mimo domov, se nemůže věnovat svým povinnostem, které doma má. Proto musí ve dvou týdnech volna udělat vše, co nemohla, když byla v zahraničí.

Ani právní postavení českých žen v zahraničí není stoprocentně bezbariérové. Přestože jsou evropské občanky a vstup na trh práce je pro ně ve srovnání s ženami z třetích zemí o poznání jednodušší, stále pro ně existují jistá znevýhodnění, např. co se uznání kvalifikace týče. Zároveň mohou prožívat různé formy etnizace. I přesto, že obecně jsou ženy z východní Evropy vnímané západní společností jako velice schopné pečovatelky, tak se často stává, že pokud v rodině nastane nějaký problém, jsou z něj tyto pečovatelky obviněné. A stejně tak často pak čelí i slovním útokům jako například "posílání zpátky na Východ" a dalším diskriminačním výrokům a obviněním. Právě až v těchto specifických situacích se nám ukazuje fenomén “different shades of whiteness”, tedy hierarchie nejen mezi pečujícími migrantkami a tamější společností, ale například i mezi pečovatelkami ze střední a východní Evropy, které na sebe v některých případech nedokáží nahlížet rovnostářsky.

Transnacionální mateřství

Termín transnacionální (přeshraniční) mateřství popisuje prožívání otázky mateřství v souvislosti s migrací. V roce 2011 Petra Ezzeddine zkoumala transnacionální mateřství vycházející ze situace a prožívání ukrajinských žen v Česku. Sledovala pracovní migrantky ze Zakarpatské Ukrajiny, které kvůli ekonomické krizi opouštěly své rodiny. Přestože tyto ženy byly často samoživitelky, jejich pobytový status neumožňoval, aby s sebou do Česka vzaly i své děti. 

U přeshraničního mateřství proto hraje důležitou roli tzv. temporalita. Ženy často migrují s přesvědčením, že odchází na chvíli, vyřeší svou finanční situaci, a pak se vrátí. Pracovní migrace se ale se ale častokrát může prodloužit i na několik let, protože primárním cílem žen je rodinu uživit. V dnešní době nicméně stále ještě zaznamenáváme odsuzující a vyčítavé názory na adresu pracujících migrantek s tím, že opouštějí své děti. A děje se tak i přesto, že u mužů-migrantů jakožto živitelů rodiny, se toto odloučení považuje za automatické.

Stejně jako jiné věci se i praxe transnacionálního mateřství mění spolu se svou dobou. Internet, chytré telefony a rozvinuté nové technologie jsou v dnešní době dostupné téměř všem a zásadním způsobem ovlivňují i transnacionální vztahy, které v mnohých případech výrazně usnadňují. Pracovní migrantky tak mohou udržovat intenzivnější komunikace i na dálku.

Dekvalifikace migrantek na pracovním trhu

V podobné situaci, jako jsou nyní válečné uprchlice z Ukrajiny, se v minulosti ocitly například ženy z bývalé Jugoslávie. Při vstupu na český pracovní trh byly ochotné brát méně kvalifikovanou práci, především z důvodu neznalosti jazyka. Zároveň více než na práci svou energii primárně soustředily do náročné péče o dítě v přijímací zemi a na integraci sebe i své rodiny do nového prostředí. Ukázalo se, že ženy své v menší či větší míře zhoršené společenské a ekonomické postavení přijímaly poměrně snadněji než muži. Následně tak často docházelo i k rozvodům, kdy se muži rozhodly vrátit do země původu a dostát svému původnímu statusu.

Dekvalifikací jsou v kontextu ruské invaze na Ukrajinu ohroženy i ženy, které do Česka z Ukrajiny momentálně přichází. A nepřicházejí sem pouze ženy, které přišly tzv. za lepším, ale také vysoce vzdělané a kvalifikované ženy, které se před odchodem nacházely v různých životní situacích a na životní úrovni. Přesto nastoupilo až 45 % nově příchozích z Ukrajiny na pozice s výrazně nižší kvalifikací, dalších 19 % do pozic s mírně nižší kvalifikací, 28 % se uplatňuje v zaměstnání s podobnou kvalifikací a jen 5 % našlo uplatnění ve výše kvalifikovaných profesích. Překážkou nicméně není pouze jazyk nebo péče o děti.

