Seznamte se s interkulturními pracovnicemi SIMI: Irina

Frustruje mě nízká míra tolerance na obou stranách, ne vždy je přece jiné špatné 

„Umím se vcítit do dětí, protože sama vím, jaké to je ocitnout se v neznámém prostředí bez znalosti řeči,“ říká rodačka ze západní Ukrajiny Irina, která v současnosti jako interkulturní pracovnice pomáhá klientkám a klinetům Sdružení pro integraci a migraci. 

K práci ji přivedla právě zkušenost z dětství. Do České republiky se totiž její rodina přistěhovala, když bylo Irině 10 let, kvůli zdravotnímu stavu jejího bratra. „Pro všechny to bylo náročné a kulturní i jazyková integrace trvala několik let,“ vzpomíná Irina s tím, že teď je jejím domovem Praha, ale národnostní identitu má „pomíchanou“: „Cítím se prostě jako Evropanka.“ 

Občas stačí pochopit, jak to vidí ten druhý 

Právě vlastní zkušenost byla jedním z důvodů, proč se Irina pro interkulturní práci rozhodla. „Chtěla bych pomoci dalším lidem, aby to měli o něco jednodušší.“ Proto ji těší, když může někomu pomoci, poradit nebo vysvětlit situaci. „Věřím, že hlavním klíčem je porozumění mezikulturních rozdílů a uvažování mezi dvěma mentalitami. Ve výsledku jsme všichni lidi a občas stačí pouze pochopit pohled toho druhého,“ popisuje Irina a připouští, že práce interkulturní pracovnice může být frustrující: „Především nízká míra tolerance a zájmu poznávat odlišné na obou stranách. Ne vždy je to ‚jiné‘ špatné, a naopak se můžeme hodně naučit.“

Jako zdroj potíží tak Irina vnímá na jedné straně míru ochoty a možnosti imigrantů přijmout změny a přizpůsobit se novému prostředí do míry, kterou nečekali. Na druhé straně stojí nízká ochota Čechů otevřít se jinakosti a mít trpělivost s lidmi, kteří se učí novým normám. „Musíme pochopit, že ne vždy je to ‚jiné‘ špatné, naopak z této zkušenosti mohou obě strany hodně získat,“ vysvětluje Irina, podle které se míra otevřenosti liší i s věkem. „Mladší lidé jsou otevřenější tomu poznávat odlišné.“

Nejlepší je změnit prostředí 

Když míra frustrace začne stoupat, má už Irina osvědčený recept. „Po náročném dni je nejlepší lék změnit prostředí, kde přijdu na jiné myšlenky. Třeba vyrazím někam s přáteli nebo jdu vytvářet keramiku,“ uzavírá Irina. 

Článek vznikl v rámci projektu „Migrantky mezi ženami“ v realizaci Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s., za finanční podpory Úřadu vlády České republiky. Výstupy projektu nereprezentují názor Úřadu vlády České republiky a Úřad vlády České republiky neodpovídá za použití informací, jež jsou obsahem těchto výstupů.

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Váš e-mail (skryto)

Zobrazené jméno

Odeslat

• Zpět na úvodní stránku