Foto

Diskuse o pandemii s neziskovými organizacemi zaměřenými na ženy

11/01/22 | Článek

Ženy-migrantky patří mezi nejohroženější skupiny ve společnosti. Omezeně se v nových podmínkách orientují a leckdy je trápí jazyková bariéra. Pandemie Covid-19 existující problémy jen prohloubila. Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) v prosinci k tématu situace migrantek za pandemie a činnosti nevládních neziskových organizací, které jim pomáhají, uskutečnila debatu.

Covid-19 se dotkl nás všech, některých však více než jiných. Pro ženy znamenala pandemie ve srovnání s muži častější ztrátu zaměstnání a nárůst chudoby. Zároveň jim objem práce narostl, včetně té neplacené. Podle OECD ženy systematicky tráví v průměru něco málo přes čtyři hodiny denně neplacenou prací.

Když se zavřely školy, starost o děti často přebíraly ony. Mnoho škol nebylo zejména na začátku lockdownu připraveno na online výuku, a ne všichni učitelé věděli, jak si s výukou v kyberprostoru poradit. Krizová situace v domácnostech se podle České ženské lobby projevila mimo jiné nárůstem domácího násilí.

Přistěhovalé ženy se musely vyrovnávat s dalšími překážkami. Jejich každodenní život negativně poznamenalo omezení pohybu přes hranice (viz článek na blogu Bez vrásek), nedostatek informace v jiných jazycích, než je čeština nebo angličtina, dostupnost zdravotního pojištění a s ním spojené testování a očkování nebo absence psychologické podpory (Bez vrásek).

V debatě, která se uskutečnila 2. prosince 2021 během mezinárodního sympózia „Hranice, mobilita péče a translokální sociální reprodukce“, pořádaného Sociologickým ústavem AV ČR a Fakultou humanitních studií Univerzity Karlovy, vystoupili představitelky a představitel čtyř nevládních organizací: Matertera, Doktor Čechov, Anonymní migranti. Vystupující promluvili nejen o dopadech pandemie, ale především popisovali aktivity svých organizací. Pro některé to bylo vůbec první veřejné vystoupení.

Představení účastníků a účastnic

Anastasia Yanina představila organizaci Matertera. Latinský název znamená „sestra maminky“ a označuje, jak je uvedeno na webu organizace, „ženu, která podává pomocnou ruku v časech, když není maminka anebo někdo blízký přítomen a člověk se ocitá v nejistém prostředí, kde se musí adaptovat na nové podmínky“. Matertera pomáhá migrantkám překonávat bariéry a podporuje je v osobním, a především v profesním růstu. Nabízí například kurzy zaměřené na PR a obchod či management, ženy mají dále možnost využít služby kariérové poradkyně a společně přemýšlet o životním směřování.

Alena Pričšepenko zastupovala na debatě spolek Doktor Čechov. Ten dlouhodobě pomáhá zdravotníkům z jiných zemí získat v České republice práci ve zdravotnictví. Řada z nich v současnosti pracuje v nemocnicích a zdravotnických zařízeních v odlehlejších částech země. O to více potřebují společnou ruku. V minulosti Doktor Čechov pomohl například 29 běloruským pracujícím ve zdravotnictví a jejich rodinným příslušníkům, kteří do Česka utekli před Lukašenkovým režimem. Kromě toho spolek spolupracoval s Ministerstvem vnitra při pomoci 43 běloruským disidentům, kteří přišli do České republiky, ale ve zdravotnictví nepracovali.

Stanislav Chotskij přiblížil projekt Anonymní migranti, který pomáhá cizincům v oblasti psychologie a psychoterapie. Jde o bezplatnou pomoc, která je zajišťována odborníky a je určena příchozím, kteří preferují terapii v ruštině, zpravidla ve svém mateřském jazyce. Co to znamená cítit se jako cizinec v nové zemi? Jak vydržet tlak pramenící z toho, že se člověk od jiných liší? Jak svou odlišnost přijmout a udělat z ní přínos? Těmito a dalšími otázkami se zabývají na skupinových setkáních.