Neziskové organizace věnující se migraci dlouhodobě upozorňují na to, že český trh není schopný využít potenciál žen-migrantek. Ani rok po příchodu ženy z Ukrajiny nenalézají dostatečnou podporu při rekvalifikaci, aprobačních zkouškách, doplnění vzdělání, ani při zajištění péči o děti (např. v době probíhajících jazykových kurzů). Podle autorek podcastu by českému trhu práce prospěla podpora relokace vysoce kvalifikovaných osob na místa, kde je jich potřeba, zahrnující pomoc se stěhováním, nalezením pečovatelských zařízení apod.

Existují profese, které jsou pro kvalifikované migrantky více bezbariérové, např. akademická práce či kancelářská práce v korporátní firmě. Ovšem pokud jde třeba o právní praxi či zdravotnictví, proces rekvalifikace a uznávání vzdělání je pak mnohem náročnější. K dekvalifikaci žen-migrantek ovšem dochází také v případech, kdy do Česka přichází jako partnerky/manželky někoho, kdo sem přichází za zaměstnáním. Pro tyto ženy je o to těžší vstoupit na pracovní trh, pokud v zemi původu dlouhodobě pečovaly o děti a rodinu, nebo pokud se rodina často stěhuje z místa na místo. 

Určité bariéry se nicméně mohou objevit i u tzv. expatek, tedy kvalifikovaných žen migrujících za prací z vlastního rozhodnutí či rozhodnutí zaměstnavatele. Často totiž můžeme mít pocit, že expatkou/expatem je někdo, kdo má stabilní ekonomickou situaci, a tak pomocnou ruku nepotřebuje. Pravda je ale taková, že často dochází k jejich izolaci. Expatky a expati často fungují ve své mezinárodní komunitě, nicméně nejsou vedeni k inkluzi a komunikaci s většinovou společností, což zejména ženy-expatky může mnohdy dostat do velmi citlivých a zranitelných situací (např. domácí násilí).

Co na to systém? 

Podle Petry Ezzeddine Česko na pracovním trhu stále operuje s genderově slepými politikami, které chovají ve středu zájmu muže-pracovního migranta, v méně kvalifikované pozici a pracujícího na plný úvazek. Role ženy je v takovém případě jakási prostřednice integrace celé rodiny, v systémových opatřeních téměř neviditelná.

Zároveň tyto politiky pracují s temporalitou pobytu. Využívá se především toho, že migrantky a migranti zde ztěží mají jakákoliv sociální práva (např. přístup ke zdravotnímu pojištění, omezené možnosti migrace celé rodiny, protože pobyt je mnohdy vázaný pouze na práci atp.) Nastavení českého systému tedy působí tak, že pro ČR je ideální pracovní migrant. Na druhou stranu Petra Ezzeddine upozorňuje na to, že stát zároveň chce, aby se nově příchozí integrovali. Problém ovšem například vyvstává v tom, že se nemají jak a kdy naučit jazyk, pokud jsou zde využíváni jako levná pracovní síla. 

Pracující migrantky a migranti by měli mít možnost žít v České republice se svými rodinami. Dokud jim to neumožníme a budeme je redukovat na pouhou pracovní sílu, nemůžeme očekávat, že se budou chtít dotyční skutečně začlenit do naší společnosti, tedy aktivně se integrovat.

V Česku nicméně operují různé neziskové organizace, které se alespoň snaží suplovat stát v tom ohledu, že migrantkám a migrantům poskytují právní, sociální a psychosociální služby,  kariérové poradenství, mentoring, pořádají komunitní akce a další, a zároveň vykonávají vysoce kvalifikovanou práci v podobě advokační činnosti směrem k vládním činitelům. 

Pozitivní změna je možná také díky přístupu samotných migrantek, které se čím dál více objevují na poli neziskových organizací i ve veřejném prostoru. Začínají být také aktivnější při zakládání vlastních organizacích a komunitní práce na úrovni měst, což je při utváření dialogu mezi migranty, rozhodovacími orgány i širší veřejností na komunitní i lokální úrovni naprosto nepostradatelné. 

Celý podcast k poslechu zde>>

Článek vznikl v rámci projektu „Migrantky mezi ženami“ v realizaci Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s., za finanční podpory Úřadu vlády České republiky. Výstupy projektu nereprezentují názor Úřadu vlády České republiky a Úřad vlády České republiky neodpovídá za použití informací, jež jsou obsahem těchto výstupů.

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Váš e-mail (skryto)

Zobrazené jméno

Odeslat

• Zpět na úvodní stránku