1. díl: Migrantky na pracovním trhu ČR - kontext pandemie covidu-19

Česká republika je jednou z nejvýznamnějších středoevropských destinací pro imigraci, proto během posledních 12 let zažívá konstantní nárůst migrantek a migrantů. V roce 2022 tak tvořili přes 10 % naší populace. Od konce února 2022 navíc na našem území z důvodu ruské invaze na Ukrajinu přibylo více než 430 tisíc ukrajinských uprchlic a uprchlíků, převážně žen s dětmi. Data ze září 2023 ukazují, že je na území ČR dohromady registrováno 1 028 441 cizinek a cizinců, z toho celkem 506 802 žen. 

Zahraniční pracovnice a pracovníci pro českou ekonomiku tvoří maximálně významnou a zcela nepostradatelnou pracovní sílu. Ke konci roku 2020 bylo na českém trhu práce téměř 240 000 zaměstnaných migrantek, které tvořily 37 % z celkového počtu pracujících cizinců v ČR. Pracující migrantky jsou u nás nejvíce koncentrovány ve zdravotnictví a oblasti sociální péče. Zaměstnání v těchto sférách vykonávají čtyřikrát častěji než pracující migranti. 

Migrantky často pracují v prekarizovaných podmínkách, na dohody práce nebo částečné úvazky, kde hrozí rychlá ztráta zaměstnání bez patřičné ochrany zaměstnance. Migrantky, především ženy staršího věku, jsou ochotné přijmout jakoukoliv práci bez ohledu na své vzdělání, původní povolání nebo práva zaměstnance. Toto je však činí levnou pracovní silou a vede k jejich záměrnému vykořisťování zaměstnavateli. 

Zároveň migrantky v mnoha případech zastávají roli matky a pečovatelky v rámci své rodiny. Snaží se zkoordinovat svou práci a péči o děti, usilují o finanční zabezpečení rodiny nebo zajišťují transnacionální péči o rodiče a další příbuzné v zemi původu. To značně komplikuje možnosti ohledně jejich výběru potenciálního zaměstnání na českém trhu práce.

Při zaměstnávání migrantek se obě strany mohou potýkat se sociokulturními překážkami a jazykovou bariérou, podléhají předsudkům a stereotypům, které jsou ve společnosti hluboce zakořeněny a prohlubují nerovné postavení žen a mužů na pracovním trhu i jinde.

To, že migrantky často vykonávají náročnou a špatně placenou práci a zažívají znevýhodnění na základě jejich migrační zkušenosti, se více než kdy jindy ukázalo během pandemie covidu-19. Připomeňte si s námi čtyři stěžejní oblasti, v rámci kterých migrantky na základě svého genderu a migračního statusu nejčastěji čelily komplikacím na českém pracovním trhu ovlivněném pandemií. 

Pohyb přes hranice

​​Během pandemie omezení pohybu přes hranice způsobilo řadu problémů migrujícím pracovnicím a pracovníkům. Mnoho z nich zůstalo uvězněno v hostitelských zemích bez ohledu na platnost povolení k pobytu nebo víz, navíc čelili izolaci od svých dětí a rodin žijících v zemi původu i jinde v zahraničí. Některým z nich hrozila ztráta zaměstnání, což často znamenalo uvíznutí v zemi bez adekvátních finančních prostředků pro svou vlastní obživu i obživu členů rodiny a příbuzných. 

Omezení pohybu mělo zvláště výrazné dopady na pracovnice v sektoru péče, které se nemohly vrátit za svými rodinami, nebo naopak pokračovat v práci v zahraničí. Tato omezení způsobila značné komplikace i pro pečovatelská zařízení, rodiny s dětmi či seniory a jejich rodiny, o které se tyto pracovnice obvykle starají a pečují.

Koordinace práce a péče 

Jako i jiní rodiče, rovněž tak migrantky a migranti řešili po vyhlášení nouzových stavů, a s tím souvisejícího uzavření školek a škol, kromě své práce také starost o děti a domácnost.

Právě pomoc svým dětem při distančním vzdělávání je však pro rodiče migranty, kteří neovládají dobře češtinu, v zásadě nemožná. Ti během pandemie nebyli připraveni při online výuce a domácím vzdělávání poskytnout svým dětem takovou pomoc, jakou od nich vzdělávací instituce požadovaly. Měsíce bez fyzické přítomnosti ve škole ovlivnily zejména děti ze znevýhodněného prostředí, včetně dětí migrantů. Ty kvůli pandemii v kombinaci s kulturními, vědomostními a jazykovými bariérami v mnoha případech zůstaly bez kamarádů a často trpěly psychickými problémy. 

Koordinace práce a péče měla vážnější dopady na ženy, které v rámci slaďování musely zastávat hned několik rolí současně. Nejenže se snažily naplnit potřeby dětí a dalších členů rodiny, ale odváděly také svou placenou práci a zároveň udržovaly běžný chod domácnosti. 

Pandemie tak poukázala na problematiku neplacené pečovatelské práce většiny žen včetně migrantek, jež byla zviditelněná v důsledku uzavření jeslí, školek, škol a dalších veřejných a sociálních služeb poskytujících potřebnou péči dětem a jiným skupinám obyvatel, u kterých je vyžadována částečná či kompletní péče.