Hana Stelzerová představila Českou ženské lobby. Jedná se o asociaci třiceti šesti organizací, které hájí ženská práva. Cílem asociace je zviditelňovat problémy žen z hlediska genderové rovnosti a přenášet je na politickou úroveň. Během pandemie Česká ženská lobby monitorovala její dopady na ženy, přičemž se zaměřila také na Romky a migrantky. Ty „podléhají strukturálním nerovnostem, jimž čelí rovněž majoritní skupina žen ve společnosti, avšak na tyto skupiny žen dopadají vícenásobně hůře. Ve svých životech čelí diskriminaci pro svůj gender i etnický, kulturní a sociální původ“.

Vybrané aktivity: psychologická podpora a time banking

Psychologická a psychoterapeutická podpora v jiném jazyce než v češtině se v Česku velmi těžko hledá.  Podle Chotskijho z Anonymních migrantů mají příchozí tendenci sdružovat se v nové zemi se svými krajany. To jim na jednu stranu může pomoci cítit se lépe, zároveň to však může způsobovat izolaci od majoritní společnosti. Na skupinových setkáních se proto především zaměřují na reflexi toho, co od nového domova očekávají a chtějí. Baví se o tom, jaké to je žít ve společnosti jako cizinec a jak se stát její součástí.

Time banking neboli časové bankovnictví je projektem organizace Matertera. Lidé si mezi sebou vyměňují znalosti a dovednosti na bázi času. Pokud například víte, jak v Česku podnikat, můžete o tom udělat pro ostatní tříhodinovou přednášku. Tím získáte tři hodiny, které pak můžete směnit za jiné aktivity. Nezáleží, o jaké aktivity jde. Počítá se pouze čas, který na nich strávíte. Podle Yaniny učí time banking ženy, že mají znalosti a dovednosti, které mohou sdílet s někým jiným, a samy se výměnou za to mohou něco přiučit.

Pozitivní a negativní dopad pandemie

Pandemie ovlivnila chod organizací. Podle Chotskijho měl přechod do online prostoru svá negativa i pozitiva. Online schůzky sice nemohou nahradit osobní styk, zároveň však umožnily propojit lidi na velké vzdálenosti. Také někteří využili větší pocit anonymity k otevírání intimnějších témat, online schůzky u některých snížily ostych. Yanina za výraznější negativní dopad považovala především všeobecný nárůst únavy, který u některých žen vyústil v nezájem o některé aktivity.

Pričšepenko pozitivně hodnotila, že se během pandemie zvýšil počet zdravotních sester a lékařů a lékařek, kteří zvládli aprobační zkoušky. Konkrétní vysvětlení však neměla. Naopak za negativní změnu označila novelu zákona o pobytu cizinců v Česku ze srpna loňského, v důsledku které musejí cizinci za členy své rodiny v Česku platit vyšší zdravotní pojištění. To podle ní může posílit odchod specialistů ve zdravotnictví ze země.

Zajímá vás celá debata, podívejte se zde na YouTube SIMI: https://www.youtube.com/watch?v=Ad0ecpK4m_g

Autor: Fatima Rahimi

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

Tento blog vznikl v rámci projektu „Ženy na vedlejší koleji (?)“, který podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Projekt realizoval Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) ve spolupráci s FHS Univerzity Karlovy v Praze a Universitou Bergen v období let 2014 - 2016. Od roku 2016 je správa blogu částečně podpořen z prostředků státního rozpočtu ČR v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů, a to v rámci série projektů "Migrantky mezi ženami". V roce 2017 probíhala správa blogu za spolufinancování z projektu „Migrant women among us“, podpořeného v rámci programu ENAR National Projects a financovaného z prostředků Joseph Rowntree Charitable Trust a dále z projektu „Migrant Women among us“, realizovaného v rámci regrantovacího programu projektu LADDER – Local Authorities as Drivers for Development Education & Raising awareness, realizovaného organizací ALDA– the Association of Local Democracy z podpory Evropské unie. Názory vyjádřené na těchto stránkách jsou v plné odpovědnosti Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s. a v žádném případě neobsahují stanoviska Evropské unie, nebo ALDA.