Ženy-migrantky jsou navíc znevýhodněné tím, že v mnoha případech jejich příbuzní žijí v zahraničí, tudíž nemohou poskytnout pomoc s hlídáním dětí ani péčí o domácnost, popřípadě tyto ženy nedisponují finančním kapitálem, který by dokázal pokrýt náklady nájemné práce v domácnosti. 

Riziko ztráty zaměstnání a chudoby

Nejvíce byly mezi migrantkami postihnuty ztrátou zaměstnání ženy pracující v rámci tzv. šedé ekonomiky. Většinou se jednalo o sektor péče a domácí služby, kde jsou tyto ženy běžně zaměstnávány na částečný úvazek, dostávají nejisté smlouvy, není jim poskytnuto placené volno apod.  Tato práce je často vyloučena ze sociálního systému a migrantky tak nemají přístup ke zdravotní ani sociální péči (více o této problematice v rozhovoru s programovou ředitelkou SIMI Evou Čech Valentovou).

U neformálního zaměstnání navíc hrozí vyšší riziko jeho ztráty, kterému migrantky v častých případech čelily spolu se strachem z poklesu příjmu a úmyslného vykořisťování. Tento strach byl navíc umocněný rizikem, že v případě propuštění ze zaměstnání jim nebude obnoveno jejich pracovního povolení, což mohlo znamenat následné vyhoštění. 

Situace však byla poněkud vratká i pro podnikající migrantky a migranty, kteří si na základě doložení příjmů běžně žádají o prodloužení pobytového oprávnění. Vzhledem k tomu, že během pandemie bylo podnikání omezené či zcela nemožné, byly tyto osoby ohroženy ztrátou pobytu, což mohlo mít dopad nejen na ně, ale i na celé jejich rodiny.

Naše zkušenosti ukazují, že během pandemie byly nejvíce postiženy samoživitelky, studenti a lidé pracující na dohody o provedení práce, kteří zažili snížení příjmů nebo ztrátu zaměstnání. Pokud někdo přijde o zaměstnání, často se potýká s jazykovými problémy a byrokratickými komplikacemi při přístupu k dávkám v nezaměstnanosti či jiné sociální podpořene. Získání této podpory se stalo obtížnějším kvůli uzavření zařízení a služeb pro migranty, které během pandemie fungovaly citelně méně.

Migrantky v první linii

Jedním z nejviditelnějších problémů migrantek na českém trhu práce je jejich zapojení do nájemné práce v domácnosti.  Často pracují jako chůvy, uklízečky, hospodyně nebo pečovatelky o seniory a nemocné. Jsou zapojeny jak v tzv. live-out servisu, kdy migrantky docházejí do domácností, tak v menším počtu i v tzv. live-in servisu, v němž migrantky žijí v domácnostech, kde pracují.

Covid-19 výrazně ovlivnil pracovnice v domácnostech a pečovatelském sektoru. Migrantky, jak jsme uvedli výše, tvoří v těchto oblastech většinu pracovní síly. Kromě nízkých platů se potýkají s nejasnými a špatně kontrolovatelnými pracovními podmínkami. Bezpečnost práce v těchto sektorech bývá opomíjena, což mělo za následek nedostatek zdravotnických ochranných prostředků pro pečovatelky, nucené přesčasy a ztrátu soukromí v důsledku téměř nepřetržitého osobního kontaktu se zaměstnavatelem nebo osobou, o kterou bylo pečováno.

Závěr

Migrantky kromě genderových nerovností na pracovním thru musí čelit například kulturní a jazykové bariéře, nejistému sociálnímu a ekonomickému postavení na základě migrace, neznalosti svých práv a úmyslnému vykořisťování ze stran zaměstnavatelů. Problémy, se kterými se cizinky potýkají na trhu práce, tu byly již před covidem, ale během pandemie se ještě více zviditelnily. 

Pracující migrantky jsou jednou z největších a nejzranitelnějších skupin v první linii boje proti covidu-19. Často pracují na pozicích s nízkým platem a bez výhod, jako je bezpečnost na pracovišti nebo práce z domova, což zvýšilo jejich riziko nákazy. Kromě toho čelí mnoha prolínajícím se formám diskriminace, genderové nerovnosti, rasismu, xenofobie a nejisté práce. Mnoho z nich bylo propuštěno během pandemie, což v některých případeh znamenalo nejen ztrátu zaměstnání, ale také ubytování nebo pracovního povolení.

Dočasná omezení přeshraničního cestování, ztráta zaměstnání nebo zhoršené pracovní podmínky, izolace, nedostatek srozumitelných informací v rodných jazycích migrantů či omezená podpora komunit migrantů - to vše prohloubilo zranitelnost této skupiny lidí v Česku. Různé dopady pandemie na migrantky žijící v ČR dokládají i osobní příběhy některých z nich. Přečíst si je můžete v archivu článků na našem blogu. 

Celá analýza dostupná k přečtení zde>>

Článek vznikl v rámci projektu „Migrantky mezi ženami“ v realizaci Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s., za finanční podpory Úřadu vlády České republiky. Výstupy projektu nereprezentují názor Úřadu vlády České republiky a Úřad vlády České republiky neodpovídá za použití informací, jež jsou obsahem těchto výstupů.

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Váš e-mail (skryto)

Zobrazené jméno

Odeslat

• Zpět na úvodní stránku